Pokračování 20.Postel
Věnováno Ajuska14 ❤
Voldemort seděl na posteli a jemně hladil Harryho, který ležel s hlavou na jeho stehni, po rozcuchaných tmavých vlasech. Mladík spokojeně oddechoval a Temný pán s mírným úsměvem pozoroval jeho klidnou tvář, než po ní něžně přejel bříšky prstů druhé ruky. Tak mladý, tak nevinný...
,,Snad ses do něj nezamiloval?" poznamenala syčivě Nagini ze svého místa před krbem, před nímž se vyhřívala, a ospale oba dva pozorovala. Voldemort od Harryho odvrátil pohled a zamračil se na ni.
,,Dávej si pozor na jazyk, Nagini. To jsou velmi silná slova," napomenul ji přísně a stále Harryho laskal. ,,Je to můj viteál. Musím na něj dávat pozor."
,,Myslím si, že se na toho chlapce moc upínáš. A on zase na tebe. Jako kdyby mu nedocházelo, že jsi Temný pán, že jsi krutý, sobecký a nesmrtelný," prohlásila Nagini a Voldemort se ušklíbl. Kdokoliv jiný by po takovém prohlášení už ležel na zemi a svíjel se v bolestivé agónii z kletby Cruciatus. ,,Harry tu s tebou nebude navždy. Sám to moc dobře víš, už teď je zázrak, že -"
,,Nenechám ho odejít," zasyčel Voldemort a pevně sevřel Harryho vlasy do pěsti. ,,Zůstane se mnou. Něco vymyslím, o Harryho se připravit nenechám. Mám v ruce triumf. Kdyby tak celá Světlá strana věděla... Kdyby Brumbál, ten starý blázen..." uchechtl se a v rudých očích se mu zableskly spokojené jiskry.
Dál už Nagini neposlouchal. Jen vnímal Harryho blízkost, to, že jeho mladé tělo svírá v náruči, a užíval si tepla, jež z něj sálalo. Ach, kéž by si svou chybu uvědomil dříve, teď mohlo být všechno jinak, už dávno spolu mohli vládnout celému světu... Kdyby jen tehdy nebyl tak neopatrný, kdyby si vše důkladně promyslel... Tohle byla opravdu velká trhlina v plánu, s níž nepočítal ani v nejdivočejších snech.
Ale tentokrát hrály karty v jeho prospěch. Harry byl jeho. A s ním po boku si podmaní celý kouzelnický svět.