Narnia: princess from woods [Edmund Pevensie ff]

VIII.

Bylo to několik nejhorších vteřin jejího života. Kopala, rozhazovala kolem sebe rukama, stále zkoušela i křičet, ale nic nepomáhalo. Stisk těch paží ovinutých kolem ní byl velmi pevný a dívka neměla nejmenší šanci dostat se z toho sevření.

Už skoro ztratila všechnu naději na vymanění se, docházeli jí síly, ale pak dostala nápad. Pokrčila pravou nohu a kopla přímo za sebe někam do úrovně rozkroku.

„Auuu," zaskučel okamžitě nepřirozeně vysokým hlasem Elysiin únosce. Jeho stisk ihned povolil a dívka byla rázem volná. „Máš štěstí žes minula, jinak..."

Ten hlas, poznala jej. Elysia se okamžitě otočila, aby ho spatřila.

„Edmunde, já tě zabiju!"

Stál přímo před ní, trochu pokrčený, jak jej stále ještě bolelo místo, kam ho dívka kopla, ale i přes to šklebící se Ed. Ačkoliv byla všude kolem tma dívka je viděla. Ty pobavené jiskřičky v jeho očích.

„Co tady sakra děláš? Vyděsils mě k smrti. Tos nemohl třeba říct, že jsi to ty? To bych se jen lekla, ale ne, ty mě prostě rovnou chytneš, jak kdybys mě chtěl někam odtáhnout a tam zabít," vyjela na něj okamžitě hystericky Elysia.

Chlapcův výraz ale nevypadal ani trochu provinile, právě naopak, neudržel se a vybouchnul smíchy. Podle Edmunda vypadala tak roztomile, když se vztekala.

„Promiň, promiň, ale když to bylo tak..." musel se nadechnout, aby mohl dokončit větu, málem se udusil, jak se smál, „...tak vtipný, jak ses bála."

Elysia zkřížila ruce na hrudi a nasadila nasupený výraz, nehodlala se od něj nechat ponížit. „No aspoň mi můžeš pomoct, když už nic jinýho. Slyšela jsem zvuk, někde od lesa, chci zjistit co to je."

Netrvalo to ani vteřinu a přišel další výbuch smíchu z Edmundovy strany. „Ty seš ňouma, fakt. To sem byl já, prostě jsem se jen párkrát převalil."

Mise nenechat se ponížit nesplněna.

„Ty idiote!" Elys se proti Edmundovi rozběhla, aby ho shodila. Nechtěla mu ve skutečnosti ublížit, ale nějak se pomstít musela. Nicméně, ještě než se k němu dokázala přiblížit na dosah, zakopla o nějaký kořen, který v té tmě nebyl vidět. Spadla by na zem, kdyby ji Edmundovy pevné paže nezachytily a chlapec ji nepostavil zpět na nohy.

Cože říkala o tom ponižování se?

„Od teď tě oficiálně jmenuji ňoumíkem," zakřenil se Ed, věnoval dívce okouzlující úsměv a když si byl jistý, že Elys zase pevně stojí, pustil ji.

„No tak, už přestaň hrát naštvanou a pojď raději zpátky. Ne že by se mi nelíbil tvůj výběr místa na první rande, ale ta pláž je dle mého lepší," ušklíbl se na Elys chlapec a vyrazil směrem k ohništi.

Elysia okamžitě zrudla, naštěstí pro ni to však ve tmě nebylo vidět. Ed se ještě pořád mohl otočit a kdyby nebyla noc, určitě by se jejímu obličeji barvy rajčete vysmál.

Co se to ní s ní sakra děje, tohle není ona, normálně se nenechá jen tak někým vykolejit. Nikdo ji nepřiměl červenat se už pěknou řádku let, vlastně snad nikdy (možná je to tím, že kluků zatím moc nepotkala) a tenhle idiot si s ní jen tak zahrává a to se znají teprve den, za posledních pár hodin už to bylo minimálně podruhé. Tohle mu neprojde. Ne, takhle ji znervózňovat nebude, nenechá ho.

Jakmile si Elysia ujasnila své myšlenky o Edmundovi, zatřepala hlavou, aby se trochu probrala a rozběhla se za účelem dohnat toho jmenovaného blbečka, co si to kráčel zpátky na pláž.