Krutý karafiát

Karafiát XXVII. - Cesty k cíli

Anastázie po pár dnech znovu navštívila čítárnu v zámecké knihovně. Říkala si, že by možná konečně mohl jít Laurénin deník otevřít. Gérard v podobě ducha totiž dívence oznámil, že kletba pominula. Ovšem, než se nevěsta stačila zeptat na jakékoliv bližší podrobnosti, už mezitím stačil zmizet.

Nejspíš tím mínil nějaké kouzlo, jež zápisník s největší pravděpodobností drželo zavřený. Anebo i prokletí způsobené mocí žlutého karafiátu. Zkrátka ne všechny záhady byly vyřešeny.

Každopádně se hnědovláska ponořila do řádků posledního diáře, do jehož tajů bylo nutné proniknout. Ovšem, než počala číst, všimla si, že na rozdíl od tento dvou tato útlá knížečka nepoužívala značení podle datace revolučního kalendáře, avšak dle pořadí zápisu. První poznámky totiž označoval nadpis Zpověď I. Možná, že šlechtična svou víru promítala i do pořizování poznámek.

Ať tak či onak se slečna Chevalier, ač se neubránila mnohým myšlenkovým pochodům, pokračovala ve své činnosti:

Zpověď I.

Už dříve můj milý zahořel touhou po tom, abych jej někdy vzala do kostela. Tak jsem takto i učinila. Ale rozhodně netušila, jak obrovskou udělala chybu - on posléze, pro mne zcela nečekaně, získal pocit, jako by zde na mého druha působilo něco negativního.

Dělala si tedy o něj starosti, a ujišťovala se, že ta zvláštní předtucha určitě časem poleví, že nyní možná může být zmaten ze všech ceremonií i formalit v průběhu mše - já totiž svému milému nestačila povědět vše, co by se jemu v danou chvíli hodilo znát, navíc spoustu věcí musí člověk vidět i zažít, aby pochopil. Aspoň toto mu pověděla, než se mnou poprvé v životě zašel na nedělní bohoslužbu.

Ovšem, aby lépe pobral veškeré dění, pronikl hlouběji do víry, pro kterou se nadchl během setkání s jedním starým poustevníkem, o němž mi povídal, též když se pravidelně při čekání na jeho příchod na našich dostaveníčkách modlila růženec, jsem jej tudíž vzala do svatostánku i týden nato ve vidině zlepšení miláčkovi situace a vlastní útěchy.