13.PROSINCE 2017 - HOME ALONE
Nepamatuji si večer, kdy bych zůstal doma zcela sám. Dnes to přišlo...
Starší dcera na internátu. Samotu mi zpříjemnila dlouhým telefonátem plným novinek z jejího studentského života. Až mi ruka umrzala při cestě domů. Šálu jsem pověsil na věšák. Kabát také.
Vzkaz od manželky, která s mladší dcerou zamířila do Chrudimi mne navedl k večeři. Dnes už nepřijedou. Zůstanou u babičky, protože ráno jdou darovat krev. Tedy manželka. Dceru čekají rovnátka.
Jídlo jsem si ohřál a chvíli seděl a koukal z okna. I na "vodpad" došlo. Dopisoval jsem a k dnešku si dělal poznámky. Jsem doma sám a tak nostalgie dolehne teď hned...
Blíží se samotný závěr roku. Vánoce jsou za dveřmi a rok má posledních pár kapitol. Já stále den co den píšu drobné věty a motivy, ale psát a vydat každý den kapitolu nestíhám. Škoda. Byla to výzva, ale nejsem v jejím plnění stoprocentní.
No raději půjdu spát. Jen nevím kam, zda do ložnice nebo do obýváku? Nebo do pokojíčku dětí? Nevím kam, jsem tu tak trochu ztracený. Jsem HOME ALONE...
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...