"Až zítra, Dylane!" Okřikla jsem ho se smíchem a napila se čaje.
Dylan vzal mou ruku do své a lehce jí stiskl. Úsměvy vystřídal vážný pohled a vzájemné propalování se očima. Tentokrát mi jeho dotyk nepřipadal nepříjemný, bylo to právě naopak. Líbila se mi má ruka zahřívaná tou jeho.
"Jsi kouzelná." Pošeptal směrem ke mně a nevědomky vytvořil z koutků úst široký úsměv. Nevěděla jsem, co na to říct a tak jsem raději mlčela.
"Hej lidi! Jdeme zdobit stromek." Zakřičela Gina asi čtyřikrát. Dylan pustil mou ruku a zvedl se ze židle. Opakovala jsem jeho pohyby a následovala ho, protože jsem neměla tušení kam máme jít.
Došli jsme do obrovské místnosti, která byla osvětlená barvami duhy, u jedné stěny jsem si všimla velké soupravy reproduktorů a u další zase barmanského pultu. Uprostřed bylo něco jako taneční parket a celkově to tu vypadalo jako v nějakém klubu.
Stromek stál nedaleko od parketu, kde na něj bylo vidět ze všech stran. Isaac postupně vyndaval ozdoby a mezitím, co mu všichni pomáhali, Dylan se cpal vanilkovými rohlíčky.
"Al, vezmeš si na starost světýlka?" Usmál se na mě Isaac a už mi podával krabici, ze které světýlka doslova přetýkala.
Hlavou jsem dala znamení, že ano a převzala si onu krabici.
"Pomůžu ti." Dívčí hlas za mnou mě natolik vylekal, že jsem celou krabici pustila na zem.
"Oh, promiň, to jsem nechtěla..." Eliza se okamžitě sehnula k zemi, aby mi pomohla.
"To je dobrý, je to moje vina." Pramínek vlasů jsem si zastrčila za ucho a letmě se na ní podívala. Přišlo mi to trapné, když se naše pohledy střetly. Myslí si teď, že jsem na ní celou dobu zírala? Protože možná trochu jo.