Věnováno agatkaa44 ❤
Bellatrix zuřivě přecházela sem a tam a Lucius, bledý stejně jako stěna, u níž stál, ji s obavami ve tváři pozoroval. Jeho švagrová náhle zaryčela jako raněné zvíře a vjela si rukama do vlasů.
,,To přece nemůže být pravda!" vykřikla a kroutila hlavou, jako by na svá slova chtěla dát větší důraz. Malfoy neřekl ani slovo. ,,Určitě to je jen prachobyčejná lež. Najdu ty pitomé bystrozory a přinutím je k tomu, aby se přiznali, že vypustili falešnou zprávu! Náš pán - to přece - taková hloupost!"
Lucius jen tiše zamručel a rychlým pohledem zkontroloval dveře. Snad Bellatrix nebyla tak hlasitá, aby probudila Narcissu i jejich malého synka Draca.
,,-pro našeho pána udělám cokoliv! Není mrtvý, nemůže být! Možná je jen někde raněný, ale to je všechno! Půjdu a najdu ho," prohlásila sebejistě a v černých očích se jí zablesklo. Pak se otočila ke svému švagrovi a div se na něj nevrhla. Lucius sebou vylekaně trhnul. ,,A co ty?! Nic neděláš, mlčíš - doufám, že jdeš se mnou," zasyčela na něj jako had.
Lucius zaváhal. A ta chvilka zaváhání Bellatrix přesvědčila v tom, že těm báchorkám věří a riskovat svou kůži nehodlá. ,,Zbabělče," plivla mu k nohám a pak důstojně odkráčela ze salonku pryč. Je načase obrátit se na ty nejvěrnější.