XV.

783 43 12
                                    

Jakmile se zbývající čtyři členové skupiny jen trochu vzpamatovali, vyběhli do lesa hledat své dva chybějící kousky. Lucku a Petra. Aslanví proč se všichni vydali stejným směrem, který byl čirou náhodou správný.

Dříve než byste řekli švec vběhl trpaslík s EE a Zuzkou na mýtinu jen pár desítek metrů od místa, na kterém přenocovali. Tam se jim naskytla nevídaná, možná i trochu strach nahánějící podívaná.

Všude okolo stála v pomyslném kruhu rozmístěna spousta různých tvorů. Byli tam kentauři, trpaslíci, nějaká zvířata, jen člověk žádný, vlastně až na tři postavy uprostřed.

Všem čtyřem novým příchozím spadl obrovský kámen ze srdce, když rozeznali dvě z nich. Petra a Lucku. Byli naživu, díkyaslanu.

„Petře, Lucko," vykřikla nadšením Zuzka, která byla doposud na okraji nervového zhroucení. Rozběhla se ke svým dvěma sourozencům a oba je pevně objala. „Zu..." chtěl snad něco říct Petr, ale to už ho sestra mačkala tak, že znepřístupnila průchod dalším slovům.

Edmund se s úlevou v očích otočil k Elys a věnoval jí úsměv, nicméně dívka mu jej neopětovala, dokonce se na něj ani nepodívala zpět. Místo toho pouze stála s pootevřenou pusou a zírala na dlouhovlasého chlapce vedle Petra.

„Kaspiane," vydechla a koutky se jí roztáhly od ucha k uchu. Zmiňovaný chlapec ještě stále nespustil oči ze tří objímajících se sourozenců, především tedy z určité tmavovlásky, která právě přišla a jejíž jméno začínalo na Zu. Že by Zumbula, Zulea, nebo snad Zulicha? pomyslel si pro sebe. Každopádně ať se jmenovala jakkoliv, zaujala ho první pohled, takže bylo sakra těžké odtrhnout od ní pohled a podívat se směrem, kde stáli Edmund s Elys.

Jakmile tak ale učinil, oči se mu rozzářily a po tváři se mu rozlezl úsměv. „Elys." Rychlým krokem se dostal ke jmenované dívce a přitáhl si ji do objetí. Jeho modlitby byly vyslyšeny. Je naživu. Zvládla to.

„O můj Aslane, ty, ty jsi tady, přímo přede mnou," začal Kaspian, jakmile Elys zase pustil. „Když se včera vrátil Set, já, myslel jsem, že se ti muselo něco hrozného stát, vydali jsme se tě hledat a..." chlapec se zarazil, když spatřil trpaslíka, jak stál trochu v ústraní kousek od dalšího hnědovlasého chlapce, který přišel s Elys a tou, jak to říct, poměrně dost pěknou tmavovláskou.

„Dýnile, kamaráde, ty jsi tu taky," řekl Kaspian a pokud to vůbec šlo, jeho úsměv se ještě víc rozšířil.

„Počkat, počkat, počkat. Co? Začínám se v tom trochu ztrácet," skočil do tohoto klišé krásného shledání momentu Edmund. „Mám to chápat tak, že ty," ukázal na chlapce vedle Elys, „jsi Kaspian, ten Kaspian, o kterém nám Elys vyprávěla, ten Kaspian, kterému jsme přišli zachránit zadek. Jakoby nic proti, ale představoval jsem si tě jinak." Možná trochu hnusnějšího a míň náklonného k Elysie, pomyslel si už sám pro sebe.

„Jo, a kdo je vlastně Set, nějaký tvůj kamarádíček, kterého jsi ztratila po cestě?" řekl podrážděně směrem k Elys. Představa nějakého jiného kluka v její blízkosti se mu prostě podvědomě nezamlouvala, nevěděl proč, ale nezamlouvala.

Elysia na něj po té větě jen zírala s vykulenýma očima a pootevřenou pusou. Takhle se Ed normálně nechová, co mu přeletělo přes nos, že je náladovej jak holka?

„Edmunde, všechno v pohodě?" začala Elys opatrně. „Měl by ses zchladit, Kaspian není nějakej kus hadru, aby ses k němu choval takhle. A Set, Set je kůň, kterého jsem ztratila, když... no prostě cestou sem, upřímně myslela jsem si, že už ho nikdy neuvidím," vysvětlila Edmundovi Elys. Byla nepopsatelně šťastná, že opět vidí Kaspiana i všechny své přátele a že Set, její parťák už od dětství, se vrátil, tak nechápala, proč nemůže Edmund její radost sdílet.

Nicméně Edovi se po tom, co řekla ulevilo, takže žádnej kluk, ale kůň, nebezpečí zažehnáno. Dokonce se i zatvářil trochu provinile a nejspíš se chtěl i omluvit, ale to už do toho zase skočil někdo další. Takhle skupina by se asi fakt měla naučit, že do řeči se neskáče.

„Teď se zeptám zase já," vstoupil do začínající skoro hádky Kaspian a nejspíš tím zabránil katastrofě. Prostě dva po sobě štěkající puberťáci, to by nemohlo skončit dobře.

„Edmund, jakože král Edmund?" vyslovil chlapec svou otázku. Elysia přestala Eda provrtávat pohledem, otočila se ke svému bratranci a přikývla.

Překvapený a zároveň velmi potěšený Kaspian už k Edovi natahoval ruku, aby se mohli oficiálně seznámit, ale najednou před něj skočil někdo jiný. „Král králů Petr, vznešený," odrecitoval svoje oblíbené slovní spojení blonďák, uchopil chlapcovu ruku a potřásl mu s ní.

Ed a Elys nad tím potichu vyprskli smíchy. Edmund se přitom na dívku podíval s omluvným výrazem v obličeji. Elysia to ihned pochopila a na důkaz odpuštění mu věnovala úsměv. Vždyť by se na něj ani nemohla zlobit, je to přece Edmund.

„No nic, myslím, že bychom měli vyrazit, pokud se chceme dostat do vrchu ještě dnes," řekl rozhodně Kaspian, hned jakmile mu Petr přestal drtit ruku a rozešel se směrem mezi stromy. Všichni ostatní ho následovali.

Během prvních pár minut cesty se pak všichni dobře seznámili. Lucka si dokonce našla nového nejlepšího kamaráda Rípčípa a způsob, jakým se dali dohromady byl vskutku zajímavý. Kdo by byl řekl, že se budete bavit s někým, kdo vás pár minut zpátky, alespoň podle myších měřítek šlechetnosti, urazil tím, že vás nazval roztomilým? Nikdo. Ale Rípovi s Luckou se to očividně povedlo.

Edmund skončil, na rozdíl od ostatních sám, někde uprostřed průvodu narnianů. Před ním šlo pár kentaurů, Dýnil, Elys a Petr po boku Kaspiana. Těsně za ním byl zbytek včetně Zuzky s Luckou, která si povídala s Rípčípem.

Ne že by mu samota vadila, alespoň měl dost času na přemýšlení, a že toho bylo požehnaně, co si musel v té své kebuli urovnat.

Chlapcova hlava byla přeplněná myšlenkami k prasknutí. Neustále se vracel do dnešního rána, kdy se mu zdál ten sen. Jakože, co to mělo být? Jak mohl jeho mozek vytvořit přes noc takovou splácaninu?

Podíval se před sebe na dívku, která hrála v jeho snu zásadní roli. Jak ji viděl pousmál se, ale hned zase nasadil kamenný výraz. Tohle je přesně to, co ho štvalo. Na takovéhle věci ještě není připravený a stejně jsou tu jiné povinnosti, co má teď na práci než koukat po holkách. Sakra vždyť musí zachránit celou Narnii, vrátit se domů, chodit do školy, krýt Petrovi zadek při rvačkách a tak dále, žádnej čas na holky.

Myšlenkou na domov a školu se dostal k další věci. Jak dlouho budou v Narnii tentokrát? Ta nevědomost mu vadila. Nevěděl, kolik času má ještě se svými novými přáteli, kolik času má obecně, je přeci ve válce, i když to tak zatím nevypadá. Další důvod, proč nemá žádná víc než přátelství věc smysl.

Co ho ale strachovalo nejvíc byl fakt, že jakkoliv se snažil potvrdit opak, ten sen se mu prostě líbil.

...

👋🏻👋🏻
Na začátek: tak rok 2020 je "úspěšně" za námi a my už můžeme jen hádat a očekávat, co nám přinese ta 21, tak nechť je to lepší, o hodně lepší, než těch předchozích 365 dní🤍🤞🏻
A teď už k příběhu, měla bych tu takové dvě poznámečky...
1. ...Že by Zumbula, Zulea, nebo snad Zulicha? pomyslel si pro sebe... Klidně si to najděte, ty jména fakt existují (teda minimálně na nějakém mama webu jo).
Jinak pokud se nedejbože někdo jmenujete Zumbula, Zulea, nebo Zulicha, berte to s nadsázkou, peace✌🏻
2. Mysleli jste si, že se Set v příběhu ještě objeví, nebo, že ho nechám vyšumět? Jinak Adamoslav fakt sorry, ale tvoje teorie se salámem z nějaké páté kapitoly nevyšla, třeba příště.
No nic mějte se fajne a užívejte 2021.

Maya❤️

Narnia: princess from woods [Edmund Pevensie ff]Where stories live. Discover now