Psychopat [TodoDeku]✓

•16•

Celý den jsem se s nikým moc nebavil.

Jen jsem seděl v lavici, a hleděl si svého.

Naše třídní učitelka nám dala ve dvou hodinách volno.

A to z důvodu, že musela vyplňovat nějaké důležité papíry.

Během přestávek jsem poslouchal všechny okolo sebe.

Jak se smějí, říkají si co nového zažily, jaký kluk či holka je hezká a která ne.

A takové ty věci, o kterých se běžně přátelé baví.

Zatímco já velice zajímavý Izuku Midoriya jsem proležel celý den na lavici.

Uběhlo sedm hodin, proseděných na židli a konečně se ozval školský zvonek.

Všichni si začali balit své věci, a opustili třídu.

To samé jsem udělal i já, a pospíchal na oběd.

Na obědě jsem jak jinak seděl opět sám.

Vlastně jsem si na to docela zvykl.

S nikým se ve škole nebavit, a starat se pouze sám o sebe.

Najednou jsem si ale vybavil obličej kluka, kterého jsem ze srdce nenáviděl.

Proč...

Proč na něj teď myslím?

Podíval jsem se na jídlo, které jsem měl v talíři a vybavil si balíček chipsů o který jsem se podělil s Todorokim.

Co to doprdele...

Vzal jsem tácek s jídlem do rukou a šel jej odnést.

Rychle jsem opustil jídelnu, a následně i školní budovu.

„Budou tři, o čtvrt na čtyři mi začíná brigáda a končí v šest" mumlal jsem si pro sebe, zatímco jsem šel po chodníku.

Než jsem si to stačil uvědomit, ocitl jsem se před bílými dveřmi.

Otevřel jsem je a vešel dovnitř.

„Dobrý den" pozdravil jsem všechny, a sundal si batoh s učivem.

„Ahoj Izuku děkuju, že jsi mi včera pomohl" přicupitala ke mně slečna Mei.

„Ne to je v pořádku" usmál jsem se na ni.

Pouze mi úsměv oplatila, a začala si všímat nějakého postaršího pána, který před okamžikem přišel.
____________________________________

Konečně můžu jít domů pomyslel jsem si, a protáhl se.

„Uvidíme se v pondělí" pozdravil mě Patrik.

„Nashle."

„Ahoj" uslyšel jsem skrze zavřené dveře, a šel domů.

Hned jak jsem dorazil domů, se mi naskytl pohled na mamku, která seděla na židli a usmívala se.

„Stalo se dnes něco?" zeptal jsem se, a došel za ní.

„Před chvílí mi zavolala Rei, a prý jestli by mi nevadilo kdyby se o výkendu na chvíli zastavila" řekla a její úsměv se ještě více rozšířil.

„Aha" zasmál jsem se.

„Jo mimochodem, zítra jdu s někým ven takže tu odpoledne nebudu" zamumlal jsem.

Překvapeně se na mě dívala.

„Co je?" řekl jsem nejistě.

„V-vůbec nic já jen...neřekl jsi mi, že sis našel přítelkyni" řekla udiveně.

„Cože?!"

„Jak tě tohle napadlo?"

„Nemam žádnou přítelkyni, jasné?"

„Jdu pouze s-"

Najednou jsem se zarazil.

S kým to jdu vlastně ven?

„Jdu ven s kamarádem, tak jak to normální lidé dělají" řekl jsem rychle.

„No dobře, tak si to tam užijte" usmála se.

„Jo..."

„Vspomenul jsem si, že mám ještě nějaké domácí úkoly, tak je jdu udělat" vypadlo ze mě, a odešel jsem do svého pokoje.

„Zase, zase jsem si vybavil Todorokiho" sedl jsem si na postel, a chytl se za hlavu.

Vždyť jdu ven s tím...

Vlastně on mi ještě své jméno neřekl, že?

Prostě jdu ven s někým jiným, tak proč pořád myslím na Todorokiho, kterého už nikdy neuvidím?!

Nedává to smysl.

Celý můj život nedává smysl.

Vstal jsem s tím, že se začnu učit na test, který píšeme hned v pondělí.

Abych se nějak odreagoval.

Sedl jsem si ke stolu, z batohu vytáhl učení, a začal si opakovat všechno možné.
___________________________________

„Izuku" zaklepala mi na dveře od pokoje máma.

„Co?" řekl jsem, a hned na to vstoupila dovnitř.

„Jsem ráda, že tak pilně studuješ, ale dej si na chvíli pauzu a sněz večeři."

Položila mu na stůl talíř s jídlem, a pomalu odešla.

„Děkuju" řekl jsem tak aby to slyšela.

Navečeřel jsem se, a potom šel do sprchy se umýt.

Jelikož už bylo dost pozdě, rozhodl jsem se jít spát.

Chci se zeptat, jaký máte názor na anime Kuroshitsuji?

Chtěla bych se na něj podívat, tak mi napište své názory do komentářů 🙏.

Zatím bye 🇵🇱❤️🥦.