Věnováno BaruNoskov ❤
,,Nepodváděj!"
,,Já nepodvádím, já se jen... snažím nakouknout... zpoza toho šátku," bránil se Sirius. James se rozesmál a plácl ho přes ruku.
,,Tak nenakukuj!" okřikl ho a vedl Siriuse se zavázanýma očima předsíní směrem ven, kde pro něj měl narozeninový dárek. Sirius byl natěšený jako malé dítě. ,,Počkej, musím ti nandat boty."
,,Jen přede mnou poklekni, Jamie," zavrněl Sirius, a byť se se svým nejlepším kamarádem podobně škádlili pořád, i tak se mu tváře mírně zbarvily do nachova.
,,Tak co? Můžem? Můžem. Tak jdeme, pozor, tady je-" Sirius hlasitě zavyl jako pes, když nakopl roh skříně a málem spadl na zem. ,,-skříň," dokončil pobaveně James.
,,Ty mě chceš zabít, že jo? Tak mně je konečně sedmnáct a můj nejlepší kámoš mě zabije." James se hihňal, zatímco otevíral domovní dveře, a pak ho vyvedl ven.
,,Jsi připravený?"
,,Já jsem vždycky připravený, Dvanácteráku."
,,Tak fajn... všechno nejlepší, Tichošlápku!" vykřikl James a strhl mu šátek z očí. Sirius zamrkal a pak vytřeštil oči na zbrusu novou lesknoucí se motorku před sebou. ,,Tak co na to říkáš?" usmíval se Potter.
,,To je... to je..." zdálo se, že Sirius poprvé v životě nemá slov. ,,Létajícínádhernádokonalá motorka?! A moje?! Jamesi, ty pakouši!" vypískl Black a přemožen všemi emocemi, skočil svému nejlepšímu kamarádovi kolem krku.
A pak ho políbil.