Psychopat [TodoDeku]✓

•4•

Nevím jak je to možné, ale podařilo se mi usnout.
___________________________________

Když jsem se ráno probudil, vstal jsem s pocitem, že jsem se z té noční můry konečně probral.

Vzal jsem si do ruky svůj mobil, abych zjistil kolik je hodin.

Přejel jsem po displeji, aby se odemkl, a první co jsem uviděl byl on.

„Ne, ne, ne, ne, ne!"

„To nemůže být pravda!" hodil jsem mobil do postele.

Jak někdo jak on mohl skončit na takovém místě?!

Dneska se ho ze-

Přerušil jsem své vlastní myšlenky, a zhluboka se nadechl.

Ne.

Radši se ho nebudu na nic ptát, budu dělat, že si ho nepamatuju, a modlit se, aby si on nepamatoval mě.

S klidným výrazem na tváři jsem vyšel ze svého pokoje, a šel se nachystat do školy.
____________________________________

Ve škole to bylo pořád stejné.

Každá hodina mi připadala nudnější, a delší.

I když dneska mi to až tak nevadilo.

Nechci tam za ním přijít.

Řekl, že tam mám být minimálně jednu hodinu každý den.

Myslel tím, ať si s ním povídám, nebo ať tam prostě jen tak sedím?

A o čem bych si měl s někým jako je on povídat?

Odvrátil jsem zrak od sešitu, a podíval se z okna.

Co po mně chceš?
____________________________________

Kráčel jsem chodbami školy, a psychicky se připravoval na setkání s ním.

Aby jste mě pochopily, proč jsem tak vystresovaný, něco málo vám řeknu.

Když jsem byl ve školce, seznámil jsem se tam s jedním klukem mého věku, s Todorokim.

Byli jsme něco jako nejlepší přátelé, bez toho druhého ani ránu.

Pak jsem začali chodit do školy, a náhodou jsme skončili ve stejné třídě.

Bavili jsme se.

Hodně.

Ve druhé třídě jsem se domluvili, že si půjdeme hrát ven.

Seznámíme naše rodiče, a budeme u sebe moci přespávat.

Jo to byla hezká představa...

Když jsem přišel na hřiště, kde jsme se měli sejít, tak tam nikdo nebyl.

Čekal jsem dlouho, ale nikdo nepřišel.

Druhý den jsem přišel do školy, a třídní učitelka nám oznámila, že Todoroki přešel na jinou školu.

A v tom momentě to všechno skončilo...

Teď už mi je to upřímně jedno.

To co se stalo, stalo se.

Byli jsme děti, a brzy budeme oba dospělý.

Není co řešit.

Vyšel jsem ze školy, a po cestě na brigádu jsem se zastavil do obchodu pro nějaké jídlo.

Ať mám aspoň něco čím se zabavím, během toho co s ním budu muset trávit čas.
__________________________________

„Dobrý den" pozdravil jsem, když jsem vešel dovnitř.

V místnosti jsem uviděl tři čekající lidi, Patrika vyplňujícího smlouvu, nějaký návštěvník a sestřičku.

Všechno je v pořádku oddychl jsem si.

V klidu jsem se posadil na své místo za pokladnou, a čekal na zákazníky.
___________________________________

Když už se blížil večer, a všichni začali pomalu odcházet, začal jsem být krapet nervózní.

Nakonec jsem tam zbyl poslední.

Povzdechl jsem si, a z batohu vytáhl brambůrky s pitím.

Podíval jsem se na hodiny.

Bude půl sedmé.

Vstal jsem, a pomalými kroky šel za Todorokim.

„Konečně jsi tu, už jsem si myslel, že nepřijdeš" řekl nabručeně, a já jen protočil očima.

„Jak bylo dneska ve škole?" zeptal se mě skrze mříže.

„Nuda jako vždy" odpověděl jsem mu, a sedl si na zem.

Je přesně 18:27, takže půjdu 19:27.

Rozdělal jsem si brambůrky, a přemýšlel nad tím, jak se vymluvím z toho, že jsem dnes přišel tak pozdě.

„Dáš mi?" zeptal se, a podíval se na brambůrky.

„Ani náhodou."

„Proč ne?"

„Jsou moje, proto."

„Jsi zlý" řekl, sedl si na zem, a opřel se o mříže.

„Proč si nesedneš na postel?" zeptal jsem se ho po chvíli.

„Takhle jsem u tebe blíž" řekl úšklebkem na tváři, a mně přeběhl mráz po zádech.

Něco plánuje.

Určitě čeká na to, až mu dám brambůrku, a pak mě na místě zabije.

Podezřívavě jsem se na něj díval.

Já ti na to neskočím.

„Proč sis včera fotil moji fotku?" zeptal se s úšklebkem na tváři.

„Ani nevím" zalhal jsem.

„To už jsem tě omrzel?" řekl aby mě vyprovokoval.

„Nemohl jsi mě omrzet, když jsi mě nikdy nezačal zajímat" řekl jsem na rovinu.

Tak další kapitola je na světě, co na ni říkáte?

Pokud se ti část líbila nezapomeň hlasovat ⭐.

Zatím bye 🇵🇱❤️🥦.