Narnia: princess from woods [Edmund Pevensie ff]

X.

Asi není potřeba až moc dopodrobna popisovat, jak cesta pokračovala. Šestičlenná skupinka se dále prodírala lesem, Edmund a Elys pokračovali ve své připitomělé hře, do které teď tahali už i Dýnila, který je s mrmláním odmítal, Lucka se Zuzkou o něčem neustále horlivě debatovaly (budeme předstírat, že nemáme tušení o čem) a Petr byl ještě pořád naštvaný někde dvacet metrů před ostatními.

Takhle šli asi další hodinu, když ale míjeli jednu a tu samou mýtinu už potřetí, ozvala se Zuzka: „Tuhle cestu si z našich dob nepamatuju, a navíc si myslím, že tudy jdeme už poněkolikáté."

„To proto, že jsi holka a ty v hlavě mapu nenosí," křikl na ni zepředu Petr.

„Protože v ní máme důležitější věci," zastala se své sestry Lucka.

„Jako třeba? Kluky že, jak jinak," zeptal se Edmund a zároveň si i sám odpověděl. Elys, která šla těsně za ním po boku Dýnila a dívek, po něm za tu poznámku hodila asi pětistou šišku za ten den. A to i přes to, že jejich hru už před pár minutami ukončili. Z nějakého neznámého popudu ji prostě bavilo Eda neustále pošťuchovat a chlapec byl na tom stejně.

A přesně z toho důvodu se teď neurazil, ale místo toho se to rozhodl Elys oplatit. Počkal těch pár kroků, než ho dívka dojde a hned jakmile byla u něj ji chytil kolem pasu a začal ji lechtat.

Netrvalo to moc dlouho, než zakopli a svalili se na zem, kde ale ve své činnosti pokračovali, nehledě na okolí. Váleli se tam jak dva tuleni a nekontrolovatelně se smáli.

Zuzka nad tím jen zakroutila hlavou a prohodila si s Luckou vševědoucí pohled. Když si jich po chvilce všiml Edmund, zarazil se a přimhouřil oči, jako by se je snažil proskenovat a zjistit, na co právě teď jeho sestry myslí.

Chlapec se zvedl a automaticky natáhl k Elys ruku, ta ji vděčně přijala a vyhoupla se zpátky na nohy. Zuzana už byla v tu chvíli opět v pohybu, chtěla dohnat zbytek skupiny, ale Lucka ještě zůstala stát, aby mohla na svého bratra spiklenecky mrknout a uvést ho do ještě větších rozpaků.

Když už byli všichni opět pohromadě, Zuzka pokračovala v tom, co předtím kvůli EE (= jméno, které vymyslely Lucka a Zuzana, pro tu nezkrotitelnou dvojici Elys a Edmund) nedořešili. „Jen jestli nás neměl hned od začátku vést MMP," povzdechla si.

„MMP?" zeptal se sestry nechápavě Edmund.

„Milý malý přítel," odpověděly mu sborově všechny tři dívky s důrazem na každé jedno slovo. Ed se nad jejich odpovědí uchechtl, Dýnil to nechal raději bez reakce a Petr, ten si žil někde ve vlastním světě.

„Vždyť ale nejdeme špatným směrem," ozval se naposledy jmenovaný.

Trpaslík se zašklebil a ironicky Petrovi odsekl: „Ne, ne, to vůbec ne, jen sis vybral špatnou cestu." Pak seskočil z kamene, na kterém zrovna stál, aby se mohl rozhlédnout, kopl do šišky a pokračoval dál v cestě.

„Co je s ním sakra špatně? Jasný, je to trpaslík, ti bývají mrzutí, ale tohle?" zeptal se šeptem Edmund Elys.

„Ty. Se. Ani. Neozývej." Otočil se na něj Dýnil, celý rudý vzteky a zabodnul mu prst ho hrudi, až chlapec vyjekl. Všichni ostatní na trpaslíka pouze vyjeveně zírali. Dneska měla očividně většina chlapců/mužů/trpaslíků náladu pod psa.

„Ke Kaspianovi se dostaneme nejrychleji přes brod řeky Bystré," přerušil tuto napjatou chvíli Petr, který už se opět choval relativně normálně.

„Pokud já vím, tak v těchto místech žádný brod není," vyštěkl mu v odpověď Dýnil.

„Tím se to tedy vysvětluje, mýlíte se!" křikl na něj stejným tónem Petr. Možná se přeci jen ještě úplně neuklidnil.