"Chceš to vzít?" Zeptal se mne Isaac. Přikývla jsem, protože se mi pomoc opravdu hodila.
"Al, kolik si toho sakra bereš?" Zasmál se a poslední kufr snesl k autu.
Vlastně mě k tomuhle všemu přinutila máma. Zažiješ něco nového, uděláš si kamarády, vytvoříš si vzpomínky... to všechno mi říkala. Chápu, že pro mne chce to nejlepší a chce, abych zažila život normálního teenagera. Jenže pro někoho, jako jsem já je to celkem složitá věc. Nejsem normální teenager. Kdybych dokázala alespoň trochu překonat tu stydlivost, jenže to prostě nejde. Třeba se to po týdnu na Isaacově chatě změní.
"Tak veselé Vánoce, zlato. Užij si to." Políbila mne na čelo máma, táta mě jen objal. Zrak jsem sklopila dolů a nastoupila do menší dodávky, kde už všichni ostatní seděli. Dostala jsem místo u spolujezdce, řidič byl Isaac. Byla jsem za to ráda, protože bych jinak musela sedět vedle lidí, co vůbec neznám. Takhle jsem se mohla jen tak koukat z okna na vločky sněhu a u toho poslouchat písničky ve sluchátkách.
"Hej!" Někdo mě dloubl do ramene, proto jsem si sluchátka sundala a otočila se na onoho člověka. Blondýnka s veselým úsměvem a modrými kukadly.
"Podáš mi prosím vodu? Měla by být ve dveřích."
Nervózně jsem přikývla a podala jí plastovou láhev, která skutečně byla ve dveřích auta.
"Jinak, jsem Eliza. Ty?" Usmála se na mne. Všimla jsem si, že její ruku držel kluk, sedící vedle ní. Chlapec spal, ale ona s ním měla prsty stále propletené.
"A-Alycia." Vzpamatovala jsem se a malinko se na ní usmála. Poté jsem se co nejrychleji otočila zpět k oknu a snažila se skrýt červeň ve tvářích. Proklínám svou stydlivost. Myslím že i máma by snad byla raději, kdybych dostávala poznámky za poškoláctví a jiné věci, co si snad každý zažije. Bůh mě ale stvořil takovouhle. Třeba to má i nějaké výhody, ale zatím jsem je nenašla.