Krutý karafiát

Karafiát XII. - Zjizvené srdce

Stejným způsobem, jako Anastázii naplňovalo číst gotické romány z dob preromantismu, nyní dívku bavilo listovat deníkem Chantal de Beauvoir. Tušila, že nedělala nic dobrého, když v podstatě zkoumala cizí písemnosti, navíc ty, jež pravděpodobně měly zůstat jejím očím skryty.

Nicméně měla pocit, jak kdyby si procházením deníkových zápisů šlapala pomyslnou cestu ke ztracenému ženichovi, přestože o něm nic dosud nevěděla. Zřejmě se vše brzy dozví - ať už nějaké zmínce o jeho bratrovi v pozdějších zápiscích, či - to možná spíš, jí napovědí barevné křížky v rodokmenu rodu Dellacroixů, do kterých byla zařazena i tajemná paní ze sídla za lesem, nevlastní sestra jedné z obětí nedávno proběhlých zločinů.

Teprve nyní si dívka na deskách diáře Damienovy milenky všimla absence žlutého karafiátu - květu, kolem nějž se točilo veškeré Antoinovo vyšetřování. Sice na nich stála váza plná květin, ovšem bílých a červených. Hnědovláska náhle si vzpomněla na představu své svatební kytice - nesla totiž obě tyto barvy. Jenže i při pečlivém výběru floristka, Velázquezova manželka, omylem přimíchala poupě nesprávného zbarvení. Z jakého důvodu, navíc zrovna takové, které nejen světlovlasému inspektorovi, nýbrž i mladičké nevěstě způsobovalo zmatek v hlavě?

Avšak zanedlouho vlastní myšlenky zapudila, načež ztěžka otevřela zdobenou knížečku na stránce, kde minule skončila. Vzápětí si povšimla jednoho velmi důležitého faktu - nynější poznámky pocházely z o pět let pozdější doby než ty předchozí, ještě k tomu z okamžiků posledních dní. Dívenka si zděšeně dala ruku před pusu, zároveň chtěla vše vědět do nejmenšího detailu, tudíž se zatajeným dechem pozorovala elegantní rukopis:

Tridi, 23. Messidor XIII

Necítila jsem potřebu do svého deníku cokoliv psát, tudíž k němu přicházím až po tak dlouhé době. Navíc si nevzpomínám, že bych mezitím zažívala cokoliv zvláštního, stojícího za deníkový záznam.

Ráda vyjížděla na lov, současně se při svitu stříbrného měsíce milovala s Damienem. Často se ke mně v posteli choval, jak já si jen přála, tak dravě i divoce, až mi tím imponoval. Zároveň mě párkrát něžně políbil, pomuchloval se se mnou, zalezl pod peřinku, lehl si nade mne, aby dokázal, že uměl k ženě chovat i city Bohu libé.

Anastázie úlekem vyskočila, jelikož rukách držela něco, čeho by se počestná dívka ani neměla dotýkat, natož si o něčem takovém číst. Také nevěřícně zkrabatila obočí nad Chantalinou poznámkou o nepříliš zvláštních emocích.

A přece, když se s Damienem seznámila, jí připadal vcelku obyčejně. Avšak se o jeho osobu příliš nezajímala, vnímala totiž u sebe přítomnost pouze jediného muže - Gérarda, aristokratova mladšího bratra. Jakmile o všem usilovně přemýšlela, pohlédla někam do prázdna, jak kdyby právě zahlédla svého ženicha. Chtěla si zaplakat, zároveň vypnout hruď, protože - nesložím se tu jak hromádka neštěstí, tím spíše v době, kdy mohu věcem přicházet na kloub na základě něčí soukromé korespondence!