Krutý karafiát

Karafiát XXVI. - Tajemný pozorovatel

Anastázie se uprostřed noci vzbudila, protože ve snu viděla před sebou stařičký rodokmen, do kterého byla zahrnuta jako Gérardova manželka a Chantalino jméno, o němž několik hodin předtím, zapsáno hned vedle Damienova jména, jak kdyby si ji vzal za ženu.

Upřímně si takových skutečností nepovšimla, nebo snad celou dobu postřehla pouze tři zakreslené kříže v různých barvách? Vstala z postele, načež se jala se na starý list papíru podívat.

A hle, ta předtucha rozhodně nelhala - zřela zde samu sebe, dokonce s jiným příjmením. Nepřála si tomu uvěřit, říkala si, že to určitě nebude ona, když v něm stálo Anastázie Dellacroix, a ne Chevalier, jak kdyby svatba a s ní související změna jména z dívčího rodného na manželovo skutečně proběhly. Ale vše kolem nasvědčovalo, že se vskutku jednalo o mladičkou šlechtičnu.

Kdy vlastně obřad mohl proběhnout? Vždyť snoubenec zemřel, a dívka tak i nadále zůstala svobodnou.

Najednou uslyšela povědomý hlas. „Provdala ses za mne už dávno, již ve svém srdci. A sňatek? Toť formalita, abychom si své ano neřekli jen mezi sebou, nýbrž i před lidmi." Zase se dívce zjevil mladík ve vestě, košili, kalhotách.

Jsem tedy slečnou, nebo paní? Váhala, jak si začít říkat, když onu skutečnost zjistila. Na jednu stranu zelenoočce spadl kámen ze srdce, na tu druhou byla Anastázie v šoku. Nejen, že se vzpamatovávala z nové informace, ovšem Gérardovi současně spílala, proč on svatbu celé tři roky odkládal. Vždyť jí poprvé vyznal city již před takovou dobou. Možná se ale nedokázal odhodlat, aby nechal zorganizovat velkolepou slavnost, při níž se měla spojit dvě mladá nitra hořící pro sebe vzájemnou láskou. V tom uvědomění se Stázka zas vrátila k sobě - přece si nejistého kavalíra přála, tak ho i dostala. Nač si vlastně v duchu stěžovala?

„Před ostatními jsi stále slečnou, leč pro mne mladou paní."

Dívka pochopila. Dosud v rukou třímala ten dokument, na němž uzřela, kterak se pozice Damienovy milenky na něm změnila - najednou se její jméno o kousek od jejího švagra vzdálilo a přiblížilo k bratrovi. Začala mít pocit, jak kdyby obsah toho stromu života ovlivňovala nějaká magická síla. Také si povšimla, že dva z křížků, fialový u Gérardova jména a červený u Laurénina, se zvětšily, přičemž začaly zářit jasnějšími barvami; zatímco Chantalin slábl.

♦♦♦

Ke stařičkému stavení se blížil jezdec v tmavém obleku. Vlasy mu zakrýval klobouk stažený hluboko do čela, tvář zase šátek a postavu zas halil plášť. Minul starou králikárnu i kurník nacházející se v areálu se ztrouchnivělou brankou otevírající se i při sebemenším poryvu větru. Mířil k maštalím, kde narazil na vraníka, bělouše, hnědáka i jiné koně.

Přemýšlel, zda v jediné využívané části velkolepého statkářského sídla, kterou možná mohl bývalý majitel, starý bohatý sedlák, ke sklonku života využívat taktéž jako jedinou, neustájit i svého oře. Naštěstí si vše rozmyslel, nepřál si totiž na sebe za žádnou cenu strhnout pozornost - ještě by hřebečky zde shromážděných zbytečně vylekal.