Eliza
Hned co jsem zavřela dveře svého pokoje a odložila si tašku, všimla jsem si něčeho na mém pracovním stole. Včera jsem ten dárek zapomněla rozbalit, proto jsem ho okamžitě popadla a sedla si s ním na postel.
Otevřela jsem tašku a pomalu vytáhla zabalený dárek. Zasmála jsem se nad tím, že dárek zabalila do papíru a ještě to celé dala do dárkové tášky.
Když jsem se dopracovala k malé krabičce, lehce mi to vyazilo dech.
Byl to stříbrný náramek s malým znakem nekonečna. Byl tak drobný a roztomilý, připomínal mi Al.
Jako další zde byla fotka nás dvou. Byla to naše úplně první a vznikla omylem, když jsme se obě smály.
Otočila jsem onu fotku a zjistila, že je na ní nějaký text, který jsem začala s úsměvem číst.
Pro dívku mých snů a pro štěstí mého života.
Už je to pár dní, co jsem tě políbila a tím se do tebe naprosto zamilovala. Zamilovala jsem se do tvého smíchu a už nikdy nechci slyšet nic jiného.
Veselé Vánoce, El.
Z usmívání se mne už bolela ústa, ale nedokázala jsem tomu zabránit. Měla jsem tak neuvěřitelné štěstí, že jsem mohla potkat někoho, jako je ona.
Občas přemýšlím, jestli to všechno prostě nemám vzdát. Zahodit svou budoucnost v Austrálii, protože svou budoucnost vidím jen tehdy, kdy se podívám do jejích očí.
Nakonec jsem vzala svůj telefon a vytočila její číslo. Chyběl mi její hlas.
"Neříkej nic, taky mi chybíš." Ozvalo se hned z druhé strany.
"Jak... jak to víš?" Potichu jsem se zasmála.
"Už asi půl hodiny jen držím v ruce mobil a snažím se ti nevolat. Když tě slyším, chybíš mi ještě víc."
"Al... pošleš mi svou adresu?"
"Jasně?"
"Tak fajn."
Nevím kam telefon dopadl, ale odhodila jsem ho na postel a začala se znovu oblékat.
Ahoj, jenom si jdu udělat reklamu na mou novou knížku...
Jmenuje se The Two Of Us a téma je velmi originální a neohrané... CAMREN 😂 můžete se jít podívat.