Psychopat [TodoDeku]✓

•6•

Minule jste četli
„Ale znásilnit tě v plánu nemám, takže klid" uchechtl se, a já doslova zkameněl.
____________________________________

„Huh?"

„Cože?!" vypadlo ze mě, když mi došlo co právě řekl.

„Promiň jen blbej vtip" zasmál se, a já stále zůstal stát na tom samém místě.

„Ani se mě nedotkneš, a jestli na mě budeš blbě zírat, tak jdeš okamžitě dovnitř" upozornil jsem ho, a přitom jsem si opatrně sedal vedle něj.

Z tašky jsem vytáhl matematiku, se kterou mám snad největší problém.

Nalistoval jsem stranu třicet sedm, a přitom ho periferním viděním sledoval.

„Tohle" řekl jsem, a prstem přejel po celé stránce.

„To všechno?" podivil se.

„Jo" zamumlal jsem.

„Máš nějakou propisku?" rozhlížel se.

„Jo tady" podal jsem mu ji.

Todoroki začal bez problému vyplňovat příklady.

Přemýšlí nad tím vůbec?

Nahnul jsem se blíž k němu, abych viděl jestli tam nepíše nějaké blbosti.

Co?!

U-už má jedno celé cvičení, nad kterým bych já strávil desítky minut.

Určitě je to jen náhoda.

Začal vyplňovat další cvičení, která měl hotové jako nic.

„Co ne mě tak koukáš?" zasmál se, a otočil se čelem ke mně.

Načež já jsem se okamžitě odtáhl.

„Nedívám se na tebe ty pako."

„Kontroluju jestli mi tam nepíšeš kraviny" dodal jsem.

„Nemusíš lhát" uchechtl se.

„Nelžu" řekl jsem s naprosto vážným výrazem.

„Není s tebou vůbec žádná sranda" zamumlal, a pokračoval v psaní.

„Jako bys ty na tom byl jinak" řekl jsem, a šel si pro pití.

Sakra nechal jsem si ho u pokladny.

„Jdu si jen pro pití" oznámil jsem mu.

Došel jsem k pokladně, a na stolku uviděl modrou flašku, ve které byla jemně perlivá voda.

Vzal jsem si ji do ruky, a v tom momentě jsem přes sklo uviděl Patrika jak si to razí přímo sem.

Flaška mi vypadla z rukou, a okamžitě jsem se rozeběhl zpátky za Todorokim.

„Todoroki okamžitě zalez dovnitř!" řekl jsem přes chodbu.

Nechápavě se na mě podíval.

„Jak víš-"

„Jde sem Patrik, dělej!" přerušil jsem ho, a on ihned zareagoval.

Rychle vstal ze země, a začal brát všechno mé učení dovnitř cely, zatímco jsem k němu doběhl.

„Co to sakra-" přerušila mě jeho dlaň na mé puse.

Druhou rukou mě chytil za rameno, a vtáhl mě dovnitř.

Pustil mě, z kapsy vytáhl zámek, a zamkl.

„Hej co to má znamenat?!" vyjel jsem na něj.

„Buď ticho" ignoroval moji otázku, a odstoupil od dveří.

„Kdyby tě tu viděl, vyhodil by tě" vysvětlil, a můj batoh s učením schoval pod postel.

Nevěřícně jsem na něj upřel svůj zrak, a čekal co se bude dít dál.

Jenže to co udělal, mě zarazilo.

Lehl si.

Vážně si TEĎ lehl na postel?!

„Proč jsi-" nestihl jsem to ani dokončit.

„Bude nás kontrolovat, takže být tebou tak jdu ke mně" řekl s úšklebkem na tváři, a sedl si.

Proč bych měl za ním sakra chodit?!

„Teď vážně, jestli si sem nesedneš tak se s touhle brigádou můžeš rozloučit" řekl už s vážnějším výrazem.

Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem přišel blíž k posteli.

„Sedni si" řekl.

Nejsem pes pomyslel jsem si, ale stejně ho poslechl.

„Musíme si sednout zády k sobě, a ty budeš čelem ke zdi, neboj neuvidí tě" řekl, a já ho nevěřícně sledoval.

„Jak by mě nemohl vidět?"

„No jsi poměrně malý tak by to neměl být problém" řekl, a přitom zadržoval smích.

„Budeš litovat, že jsi tohle řekl" pohrozil jsem.

Sedl jsem si naproti zdi, a zády se opřel o ty jeho.

„Teď stačí abys byl potichu" zašeptal když uslyšel blížící se kroky.

„Hm Midoriya si tu zapomněl klíče" zamumlal si Patrik pro sebe, a já uslyšel zvuk klíčů.

Sakra, nechal jsem je na tom stole.

„Zítra až přijde mu je vrátím" řekl, a prošel kolem Todorokiho cely.

Zítra?

Doufám, že nemá v plánu si je vzít domů modlil jsem se, a mírně pootočil svojí hlavou napravo.

Když v tom jsem ucítil něčí ruku na té mé.

„Ještě chvíli vydrž" zašeptal.

AŤ OKAMŽITĚ PUSTÍ TU RUKU!

„To už je tolik?" řekl Patrik naštvaně, a začal všude zhasínat světla.

Takže jsem se ocitly v naprosté tmě.

Po chvíli jsem uslyšeli zavření, a následné zamknutí hlavních dveří.

Jaký máte názor na tenhle příběh?

Zatím bye 🇵🇱❤️🥦.