Věnováno Padoska ❤
,,Poslouchej, vážně jsme z Doupěte nemuseli odjíždět tak brzy. Vždyť to přece nebylo nic tak hrozného," prohlásil Harry, když se večer na pohovce schoulil do Georgeovy náruče. Zrzek mu líně prohraboval vlasy a pročítal si Večerního Věštce.
,,Harry, já vím, že ty už jsi zvyklý na to, jak o tobě všichni všude a pořád mluví," opáčil George a když k němu Potter dotčeně zvedl pohled, usmál se a pokračoval: ,,To nemyslím zle. Jen... přišlo mi lepší klidit se jim na pár dní z očí. Sice to vzali dobře, ale přijde mi, že z toho dělají zbytečné drama. Ještě se přece nebereme -"
Harry se vymrštil do sedu a vytřeštil na George oči. Weasley si mnul bradu, do níž ho Harry omylem udeřil. ,,Ty - ty si mě chceš - vzít?" vydechl nevěřícně a párkrát zamrkal.
,,No jasně. A až se vezmeme, pořídíme si spoustu capartů," zašklebil se na něj. Harry vypískl a padl mu kolem krku. ,,He he. Ty sis myslel, že si tě nebudu chtít vzít? Proč jinak bych s tebou vydržel už tak dlouho? Ale tohle ještě není žádost o ruku. Pro speciálního muže chystám něco... speciálního."
Harry se zazubil a vtiskl mu mlaskavý polibek. ,,Ty jsi vážně nejlepší!"
,,Já vím. Ale ty se mi snaž alespoň do svatby nevyrazit všechny zuby. Pak bych se nemohl na fotkách smát," usmál se na něj láskyplně a vtiskl mu pusu na špičku nosu. ,,A já se směju hrozně rád."