Krutý karafiát

Karafiát XXXVI. - Blízkost úhlavního nepřítele

Jakmile pánové ze salónku odešli hned, jak se začalo stmívat, s Chantal v jejím domě zůstával jenom Piérre. Už několikátý den o ni totiž Damien nejevil pražádný zájem, kdežto jeho rival ano.

Nyní hnědovlasý šlechtic stál uprostřed místnosti, zatímco se dáma k němu otočila zády. On však toto gesto z její strany záhy pochopil.

„Ráda bych věřila, že mohu mít lásku plnou vášnivých polibků i krásných květin." Zněla značně posmutněle. „Ale existuje vůbec něco takového i v realitě?" Založila si ruce na prsa. „Či snad o pouhopouhou iluzi, o které jsem četla v ženských románech a se skutečností nemají nic společného?" Zhluboka si povzdychla.

Piérre se k ní přiblížil a párkrát poklepal Chantal na rameno, aby se na něj otočila a podívala se mu do očí. Pak vzal černovlásčinu ruku do své, pohladil ji i políbil.

„Ano, můžete... Jen si na mne vzpomeňte, než za vámi začal chodit Damien."

Dáma si právě uvědomila, že se jím nechala celá očaroval. Vždyť vyhlížel tak charismaticky... A ona mu podlehla, protože si ve svém srdci potřebovala zaplnit díru po zemřelém manželovi. I přesto však chtěla přijímat náklonnost také Piérrovu. Lovec na ni nedokázal zapůsobit natolik, aby se dokázala těšit z jeho upřímné starostlivosti.

A to se snažil, za žádnou cenu se nevzdávaje. Neustále ji vybízel, aby si s ním zajela na koni do lesů. Rád jí i pomáhal do sedla, přestože se do něj zvládala vyšvihnout i sama. Přece měla za matku schopnou jezdkyni.

Šlechtic by klidně i nosil na rukou. Nikdy totiž nemiloval žádnou ženu kromě ní. Proto, když si Chantal získal Damien, nevěděl, jak si ztracenou lásku získat zpět. Z té příčiny se začal před naparovat a třeba i riskovat svůj život, aby si pokaždé dokazoval svou cenu. Ale i tak hnědovlásek věděl, že za jeho změnou chování stál jistý žlutý karafiát, který již uvadl, takže se muž poté vrátil ke své opravdové povaze a změnil se k lepšímu.

Právě kráčel až do Chantaliny ložnice. Žena se posadila na postel a strhla si závoj, protože si pánovi přála ukázat jizvy na obličeji. Zároveň na muže vybalila všechna svá tajemství vztahů se dvěma muži, kteří ji tolik ovlivnili. Svěřila se, jaký s nimi udržovala vztah, přestože s ním souhlasila.

Do ničeho ani nebyla tlačena, dokonce se s podmínkami svazku s manželem i milencem seznamovala postupně a oba jí před prvními milostnými hrami do nejmenších podrobností sdělili své představy. Napřed zkoušeli jen lehké mocenské hry, pak přidávali další prvky: poprvé na zkoušku, podruhé, jestli by na ně byla ochotná přistoupit a nerozmyslela si je. Nakonec už pod rouškou tmy a za svitu svíček prováděli vše, na čem se dohodli a co se ujalo.

Piérrovi také ukázala kontrakt s dvojicí mužů, před kterými si ráda hrála na submisivní partnerku, obsahující pravidla jejich vztahu. Momentálně mu totiž důvěřovala snad víc než komukoliv jinému. Šlechtic se nestačil divit, protože jemu by nikdy nic takového na mysl nepřišlo, i kdyby jí to připadalo sebevíc vědomé a dobrovolné. On si jaksi naopak potrpěl na citlivý přístup a romantická gesta, což pro něj bylo maximem vyjádření lásky mezi ženou i mužem.

Kdyby Chantal znala něco tak něžného a nadchla se pro takovou představu intenzivněji než pro drsné postelové hrátky, byl by jí celou ložnici vyzdobil růžemi. Šeptal do ouška milostné verše, kdyby dovedl básnit. O poezii se však příliš nezajímal, na rozdíl třeba od někoho, čí verše nedávno viděl a ukazoval Antoinu Grandierovi. Musel si tedy vystačit s dvořením se a komplimenty.

Snad mi to teď vyjde... Tetelil se blahem, že konečně získal květinu svého srdce a ona si jeho přítomnosti cenila mnohem víc než kdy předtím. Ale zároveň posmutněl, protože ji chtěl dříve požádat o ruku, dokonce už pro ni měl připravený zásnubní prsten. Tentokrát ovšem cítil, že ho po delším odloučením mohl nakonec vytáhnout.