Krutý karafiát

Karafiát XXIV. - Prodavaččina předtucha

Těhotná Velázquezova manželka si Piérra v mdlobách vzala k sobě. Posadila jej na židli, dala na hlavu mokrý kapesník. Mezitím, v podstatě již velmi dlouhou dobu přemýšlela nad přimíchaným žlutým karafiátem pro mladičkou nevěstu Anastázii.

♦♦♦

Bohužel svatební kytici Lauréne Dellacroix, dívčině švagrové, dala obchodnice hned, jak k ní zlatovlasá zákaznice přišla, a teprve když poté odcházela z krámku, si všimla květu do objednávky rozhodně nepatřícího. Zděsila se, bylo však již pozdě.

Zašla tedy za svým manželem, jakmile v hlavním městě začal prodávat žluté karafiáty, je ona do svého sortimentu zařadila též. Ovšem si nevzpomínala, že by do pugetu jeden omylem přimíchala.

Musel ho tam někdo podstrčit, když jsem se nedívala! Ale nebyla si tím tolik jistá, protože také hodně zapomínala.

Uvažovala, zda by zase neměla přijít k manželovi, prodávat s ním, aby na ni dával pozor, bývala totiž také hodně roztěkaná. Možná ji ovlivňovalo dítě na cestě, na které dokázala myslet i celé dny, jak se na něj těšila, až se narodí. Ale už si na samostatný obchůdek zvykla, navíc - tohle přece bylo její přání, pracovat sama. Kolikrát jenom k tomu přemlouvala manžela?

Ovšem se asi v tomto mýlila, měla u chotě v jeho květinářství nejspíš zůstat a ne si stát za rozdělením jejich podnikání z jednoho původně společného obchodu na dva samostatné. Určitě by se nic takového nestalo a neznámý zloduch nepřítomnosti muže u prodavačky nevyužil! Ještě k tomu - odkud se vše vůbec vzalo?