Psychopat [TodoDeku]✓

•39•

Po chvíli jsme došli k nám domů a já se nemohl dočkat až si dám horkou vanu.

Jenže to by nejdřív ti dva museli odejít.

Právě teď sedím u psacího stolu se sluchátky na hlavě a dodělávám úkoly na další den.

Todoroki je nevím kde a naše mamky kecají v obýváku.

„Konečně poslední příklad" řekl jsem si pro sebe a pustil se do počítání grafu rovnice.

Když jsem měl vše kompletní, nachystal jsem si učivo na další den a šel si pro nějaké jídlo.

Přes hudbu která mi hrála v uších, jsem neslyšel, o čem se moje mamka s Rei baví.

Nijak jsem si jich nevšímal a začal si chystat večeři.

Kde je vůbec Todoroki?

Odnesl jsem si jídlo do pokoje, sundal sluchátka a ještě si šel pro vodu.

Když jsem se vrátil do pokoje čekalo na mě nemilé překvapení.

„Děkuju za jídlo" řekl Todoroki, vyvalený na mé posteli.

Zaraženě jsem ze dveří sledoval Todorokiho, jak zakusuje můj chleba se šunkou.

„To nebylo pro tebe" řekl jsem podrážděně.

„Klidně ti dám půlku" nabídl.

„Ne díky, půjdu si nachystat vlastní" řekl jsem a odešel z pokoje, zatímco on si spokojeně jedl mojí večeři.

„Nechci vás nijak vyhánět ale chci se zeptat, kdy půjdete?" zeptal jsem se Rei.

„Kolik je hodin?" zeptala se mě na oplátku a já se podíval na hodiny, které jsme měli v kuchyni.

„Je půl osmé" odpověděl jsem.

„Tak za patnáct minut půjdeme" řekla.

„Řekni to prosimtě Shotovy" dodala a já přikývl.

Nachystal jsem si znovu jídlo a vrátil se do pokoje.

Když jsem procházel dveřmi, můj pohled se střetl s Todorokiho.

Bez toho aniž bych přerušil oční kontakt, jsem došel k židli, která byla blízko stolu a sedl si na ni.

„Proč nejdeš sem?" zeptal se mě Todoroki a poklepal na místo vedle sebe.

„Protože tam jsi ty" odpověděl jsem a zakousl se do chlebu.

„Jo mimochodem za čtvrt hodiny jdete" řekl jsem po chvíli.

„Škoda bych tu nejraději přespal."

„No tak to maximálně ve vaně" zasmál jsem se.

„Jo jasný" řekl se smíchem Todoroki.

Po chvíli do pokoje přišla Todorokiho mamka s tím, že už půjdou.

Obuli si boty a oblékli bundu.

Následně odešli a já si konečně mohl dát horkou vanu.

Nachystal jsem si oblečení na spaní a zamkl se v koupelně.

Začal jsem si napouštět teplou vodu a když jí bylo dostatek, mohl jsem relaxovat.

Zbytek večera jsem nic zajímavého nedělal a ani jsem neměl v plánu dělat něco jiného, než ležet v posteli a sledovat seriály.

„Izuku už bude dvanáct, tak jdi spát" přišla do mého pokoje mamka.

To už je tolik?

„Dobře jen dokoukám tento díl."

Jen tento díl...

Tuhle větu si v hlavě řekl snad úplně každý.

Poslední díl a už konec.

Jo jo všichni to známe.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem zhlédl ještě jednu sérii...

„Už bych měl jít vážně spát" řekl jsem si pro sebe a podíval se na čas.

„Co?!" vyjekl jsem, když jsem pohledem zavadil o hodiny, které ukazovaly půl šesté ráno.

To je vtip, že ano?

Začal jsme se rozhlížet po pokoji, jako bych tím měl odhalit někoho, kdo mi přenastavil čas na notebooku.

Jenže to byla pravda.

Opravdu bylo půl šesté ráno a za hodinu bych měl správně vstávat.

Najednou mi přišlo upozornění ze zpráv.

Todoroki?

Todoroki: Dobré ráno brokoličko ♡.

Midoriya: Co chceš?

Todoroki: Abys mi taky popřál dobré ráno.

Midoriya: Dobré ráno.

Todoroki: Poprvé jsi udělal to, co jsem ti řekl

Todoroki: Co jsi udělal s pravým Midoriyou?

Midoriya: Právě jsem dokoukal poslední sérii mého oblíbeného seriálu a vůbec jsem nespal, takže pravý Midoriya je momentálně mimo.

Todoroki: To vážně? XD

Midoriya: Jo.

Midoriya: Proč mi vůbec píšeš tak brzy?

Todoroki: Protože mi chybíš a já tobě taky ^^

Midoriya: Absolutly no ←_←

Todoroki: This message broke my heart :'(

Midoriya: And what? xd

Todoroki: ...

Midoriya: Dobře tak jsme to nemyslel, promiň.

Todoroki: Taky tě miluju ♡.

Midoriya: Asi se už jdu chystat, uvidíme se ve škole.

Todoroki: Ahoj.

Tak nová kapitola je na světě, doufám, že se vám líbila ❤️.

Já se s vámi prozatím loučím, mějte se fanfárově xd.

Zatím bye 🇮🇩❤️🥦