Psychopat [TodoDeku]✓

|6.bonus|

‼️Mám na vás DŮLEŽITOU OTÁZKU. Jak si představujete ideální konec tohoto příběhu? Nepište prosím "žádný". Myslím to teď  opravdu vážně, protože celkem dost váhám, jak tento příběh ukončit. So help me please 🙏👀.
---------------------------------------------------------
Když film skončil, rozhodli jsme se už jít domů, ale navrhl jsem, že bychom to mohli vzít parkem.

„Ah ať je už sobota" povzdechl jsem si, když se Todoroki zmínil o zítřejším testu.

„Klid však zítra je pátek a pak už budeme mít volno" řekl a "nenápadně" se ke mně přiblížil.

„Co?" zeptal jsem se.

„Nic."

„Přiblížil ses."

„Nepřiblížil" stál si za svým.

„Ale jo" řekl jsem a přitom pokračoval v chůzi.

Uběhly dvě minuty a Todoroki mě z ničeho nic chytl za zápěstí a ruku, kterou jsem měl do teď v kapse, vytáhl na vzduch.

Nechápavě jsem ho sledoval a trochu zpomalil.

Náhle se jeho dlaň dotkla té mé a on si se mnou hned nato propletl prsty.

Trochu jsem se začervenal, ale nic nenamítal.

Prostě jsem takhle ruku v ruce došli až ke mně domů.

„Ty nejdeš?" zeptal jsem se, když jsem se chystal projít hlavními dveřmi paneláku.

„No rád bych, ale asi bych měl jít spíš domů, protože přece jenom jsem mámě nic neřekl od toho večera, co jsem měl odletět" řekl trochu nervózně.

„Promiň..."

„Ne v pohodě, chápu" řekl jsem s lehkým úsměvem na tváři.

Ještě chvíli jsme si povídali a pak už se Todoroki chystal odejít.

Ještě jedna věc...

Odešel jsem ode dveří a přišel blíže k Todorokimu.

Chytl jsem část jeho bundy blízko krku, stoupl si na špičky a krátce ho políbil.

„D-díky za dnešek" dostal jsem ze sebe, když jsem se odtáhl.

„Jo..."řekl Todoroki, který byl očividně trochu mimo.

„T-tak ahoj" řekl jsem a odběhl zpátky ke dveřím.

Před tím než jsem vešel dovnitř, jsem mu ještě lehce zamával a on mně též.

Později jsem už odemykal dveře od našeho bytu.

Potichu jsem si vyzul boty a sundal bundu.

Zalezl jsem do svého pokoje, kde jsem se podíval na hodiny a zjistil, že už táhne na devátou večerní hodinu.

To jsme tam byli tak dlouho? podivil jsem se.

Náhle do pokoje přišla moje mamka.

„Divím se, že jsi se vůbec vrátil domů, víš kolik je hodin?" řekla ihned, co mě uviděla.

„Co jste tam proboha tak dlouho dělali, ještě k tomu, když je taková zima?" zeptala se.

„No šli jsme do kina a..."

„A už jsem se dívali po nějakých dárcích na Vánoce" zalhal.

„Na Vánoce?" řekla nevěřícně.

„No dobře, hlavně si nezapomeň dodělat všechno do školy."

„Měl jsi už něco na večeři?" zeptala se mě a já přikývl.

„Jo měl."

Když odešla sedl jsem si na kraj postele a najel na chat s Todorokim.

I když...asi mu napíšu později, až bude doma řekl jsem si a šel se osprchovat.

Pomalu se blížilo jedenáct hodin a já už měl téměř všechny věci do školy hotové.

Naučil jsem se na zítřejší test a dopsal potřebné zápisy.

Dám si na chvíli pauzu.

Midoriya: Už jsi zavolal otci?

Až po deseti minutách mi přišla odpověď.

Todoroki: Zrovna před chvílí jsem s ním mluvil.

Midoriya: No a co říkal?

Byl jsem si trochu nejistý, jestli můžu takhle vyzvídat.

Todoroki: Chvíli jsme se dost hádali, pak jsem mu dal jasně najevo, že ho "následovat" nebudu.

Todoroki: Byl naštvaný, ale myslím, že to nechá být.

Nebudu lhát, ulevilo se mi, když jsem se dozvěděl, že Todoroki nikam nejde.

Midoriya: Tak to jsem rád, že to dopadlo takhle.

Midoriya: Mohli to skončit hůř.

Todoroki: To jo...a co teď jinak děláš?

Midoriya: Nic jen ležím na posteli xd

Midoriya: A ty?

Todoroki: Čirou náhodou to samé ♡xd

Takhle jsme si psali ještě půl hodiny a pak šli oba spát.
--------------------------------------------------------
Tak po delší době nová kapitola... doufám, že se vám líbila a že se všichni máte fajn 🌸.

Zatím bye 🇵🇱❤️🥦