Krutý karafiát

Karafiát III. - Chvíle bezmoci

Musel mnohé vytrpět, vždyť přeci sloužil Jejímu Veličenstvu. V sídle královské rodiny se nacházel až nebezpečně blízko ohniska revoluce, tenkrát přece pobýval nedaleko hlavního města! Vytrpěl si intriky odehrávající se na panovnickém dvoře, pouliční vřavu, nejrůznější zločiny od drobných krádeží po úkladné vraždy, rozbroje, nepokoje; zkrátka mnohem více než většina ostatních vyšetřovatelů, které znal. Zároveň dělal poslíčka, doručoval vzkazy, čistil oděvy, přinášel talíře s nejrůznějšími pokrmy k bohatým hodům a spoustu jiných služebnických úkonů.

Nyní Antoine Grandier křísil Damiena, kterého, celého v mdlobách, donesl do jeho komnaty, uložil na postel. Na okamžik odešel, aby mladému muži z plátěného kapesníku připravil studený obklad na čelo, avšak hned nato se k němu vrátil. Teď od ležícího neodvrátil zrak, sledoval, zda boháč aspoň na malou chvíli otevře oči. Mluvil na něj, jenže hlasem poněkud znaveným – nečekaná souhra nešťastných náhod jej převelice vyčerpala.

Mezitím přemýšlel, jestli panu Dellacroixovi říci pravdu o unesené manželce, či nikoliv. Tuto myšlenku ale rázem zapudil. Nerad by totiž ležícímu aristokratovi přidělával starosti.

Až se vzpamatuje, jistě zatouží svou ženu vyhledati. Teprve, zří-li prázdnou komnatu a bude po zmizelé pátrati, očima po prostoru těkati, mu vše vyložím.

Zrovna do místnosti vstoupila Anastázie s rozcuchanými kadeřemi, bosa, oděna do noční košilky, držíc v ruce bílou rozžhavenou svíci. Nemohla usnout, byla přec z absence jejího nastávajícího převelice rozrušena. Viděla kolem sebe stíny jakýchsi temných přízraků, nemohouc je z hlavy vypuditi. Strachy na těle, taktéž v obličeji, znatelně pobledla; z nespavosti měla pod zkrvavenými, slzami skrápěnými, zřítelnicemi velké kruhy, výraznější snad než její krásné, smaragdově zelené, duhovky.

Sluha hleděl střídavě na aristokrata i příchozí dívenku. Pořád však jednoho z nich probouzel k životu, nebo se o něco takového alespoň pokoušel. Namlouval si, že takový úkon zvládne bez obav, přestože chvílemi cítil závratě z vyčerpání. To by už poté v mdlobách leželi dva pánové a křehké děvče se o ně asi stěží dokázalo postarat.

Kdyby jen Lauréne mohla ještě chvíli žíti, posteskl si služebník v duchu. Ta by mi určitě svedla pomoci.

Jenže mně ji jistojistě někdo vzal, a já tomu nedokázal zabrániti. Zhluboka vydechl.

První únos se tedy stal pro ostatní obyvatele honosného sídla. Avšak kdo mohl v té době vědět, že dojde i k druhému, načež k němu přibyde krvavý masakr v zámeckých maštalích?

Navíc vykonavatel těchto zločinů úspěšně utíkal před rukou spravedlnost. Dokonce se nevědělo, zda tu řádil sám, nebo jestli náhodou neměl u sebe komplice, či takové ohavnosti nespáchalo více osob nezávisle na sobě potloukajících se kolem. Nebyl znám ani motiv. Zkrátka nic.

Všem srdcím mezi stěnami sídla za lesem vládla bezmoc, jenže náhle vysvitla jistá jiskřička naděje, jakmile Damien otevřel oči. Rozhlížel se po místnosti, vida, že u lůžka klečel jeho nejvěrnější. Zvedl hlavu, viděl dívku v mukách vnitřní bolesti.