Psychopat [TodoDeku]✓

•30•

Minule jste četli
„Už dorazil ten přestupný student, o kterém jsem vám říkal" ozval se hlas našeho češtináře.

P-přestupný student?

Hned na to se dveře od naší třídy otevřely, a mně z šoku vypadla křída z ruky.
--------------------------------------------------------
„To-Todoroki?!" dostal jsem ze sebe, když do třídy přišel kluk s půlenými vlasy.

„Midoriyo?" řekl zaraženě.

Co tady sakra dělá?!

„Takže tohle je váš nový spolužák, představ se prosím" pobídl ho můj třídní.

To je jen vtip, že ano?

„Jmenuji se Shoto Todoroki, doufám, že spolu budeme vycházet" mírně se uklonil a opět zamířil pohled na mě.

Co to má doprdele znamenat?

Todoroki se na mě taky překvapeně díval.

Asi nečekal, že skončí ve třídě se mnou.

„Pane učiteli, kam se mám posadit?" zeptal se po chvíli tupého zírání na mě.

„Kam by sis mohl sednout..." mumlal si pro sebe, a pohledem přejel po třídě.

Zastavil se u řady u okna, a já nasucho polkl.

Opovažte se.

„No jsi docela vysoký, takže do první lavice tě nedám."

„Sedni si támhle k Midoriyovi" řekl a prstem ukázal na volné místo vedle mě.

„Dobře" bylo to jediné co řekl, a rozešel se k mé lavici.

„Co ty tu tak stojíš?" řekl naštvaně, a já sebou mírně škubl.

„Začni počítat" napomenul mě.

Zohnul jsem se pro spadenou křídu, a začal počítat.

„Správně, můžeš si jít sednout" řekl a já si šel rychle sednout na své místo.

Nejistě jsem odsunul židli a sedl si vedle Todorokiho.

Jak se to mohlo stát?

Vždyť jsem ho už nikdy neměl potkat!

„Vypadá to, že nás chce osud svézt dohromady" uchechtl se, když jsem si otvíral sešit.

„To určitě."

Osud...

„Jak jsi věděl, že chodím sem?" zeptal jsem se po chvíli.

„Nevěděl" řekl.
_____________________________________

„Hej vrať mi to!" řekl jsem naštvaně, zatímco jsem se natahoval pro svůj sešit.

„Proč mi pořád bereš věci?"

„Protože mě to baví" uchechtl se.

„Nech toho a prostě mi to vrať!"

Stáli jsme před naší lavicí.

Todoroki s nataženou rukou směrem ke stropu, a mé stupidní já snažící se vzít si svůj sešit zpátky.

„Musím se učit!" řekl jsem už vážnějším tónem, ale s ním to ani nehlo. 

Proto jsem udělal to, co jsem udělal.

Stoupl jsem si na naší lavici a během vteřiny mu vytrhl sešit z rukou.

Vítězně jsem se usmál, a sedl si na židli.

„Co se vůbec učíš?" zeptal se, když si taky sedl.

„Nic nového, jen si opakuju akci a reakci z fyziky" vysvětlil jsem mu.

„Hm zajímavý, připomíná mi to nás dva" řekl až moc blízko mého ucha.

„C-cože?"

„Stačí abych ti něco zašeptal do ucha, a už jsi rudý jak rajče" zasmál se.

„To teda nejsem!" zakřičel jsem přes celou třídu.

Všichni se na mě nechápavě podívali, a já se chtěl propadnout do jídelny, která je hned pod námi.

„O-omlovám se" dostal jsem ze sebe.

Nádech, výdech.

„Zítra na tohle píšeme test, tak se uč" řekl jsem těsně před tím, než začalo zvonit.

„To je hezký" začal se culit.

„Co?" řekl jsem nechápavě.

„Děláš si starosti s tím, že nezvládnu test" řekl zasněně.

„Ty jsi vážně idiot" povzdechl jsem si, když v tom do třídy přišla učitelka fyziky.
___________________________________

Všechny hodiny i přestávky byly stejné.

Todoroki měl neustále nějaké blbé poznámky, kterými mě provokoval a mně nezbývalo nic jiného než to přetrpět.

Blížil se čas oběda a s tím i naše poslední hodina.

Zazvonilo a celá třída se rozešla směrem k jídelně.

„Proč jdeš vedle mě?" zeptal jsem se podrážděně Todorokiho.

„Protože tě mám rád" řekl a přitom se usmál.

„Super..."

Došli jsme k našim skříňkám, do kterých jsme si odložili školní batohy, a šli do jídelny na oběd.

Nebyla tam velká řada, takže jsem se rychle dostal ke svému obědu a hledal volný stůl, kam bych si mohl sednout.

Další kapitola je na světě, a nakonec nový spolužák není Hikari (díky bohu xd).

No nic doufám, že se vám kapitola líbila.

Zatím bye 🇵🇱❤️🥦.