Psychopat [TodoDeku]✓

•34•

„Nejdříve se se musíte trochu zahřát, takže sedm koleček kolem tělocvičny" řekl a následně na pokyn zapískal na píšťalkou, která mu vysela na krku.

Všichni se neochotně rozeběhli, a tím začala hodina tělocviku.

Když poběžím tímhle tempem, tak budu mezi prvními, a ani nebudu tak unavený pomyslel jsem si a vítězně se zašklebil.

„Midoriyo kde jsou holky?" zeptal se mě Todoroki běžící vedle mě.

„Jsou v druhé tělocvičně."

„Holky a kluci mají od druhého stupně základky, rozdělený tělocvik" vysvětlil jsem mu.

„Aha."

„A co budeme celou tu hodinu dělat?" zeptal se mě.

„Pravděpodobně budeme hrát přehazovačku nebo něco na týmy, tak jako obvykle" dodal jsem.

„Týmy jo..." zamyslel se, a já se dál soustředil na běh.

Doběhli jsme sedmé kolo, a šli se napít.

„Tak kluci navrhněte, co by jste tuhle hodinu chtěly dělat" pobídl nás, ale i přes to jsem držel jazyk za zuby.

„Proč nic neřekneš?" zeptal se mě potichu Todoroki.

„Ať se rozhodne o čemkoliv, budu se muset zúčastnit, takže je jedno jestli něco řeknu nebo ne" pokrčil jsem rameny.

Nic na to neřekl, jen začal poslouchat návrhy ostatních.

„Vybíjená!" řekl Kaminari.

„Gymnastika!"

„Běh ve dvojicích!" ozval se Kirishima.

Zase se překřikují pomyslel jsem si a vydal se k rohu tělocvičny.

Opřel jsem se o stěnu a sjel podel ní na zem.

To bude na dlouho...

Zavřel jsem oči, a čekal až se nějak domluví.

„Proč jsi tady?" zeptal se mě někdo.

Otevřel jsem oči, a uviděl Todorokiho klečícího přede mnou.

„To bych se mohl ptát i já."

„Pravda" zasmál se a sedl si vedle mě.

J-je moc blízko!

Nenápadně jsem se od něj posunul, ale on se ke mně opět přiblížil.

A takhle to bylo do té doby, než jsem ramenem narazil do zdi.

„Hele nech toho" řekl jsem podrážděně, a dal před sebe ruku, aby nemohl jít blíž.

Jenže mě chytil za zápěstí a ruku oddělal.

Zatímco mě za něj držel, dal moji ruku na zem, a na ni položil tu svoji.

„H-hej přestaň" vykoktal jsem ze sebe.

Více se ke mně přiblížil a něco zašeptal.

„Promiň, nemůžu to vydržet" řekl potichu, zatímco svoji druhou ruku přemístil na mou tvář.

Ani jsem nestihl nic říct, a už byly jeho rty natisklé na ty mé.

Mé tváře opět nabraly výrazně červené odstíny, a ať už jsem se snažil jakkoliv, nedokázal jsem náš polibek přerušit.

Jazykem mi přejel po spodním rtu, a tím si žádal vstup do mých úst.

Já rty hned na to semkl do úzké linky.

Najednou se ozval hlasitý zvuk učitelovy píšťalky, a já leknutím pusu pootevřel.

Todoroki toho ukázkově využil a polibek prohloubil.

Svým jazykem začal zkoumat každý centimetr mých úst, a já ještě více zrudl.

Mojí bdruhou rukou jsem se ho pokoušel odstrčit, ale bylo to marné.

Zatímco mě líbal, měl neustále položenou ruku na té mé.

Po pár vteřinách se odtáhl, a podíval se mi do očí.

Já hned nato s narůžovělými tvářemi uhl pohledem.

„Idiote co kdyby nás někdo viděl..." řekl jsem potichu.

Jelikož jsme byli až v rohu tělocvičny, který dokonale zakrýval sloup, tak nás nikdo nemohl vidět.

„Hej Midoriyo, Todoroki!" ozval se hlas Denkiho.

Oběma rukama jsem stačil do Todorokiho hrudě, a tím ho od sebe mírně odstrčil.

Vstal jsem, a rozběhl se za ostatními.

„No konečně Midoriyo, kde máš Todorokiho?" zeptal se učitel.

Kde mám Todorokiho?

Přehrál jsem si jeho otázku v hlavě.

„Měl by být-" otočil jsem čelem k místu, kde jsme před chvílí byli a vrazil do někoho.

Díky barvě trička jsem poznal o koho se jedná.

„Tady je" řekl jsem, a následě od něj odstoupil.

Naše pohledy se téměř okamžitě střetli, a mě znovu zčervenaly tváře.

Mírně se usmívá...

Proč?

Otočil jsem se k němu zády, a poslouchal, na čem se mý spolužáci shodli.

„Takže jdeme ven, a tam si dáme běh ve dvojicích" řekl a já se zarazil.

Ven?

„Ale pane učiteli, venku už je chladno" namítl jsem.

„Něco vydržíš."

„Ukaž, že jsi aspoň trochu chlap" dodal.

To mám brát jako urážku?

Tak dnes druhá kapitola 😗.

Pokud se ti kapča líbila, a chceš co nejdříve další, nezapomeň hlasovat⭐.

Zatím bye 🇵🇱❤️🥦.