Psychopat [TodoDeku]✓

•40•

Gomen, že kapitola vychází tak pozdě.

Přišel jsem do školy o trochu dříve než ostatní.

Dovolil jsem si tedy, aspoň na chvíli lehnout.

„Ale kdopak nám to tu spinká" uslyšel jsem povědomí hlas a přitom ucítil něčí ruku na mém obličeji.

Pomalu jsem otevřel oči a uviděl vedle sebe sedět Todorokiho.

„Proč jsi tady?" řekl jsem ospale.

„Protože za chvíli začne hodina brouku~."

„Nejsem žádnej brouk" oddělal jsem jeho ruku ze svého obličeje a začal si chystat věci na hodinu.

Hned nato do třídy přišel učitel a všichni si na pozdrav stoupli.

Téměř okamžitě začal vysvětlovat nové učivo ale já ani nedokázal pořádně vnímat to, co říká.

Sakra nemůžu se pořádně soustředit pomyslel jsem si a chytl se za hlavu.

Todoroki mi věnoval nechápavý pohled a zeptal se.

„Děje se něco?" zeptal se tak, aby to učitel neslyšel.

„Ne v pohodě" zamumlal jsem a natáhl se pro pití.

Je teprve první hodina a mně už je zle.

Jenže místo toho abych se v pořádku napil, mě mé tělo přestalo poslouchat a já malém spadl ze židle.

Nejprve jsem se divil, že jsem nespadl ale pak mi došlo, že mě Todoroki chytl.

„Vážně jsi v pohodě?" zeptal se znovu.

„Hej vy dva nerušte, když je hodina!" napomenul nás.

Proč tak křičí?

„Hej na něco jsem se ptal" přerušil můj myšlenkový pochod, člověk sedící vedle mě.

„Co?"

Todoroki ke mně natáhl svou ruku, která skončila na mém čele.

„Vždyť úplně hoříš" pronesl.

„Hej!"

„Co vy dva tam pořád vykecáváte?" zeptal se učitel, blížící se k naší lavici.

„Pane učiteli Midoriyovi není dobře" řekl Todoroki.

„Jsem v pohodě."

Sundal jsem z mého čela jeho ruku a otočil se čelem k učiteli.

„Je to pravda Midoriyo?" zeptal se učitel ale já mlčel.

Najednou udělal to samé co Todoroki.

„Máš horké čelo, zajdi za školní ošetřovatelkou, ať ti dá nějaké léky" řekl a já nuceně vstal z lavice.

„Pane mužů jít s ním?" nabídl se Todoroki.

„Jděte."

Oba jsem vyšli ze třídy a nastalo mezi námi trapné ticho.

„Proč jsi mi neřekl, že ti je špatně?" zeptal se.

„Nemám důvod ti to říkat."

Šli jsem celkem pomalu ale mně to vyhovovalo.

„Nechceš nějak pomoct?"

„Ne to je dobrý" řekl jsme potichu a na chvíli se opřel zády o zeď.

„Počkej chvíli" vydechl jsem a on zastavil.

Nakonec jsem došli na ošetřovnu a tam mi řekli, že bych měl jít domů.

Prý mi naměřili teplotu 38.5.

Ještě mi dali nějaké prášky a my s Todorokim odešli.

„Zavezu tě domů" řekl když jsem byli téměř před třídou.

„Co?" řekl jsem nechápavě a zastavil se.

„Před školou mám motorku, hodím tě domů" vysvětil a já nic nenamítal.

Vrátili jsme se do třídy a Todoroki se domluvil s učitelem na tom, že oba odejdeme.

Já i Todoroki jsme si sbalili veškeré věci do batohu a odešli.

A než jsme se nadáli, stáli jsem před školou.

„Todoroki ta motorka...to byl vtip, že ano?" zeptal jsem se pro jistotu.

„To opravdu nebyl" zasmál se.

Došli jsem k černé motorce, ke které mě dovedl a já se zarazil.

Todoroki mi na hlavu nasadil helmu a sobě taky.

„Já nikdy dřív na motorce nejel takže-"

„Bude to v pohodě, uvidíš" řekl a během vteřiny nasedl na motorku.

„Nasedni, budeš vzadu" řekl a já se pokusil na ni nasednout.

Má "mise" byla úspěšná ale byl tu ještě jeden problém.

„Chyť se, ať můžeme jet."

„A čeho přesně se mám chytit?" řekl jsem zmateně.

„Ty jsi vážně nikdy nejel na motorce co?" zeptal se pobaveně Todoroki a já přikývl.

„Podej mi ruce" řekl a já tak učinil.

Mé ruce přemístil na jeho pas.

„Drž se prvně" upozornil mě a já ho jen tupě sledoval.

Tohle...tohle je divný.

Ale zároveň dokonalý, že Midoriyo?😏😏.

Pokud se ti kapitola líbila, nezapomeň dát ⭐.

Lidi zítra... zítra je poslední den, co jdeme do školy. Chápete to???!!!

Chápete to???????????

Mně to stále jaksi nedochází....😂

No nic mějte se fajn 😌😂❤️.

Zatím bye 🇮🇩❤️🥦