Krutý karafiát

Karafiát XVIII. - Příběh Bratrstva

Varování: Tato kapitola obsahuje místy velmi kruté záběry, jedná se však pouze o součást příběhu i nastínění děje, jímž jsem se dosud nezabývala a zakomponovala pro jistou důležitost v knize a vysvětlení některých jevů dosud pouze načrtnutých. Vynechat takové scény jsem tedy opravdu nemohla.

Ovšem, pokud jste se dočetli až sem, možná jste si na určité věci již mezitím zvykli. Přesto mi svědomí nedalo, abych sem nenapsala nějaké to upozornění.

Jinak přeji příjemné čtení, přestože vám nejspíš z Příběhu Bratrstva stoprocentně po zádech přeběhne mráz. ;)

♥♥♥

V lese, mezi vysokými skalisky, hned vedle jeskyně, v níž sadistický mučitel držel Damienovu milenku v zajetí, se scházelo Bratrstvo Černé podkovy. Tuto sektu kdysi dávno založil Černý jezdec, u něhož se tajně shromažďovala skupina mužů, mezi nimiž panovaly velmi těsné vztahy, proto se toto společenství tak jmenovalo.

Konkrétně se jejich sídlo nacházelo v polorozpadlém loveckém zámečku, v němž před lety žil rod Chevalierů. Ti se však přestěhovali někam, kde se jim pak žilo dobře, tudíž rezidence začala chátrat, natož když o ni nikdo z nějakého záhadného důvodu nejevil zájem. Sektáři si to zde tedy poté přizpůsobili podle svého – odstranili z interiéru všechny nástěnné dekorace od gobelínů po pušky i jiné zbraně, vinný sklípek v podzemí přetvořili na obřadní místnost.

Momentálně se slavilo dvacáté výročí vlády mocného vůdce. Všichni se k němu klaněli, protože si jej před časem sami zvolili, načež viděli, jakou měl za tu dobu úspěšnou kariéru, kterou nepamatovali ani nejstarší z členů. Jakmile nastoupil a dostal se ke knihám, do nichž předtím neměl možnost nahlédnout, vzápětí věděl, co jeho věrní potřebovali a v těchto příručkách chybělo. Vyhlásil tudíž jakousi revoluci, nastolil tvrdší tresty za neposlušnost, obohatil věrouku Bratrstva o spoustu nových prvků, zkrátka ustanovil mnoho reforem.