11.ŘÍJNA 2017 - MILAN
Dnes mne navštívil bývalý kolega MILAN. Měli jsme na sebe čas jen sice na hodinu, ale i tak to kafe stálo za to. Škoda, že nevzal štafetu po mě...
==
Když se s někým nevidíte delší čas, tak vždy bývá ošidné, jak spolu budete mluvit. A taky o čem. Budete vzpomínat? Budete se vyptávat co ten druhý? Budete mluvit o sobě?
Ani já nevěděl s jakou za mnou přijede. Ozval se o víkendu, že bymne rád viděl a přijal hned můj první možný volný termín.
A rozhodně jsme si neprošli žádným oťukáváním či našlapováním kolem horké kaše. Od začátku jsme probírali všechny pracovní potřeby a detaily, jako kdybychom se naposledy viděli dnes ráno. A před tím včera i předevčírem. Zkrátka, jako bychom spolu mluvili den co den bez jediného výpadku.
A za to jsem moc rád. Přeci jen lidi by měli zůstat lidmi, ať se osudy mezi nimi jakkoliv otočí, či je jakkoliv zavedou jako jednotlivce jinam.
Dnešní setkání s MILANEM mi zvedlo náladu. Ne proto, co jsme oba měli na srdci a co jsme oba řešili, ale proto jaké to byl s lehkým úsměvem a pohodou. Více takových ...