Psychopat [TodoDeku]✓

•53•

Tohle bude třikrát delší kapitola, než jste zvyklí, tak si ji užijte 😅❤️.

Ti dva vypadali přinejmenším, jak gorily, takže když budu postupovat takticky, dostanu se přes ně.

Stačí je...

...podklouznout.
-------------------------------------------------------
Rozeběhl jsem se jejich směrem a když jsem byl těsně před nimi, skrčil jsem se, jak jen to bylo možné.

Sjel jsem po zemi až k hlavnímu vchodu do zóny B.

Rychle jsem otevřel dveře a rozeběhl se k letadlu.

Vypadalo to, že každou chvíli odletí, ale schody které vedly do letadla, byly pořád vysunuté.

Stále jsem běžel, když v tom z letadla vyšel Todoroki.

Věnoval mi nechápavý pohled a rychle sešel po schodech dolů.

Zastavil se, zatímco já stále běžel plnou rychlostí směrem k němu.

I přes to, že jsem od Todorokiho byl pouhých deset metrů, nezastavoval jsem.

Deset metrů se rychle změnilo na pět a nakonec nás dělilo jen pár centimetrů.

„P-počkej Midoriyo, zpoma-" ani to nestihl doříct, protože jsem své rty přitiskl na ty jeho.

Sice mé stání na špičkách nebylo nejelegantnější, ale co už.

Po chvíli jsem se odtáhl a hned nato se mé oči začali, opět plnit slzami.

„Promiň,...promiň, promiň mi to..." začal jsem vzlykat, zatímco tam Todoroki zůstal zaraženě stát.

„Počkej Midoriyo, nemáš důvod se mi omlouvat, tak-"

„Ne ty to nechápeš" skočil jsem mu do řeči.

„Je to moje chyba, kdyby...kdybych se do tebe zamiloval dřív, bylo by to jinak..." poslední slova jsem řekl téměř neslyšně.

„C-co?" dostal ze sebe Todoroki.

„M-myslel jsi to vážně, to co jsi teď řekl?" zeptal se.

„Myslel jsem to vážně, já tě opravdu miluju Todoroki" řekl jsem potichu a opět propukl v pláč.

Todoroki na to nedokázal nic říct, pouze si mě přitáhl do objetí a začal mě rukou hladit po vlasech.

„Prosím neopouštěj mě" vzlykl jsem.

„Pane Todoroki, prosím vás vraťte se na své místo" řekl jeden muž, který právě vyšel z letadla.

„A ho odveďte" přikázal těm dvoum chlapům na pohled připomínající gorily.

Todoroki mě pevněji sevřel.

„To nebude za potřebí" řekl.

„Ale pane-"

„Sdělte otci, že nikam neletím a ať si klidně zkusí, nám znovu zničit životy, bude litovat" řekl chladně a já ho od sebe mírně odstrčil.

„Todoroki co blbneš, nemůžeš to jen tak-"

„Jak bych mohl odletět, když se mi právě vyznal člověk, kterého nadevše miluju?" řekl a já kompletně zrudl.

„N-neříkej to takhle..." zamumlal jsem.

„Pročpak?~"

„Protože mi je pak trapně" řekl jsem potichu.

„Pane opakuji to znovu, prosím vraťte se do letadla na své místo" říkal stále ten samý muž.

Todoroki po něm hodil naštvaný pohled a následně se k němu otočil zády.