Psychopat [TodoDeku]✓

•11•

Já bez jediného slova vešel dovnitř, a začal si vyzouvat boty.

„Izuku já už musím jít do práce, klidně si objednej pizzu" řekla, a začala z peněženky vytahovat peníze.

„Děkuju mami" poděkoval jsem jí, a na rozloučenou ji jako každé ráno objal.

„Ahoj" a s těmito slovy opustila byt.

Zůstal jsem tam stát jak tělo bez duše.

Sundal jsem si batoh a pak sako, které je součástí školní uniformy.

V bílé košili jsem došel do svého pokoje, a spadl do postele.

Ani jsem se neobtěžoval převléknout, místo toho jsem se zachumlal do deky, a nemohl přestat myslet na to co se mezi mnou a Todorokim stalo.

Ale bylo to opravdu zvláštní.

To jak mi jazykem-

Aaaah! Na co to sakra myslím?!

S rudými tvářemi jsem vstal s tím, že si nachystám něco k jídlu.

Ale i při jídle jsem si neustále připomínal, to jak mě líbal.

Přestal jsem jíst, a přešel do koupelny.

Svými dlaněmi jsem silně pleskl o své tváře.

Vzpamatuj se!

Podíval jsem se do zrcadla, a prohlédl si své červené tváře.

Znepokojující na tom bylo to, že nebyly rudé kvůli mně.

Když jsem se vrátil do kuchyně, a jídlo dojedl, rozhodl jsem se podívat na nějaký film.

Lehl jsem si na gauč, a zapnul televizi.

Najednou na mě v televizi vykoukla líbací scénka, a já si pod tím nepředstavil nikoho jiného než sebe a Todorokiho.

Hned na to jsem televizi vypnul.

Rukou jsem si zakryl rty, a začal se cítit nepopsatelně trapně.

Proč na to pořád myslím?

Proč myslím na tebe?

„A vůbec, co to mělo znamenat?"

„Vždyť jsme oba kluci, a oba jsme úplně jiní."

Vzpomínka
„A navíc jsem úplně jiní" snažil jsem se objasnit fakta.

„Však protiklady se přitahují" zašklebil se.

„Ne nepřitahují!"

„On mě nepřitahuje, a vůbec, kdo si myslí, že je?!" začal jsem řvát do polštáře.

„Zase na to myslím!" schoval jsem si své rudé tváře do dlaní.

„Hej přestaň tady vyřvávat!" uslyšel jsem naštvaný hlas své sousedky, která dle mých předpokladů, byla právě na balkóně.

Asi jsem to trochu přehnal pomyslel jsem si, a vzal si do ruky mobil, zatímco jsem se přetočil na bok.

Začal jsem si na Googlu hledat, co může znamenat, když vás někdo políbí.

Rozklikl jsem první odkaz, a vyjelo na mě tohle:

Pokud vás někdo políbí/políbil tak to může znamenat pouze jeden z těchto typů.

1) Líbíte se mu. Jinými slovy ho sexuálně přitahujete.

2) Bere vás jako kamaráda/ku s výhodami.

3) Byla to sázka - nic pro něj neznamenáte.

4) Udělal si z vás srandu, abyste trpěly psychyckými problémy.

Rozhodně čtverka.

„Tak jedničku, a trojku mužů okamžitě vyloučit, a čtverka nejvíce odpovídá jeho povaze" mumlal jsem si pro sebe.

„Ale na druhou stranu..."

„Vždyť ten polibek byl tak...tak procítěný?"

„Aah vůbec tomu nerozumím!"

Musím se nějak odreagovat, jakkoliv.

Zvedl jsem se z gauče, a začal uklízet.

(Takového Midoriyu by měl Levi rád, by měl aspoň parťáka na uklízení xd).

Utřel jsem prach po celém bytě, porovnal věci, a vše vysál.

Jenže to nezabíralo.

Stále jsem měl pocit, jako by se jeho rty otvíraly o ty mé.

Dokonce jsem si i třikrát vyčistil zuby, snědl pár hroznů, které jsem tak nenáviděl, ale stále jsem ten pocit měl.

Jakoby mě někdo líbal.

„Co je to sakra?!" řekl jsem naštvaně, mezitím co jsem si dělal kakao.

„Todoroki ty seš takovej kretén" řekl jsem si pro sebe, a hned na to se napil.

Po zbytek dne jsem se díval na kresleného seriály, u kterých bylo nejmenší riziko čehokoliv, co by mi připomenulo Todorokiho.
_____________________________________

„Izuku jsem doma!" uslyšel jsem mámin hlas.

Vypnul jsem televizi, a šel ji pozdravit.

„Ahoj" řekl jsem už o něco klidněji než ráno.

„Nechceš se podělit o to co se ti stalo tak strašného, že jsi musel zůstat doma?"

Proč jsem tušil, že se mě na to zeptá?

„Nechci" řekl jsem potichu, a sklopil pohled k zemi.

„Dobrá, ale zítra už jdeš do školy, a nezapomeň si dopsat učivo" řekla, a prošla kolem mě.

„Nezapomenu."

Pravda, Iida i Ururaka jsou už určitě doma.

Vzal jsem si do ruky mobil, a začal psát Iidovi, po kterém se to snadněji čte.

Midoriya: Ahoj Iido mohl by jsi mi prosím poslat veškeré dnešní učivo?

Iida: Zdravím Midoriyo, nemám s tím žádný problém.

Iida: Mimochodem proč jsi nebyl ve škole?

Midoriya: Rodinné důvody...

Iida: Chápu.

Hned na to mi poslal veškeré zápisy, které jsem si do večera přepisoval.

Mám na vás takovou otázku...

Ocenili by jste, kdybych někdy napsala příběh na ship Riren/Ereri?

Chci vědět jestli by to tady někdo četl...protože jsem už na něčem začala pracovat, a celkem se mi to zamlouvá.

Zatím bye 🇵🇱❤️🥦.