"Byl to ten nejdivnější a zároveň nejlepší den v mém životě." Usmála jsem se na mou spřízněnou duši, se kterou jsem teď trávila výročí svatby. Páté. Pět let spolu a můj život opravdu nemohl být lepší.
Dodělala jsem školu společně jsme se přestěhovali do většího domu. Austrálie zůstávala, jen jsme potřebovali více místa pro malé přírůstky do rodiny.
Rickovi je momentálně jeden rok. Sice nemůžu říct, že jsem vyspalá, ale je to můj malý, blonďatý poklad.
"Jo... jako by to bylo včera." Naše rty se setkaly a tancovaly spolu v dokonalé harmonii. Nikdy mne ty měkké rty neomrzí.
"Bež se vyspat, dneska mám noční hlídku já." Pousmála se na mne osoba vlastnící mé srdce.
"Nechci usínat bez tebe." Zamračila jsem se rádoby uraženě a vysloužila si tak další jemný polibek na rty. Milovala jsem tyhle momenty.
"Až se ráno probudíš, tak budu vedle tebe, něžně hladit tvou tvář a rozplývat se nad tvou krásou. Slibuji."
"Platí." Usmála jsem se ještě více, pokud to bylo možné. Můj úsměv se pomalu ztrácel, když jsem se propadala do vzpomínek.
"Copak?"
"Já jen... pamatuješ si ten den? Myslím v Karolíně, s posledním dopisem?"
"Jo..."
"Uhm... pokládala jsem v něm otázku a nechtěla na ni odpověď. Občas přemýšlím, jak-"
"Ty jsi za to stála." Přerušila mne hnědovlasá dívka a skenovala mé oči. "Pořád za to stojíš."
Konec
Takže, tohle je konec. Doufám, že je to alespoň trochu překvapení a odpovědi na své otázky najdete v epilogu, který ještě vyjde.
Vvveerruu 💙