XIV.

805 44 11
                                    

Když se Petr ráno probudil, bylo stále šero. Chtěl se jít ještě dospat, ale nemohl, ne po tom snu, co měl. Vždyť on v zásadě ani nebyl tak strašidelný, namlouval si, jen trochu zvláštní. Nicméně chlapci to stejně nahánělo husí kůži.

Protáhl se a vstal. Řekl si, že nachystá něco málo k snídani, než se vzbudí ostatní. Jakmile byl ale na nohou a rozhlédl se, zjistil, že ani u ohniště ani nikde poblíž nevidí ležet svoji nejmladší sestru. Vyděsilo ho to.

Okamžitě jej napadlo jít ji hledat a už chtěl vzbudit Zuzku, aby mu šla pomoct, ale na poslední chvíli se zarazil. Nechtěl zbytečně přidělávat starosti ostatním, když všichni ještě poklidně pochrupovali. Lucka třeba jenom nemohla dospat, a tak se šla kousek projít. Vyrazil ji tedy hledat sám.

Jak tak procházel okolní les, hledajíc svou sestru, hodně přemýšlel. Člověk by se divil, kolik se mu toho zvládne prohnat hlavou za pouhých pět minut.

Úplně první mu přišla na mysl Ann. Chyběla mu, strašně moc. Nejraději by se teď hned sbalil a vrátil zpět do Anglie za ní, Kaspian ne Kaspian, válka ne válka. Ne že by nebyl zpět v Narnii rád, to vůbec ne, ale stýskalo se mu a navíc, bylo to prostě všechno jiný, než když tu byl naposled, už to nebylo ono.

Nikdy nepřestal věřit, že se se svými sourozenci vrátí zpět, ani na vteřinu nepřestal doufat, ale jakmile na ten moment došlo... Jednoduše si to představoval jinak. Netušil, co se v něm pohlo, že se jeho názor najednou tak změnil, ačkoliv on sám nechtěl a možná to ani netoužil zjistit.

Když se přistihl, jak přemýšlí nad svým návratem do Narnie v tomto světle, vyděsilo ho to. Chci tu přeci být, našel jsem si tu nové přátele, musím pomoct Kaspianovi, vtloukal si do hlavy a u toho jen doufal, že pro něj ta země ještě neztratila své kouzlo, tak jako pro Zuzku.

Oklepal se ze svých pesimistických myšlenek. Čím víc nad tím bude bloumat, tím horší to bude. Musí se snažit udělat si svou přítomnost co nejkrásnější a neutápět se v minulosti, i kdyby byla sebelepší. Proto vrátil svou mysl zpět k ní, k Ann. I když ji nemohl mít u sebe v náručí, alespoň takhle se s ní spojil.

Najednou se mu chtělo zase usmívat, jak to byla myšlenka na ni, co mu probleskla hlavou. Znovu a znovu si přehrával jejich krásné společné momenty. Jak se potkali, když ji pozval na ples a ona nabídku přijala, první pusa v parku za školou.

Tyto myšlenky úplně přebyly jakékoliv pochybnosti, strach či úzkost. Petr najednou věděl, že je přesně tam, kde má být, kde chce být a že až to tu skončí, bude mít ještě lepší místo, kam se vrátit. Hned měl o něco lepší den. Dokonce si už ani nevzpomněl na sen, co jej tížil v noci.

Zvedl zrak od svých bot, které už nějakou chvíli při chůzi zkoumal a rozhlédl se kolem sebe. Už se plně rozednilo, mezi stromy pronikaly paprsky teplého ranního slunce a v mechu se třpytila rosa.

Najednou mu srdce vynechalo úder, dokonce dva. Za ten první byl i rád, jelikož před sebou spatřil toho, koho původně hledal. Lucka stála jen pár metrů od něj a zmateně, snad i trochu sklesle se dívala před sebe. To druhé vynechání úderu už by ale bez problémů oželel.

Ne o moc dál, než kde stála Lucinka, se na lesní cestě procházelo něco opravdu velkého s černým hustým rozcuchaným ochlupením po celém těle a rohy na hlavě (kde jinde by asi byly rohy, duh).

Kdyby za sebou neměl Petr už pár let v Narnii, nepoznal by, o co se jedná. Ale jelikož on znal tu zemi, jak své boty, hned mu došlo, že to stvoření musí být Minotaur. Bohužel, co si pamatoval ze svých dob, Minotauři nikdy nebyli moc příjemní a navíc v největší bitvě celé narnijské historie bojovali po boku nepřítele, Bílé Čarodějnice.

„Aslane?" vyjekla najednou tázavým tónem Lucinka, která očividně viděla lva, jež už pomalu ani neexistoval, ale nevšimla si té příšery pár metrů od sebe.

Petr musel rychle zareagovat, nechtěl riskovat rozcupování své mladší sestry na kousíčky, nebo její nabodnutí na roh, nebo... (whatever, prostě chápeme, kam tím mířím, nemusíme tu dále rozebírat různé druhy smrti spojené s minotaurem).

Chlapec tedy rychle ke své sestře zezadu přiskočil a zacpal jí ústa rukou. Lucka chtěla leknutím vykřiknout, ale přes tu dlaň to nešlo. Otočila tedy alespoň prudce hlavou, aby zjistila, kdo ji drží a ihned si oddechla, jak spatřila svého bratra.

Petr sundal ruku z Lucčiných úst a přiložil si ukazováček ke svým rtům, aby tím dívce jasně naznačil, že má být zticha. Poté tasil meč a opatrně se začal plížit směrem k Minotaurovi.

Byl už na půl cesty přes mýtinu a zvíře si ho naštěstí ještě nevšimlo. Pak se ale z ničeho nic naskytl jiný problém.

Po Petrově levici se ozvalo něco jako bojový výkřik a chlapec byl neznámou postavou odstrčen do strany. Zapotácel se, málem ztratil rovnováhu, ale nakonec náraz ustál. Zpevnil stisk okolo rukojeti svého meče a podíval se na útočníka.

Byl to chlapec, musel být podobně starý jako Petr. Měl celkem dlouhé tmavé vlasy, které mu sahaly téměř po ramena a hnědé oči. Někoho mu hrozně připomínal. Než si na něm ale Petr stihnul všimnout ještě něčeho dalšího a zamyslet se s kým si může být hoch tak podobný, chlapec už zaútočil znovu.

Souboj byl po celou dobu velmi vyrovnaný, chvíli vyhrával Petr, chvíli ten druhý kluk. V jeden moment se dokonce musel sám Král králů podivit nad chlapcovou obratností, když skončil jeho meč zaseknutý ve stromě po nevydařeném výpadu a on sám ležel na zemi. Takhle dobře už dlouho nikoho bojovat s mečem neviděl (možná to bude tím, že žil poslední rok v Anglii, kde se maximálně tak střílí z pušek, ale co už).

Nicméně boje si nakonec chlapci moc neužili. Trvalo to jen chvilku, než se Lucka vzpamatovala z prvotního šoku a křikla: „Ne, přestaňte".

Nejspíš to byla jen shoda náhod, ale dívčin hlas zapůsobil jako nějaký signál. Zpoza keřů, stromů a z houští začali najednou vylízat různí tvorové od normálních zvířat, přes kentaury až po již zmiňovaného minotaura. Tato stvoření tak utvořily něco, čemu by se snad dalo říkat kruh kolem dvou chlapců a jedné dívky.

Petr i Lucka se tak kolem sebe pouze rozhlíželi a celou tu scénu pozorovali se zatajeným dechem.

...

Hi👋🏻
Než Vám tady zase začnu povídat o svém nezajímavém životě, mám jednu poznámku k příběhu.
Někoho to možná zas až tolik nezajímá, ale mně připadalo fajn pro jednou se zaměřit i na nějakého jiného sourozence, a tak tu máme Petra, ale nebojte, příště už se nám zase vrátí EE v plné síle.
Ps: Očividně měl tu noc každý nějaké sny, jen někdo horší a někdo lepší.
No a teď už k jiným věcem...
Tak co Vánoce a dárky? Určo budu ráda, když se pochlubíte v komentářích.
A ještě je tu jedna věc, co jsem Vám chtěla říct. Myslela jsem si, že se tento rok udržím, ale nevyšlo to😅 Jedu Harryho Pottera. Znovu. Zase. Ale co už, každej musí mít ve svém životě nějakou tu guilty pleasure a v mém případě je to kromě čokolády taky neschopnost poznávat nové příběhy, prostě se musím pořád dokola vracet k těm starým (a tak jedu Harryho už asi po 394. 🐍⚡️Get the joke?)
No nic, už mi nezbývá nic jiného, než Vám jenom popřát hezký nový rok a aby byl ten 2021 lepší, o hodně lepší.

Maya❤️

Narnia: princess from woods [Edmund Pevensie ff]Kde žijí příběhy. Začni objevovat