Psychopat [TodoDeku]✓

•45•

Jedné holčině nešla spustit tato kapitola, proto je publikována podruhé.

Ráno jsem se probral vcelku pozdě.

Otevřel jsem oči a podíval se na čas.

Půl deváté.

„Půl deváté?!"

Vyhrabal jsem se z postele a rychle vyšel z pokoje.

Přitom jsem se bolestně chytl za čelo.

Začal jsem chodit po celém bytě, jestli tu Todoroki náhodou není.

(Hledal svojí lásku 😏👌)

Nebyl.

„Tak přece jenom si ze mě včera dělal srandu" oddychl jsem si a posadil se na gauč.

Hned nato jsem ale vstal a šel si nachystat něco k jídlu.

Vlastně poslední jídlo, které jsem včera jedl, bylo to od Todorokiho pomyslel jsem si.

Když bylo jídlo hotové, nachystal jsem si ještě vodu a šel zpátky do postele.

Tam jsem se částečně zachumlal do peřiny a přitom si vychutnával snídani.

Nemůžu uvěřit, že jsem se probral tak pozdě.

Normálně vstávám kolem sedmé...

Najednou se ozval mně známý zvuk "telefonu", který se nachází v každém bytě a je napojený na venkovní zvonek.

Kdo by teď chodil...?

Ne, ne, ne, ne, ne.

Neříkejte mi, že je to Todoroki!

Rychle jsem vstal a šel ke dveřím.

Zvedl jsem telefon a čekal kdo se ozve.

„Haló?"

„Ahojky" ozvalo se a já na místě zkameněl.

Todoroki.

„Co tady děláš, vždyť máš být ve škole?"

„Mám no" zasmál se.

„Neblbni a jdi do školy,  ještě stihneš druhou hodinu" řekl jsem.

„Pustíš mě?" zeptal se.

„Jasně, že ne, jdi do školy."

„Popravdě potřebují hrozně na záchod, takže mě prosimtě pusť" řekl.

Úžasná výmluva Todoroki...

Jen jsem si povzdechl a otevřel mu.

Zavěsil jsem telefon a pouze čekal na okamžik, kdy začne klepat na dveře.

„Jsem tu!" ozvalo se přez dveře.

Rychle jsem otevřel a měl v plánu ho napomenout za to, že křičí na chodbě takhle brzy ráno.

Jenže to jaksi nevyšlo.

„Todoroki co blbneš, je ráno a polovina lidí tady-"

Hned jak se dveře úplně otevřely, mě Todoroki chytl za zápěstí a přitáhl si mě blíže k sobě.

Své rty  během vteřiny přiložil na ty mé.

Dříve než jsem si to stačil uvědomit, už podruhé pohl rty proti těm mým.

Silně jsem dlaněmi strčil do jeho hrudě, až se mi podařilo polibek přerušit.

„C-co to sakra děláš?" řekl jsem zaraženě, zatímco mi pohotově rudly tváře.

„Pusinka na uvítanou" řekl a prošel kolem mě.

„Ha?!"

„U-uvědomuješ si vůbec, že jsem nemocný a-"

Opět mě přerušil.

„Takže až nebudeš, můžu to udělat kdykoli budu chtít?"

„C-co?"

„To jsem neřekl, jen prostě..." z nervozity, kterou jsem v tom momentě pociťoval, jsem si začal hrát s prsty na rukou a přemýšlel o tom, co vlastně chci říct.

„Prostě..." řekl jsem znovu.

Co chci vlastně říct?

„Co?" zeptal se Todoroki, zatímco já mlčel.

„Já nevím" zamumlal jsem.

„Hele nechtěl jsi jít na záchod?" řekl jsem po chvíli trapného ticha.

„Právě kvůli tomu jsi přece tady, tak dělej" řekl jsem a prstem ukázal na dveře od toalety.

„Jo máš pravdu" zasmál se.

Já mezitím šel do svého pokoje a sedl si na postel.

Hrozně rychle mi bije srdce.

Vzal jsem si ze stolu sklenici s vodou a napil se.

A vůbec...proč jsem byl tak nervózní?

Tohle se mi dříve nedělo, tak proč teď?

Je možné, že bych...

Náhle do pokoje přišel Todoroki.

„Není ti dobře?" zeptal se starostlivě, když se naše pohledy střetly.

„Ne je...je mi fajn."

Todoroki si sedl vedle mě a já upřel pohled na zem.

Proč je vůbec tady?

„Tak teď už můžeš jít" řekl jsem potichu.

„Nepřišel jsem sem jen kvůli tomu, abych hned odešel" řekl.

„A kvůli čemu teda?"

„Hm nic tě nenapadá?" zeptal se, ale na mou odpověď nečekal.

„Přece kvůli tobě zelenáči" řekl a lehce mi rukou začal přejíždět po vlasech.

Je vážně příjemné to, jak se mě právě dotýká.

Počkat co?!

Sakra vzchop se trochu!

Vstal jsem z postele s úplně rudými tvářemi a chystal se odejít.

„Já jdu něco udělat...takže...jdu pryč" dostal jsem ze sebe a aniž bych se podíval na jeho obličej, jsem opustil místnost.

Doufám, že se vám kapitola líbila.

Btw zítra jdu na talentové zkoušky, takže mi prosím vás držte palce 😂.

Taky se omlouvám, že k Only Mine nevychází kapitoly, nemám teď čas ani náladu.

ALE!

Slibuju, že po talentovkách bude vše vycházet, tak jak má.

Zatím bye 🇵🇱❤️🥦