Narnia: princess from woods [Edmund Pevensie ff]

XXIV.

Netrvalo to ani deset minut a Elys se přitom zdálo, jako by uběhlo už deset, možná dvacet hodin. Ze západní věže Mirázova hradu Edmund konečně vyslal svou baterkou signál pro ostatní, že je vzduch čistý a Petr, Kaspian i Zuzka s Elys tak mohli nasednout na své hippogriffy a vydat se do akce.

Elysie již při prvním bliknutí Edovy baterky spadl kámen ze srdce, nejenže byl chlapec v pořádku, ale také už měli za sebou první z mnoha děsivých věcí, které je dnes večer ještě čekají. Teď hurá na těch asi dalších sto. No, pokud to celou dobu půjde takhle hladce, neměl by to být žádný problém. Možná mají ty Petrovy plány přeci jen něco do sebe.

Let trval pouze chvíli a v Elys se při něm mísily různé pocity. Celé to působilo hrozně děsivě, jak by taky ne, když právě mířili, dalo by se říci rovnou na popravu, a dívka navíc úplně nemusela výšky. Zároveň to ale bylo úchvatné, děsivé ale úchvatné. Ledový vítr, který jim pleskal do tváří, klidný večerní vzduch a majestátní hrad rozkládající se přímo pod nimi.

Ještě ani nebyli na místě, kde měli sesednout a už si jich všiml jeden člen hradní stráže, který zrovna hlídkoval na hradbách. Kaspian s ním udělal velmi rychlý proces. Pouze se za letu sklonil z hippogriffa, švihnul mečem, ani nesesedl a myslím, že další detaily už jsou snadno domyslitelné. Toto Elys pouze utvrdilo v myšlence, jak moc nesnáší válku. Ten voják přeci za nic nemohl, byl jen v nesprávnou chvíli na nesprávném místě a... No, to nejspíš k válce patří, aslanžel.

Uběhlo asi půl druhé minuty, než seskočili z hippogriffů na dalších hradbách, tentokrát trochu blíž k hlavnímu nádvoří. Nestihli se ani rozhlédnout kolem a už se na ně hrnuli asi tři nebo čtyři vojáci. Ty naštěstí zvládli Zuzka, Petr a Kaspian zlikvidovat.

Elys se nicméně nepohnula od chvíle, kdy dopadla na zem, srdce jako by jí vynechalo hned několik úderů za sebou. Pár metrů pod nimi spatřila vojáka, který očividně uviděl Edmunda na věži kousek od nich a teď už natahoval tětivu luku s přiloženým šípem, míříc na něj.

Elysia stála chvíli jako zkoprnělá a v šoku, hned v zápětí přešla do stádia paniky. Nemá luk ani šípy nebo třeba kuši, aby vojáka zastavila. Edmund kvůli ní zemře. Pak konečně začala racionálně uvažovat. „Zuzko," křikla a prstem ukázala na vojáka pod cimbuřím. Zuzana nezaváhala ani na setinu sekundy a svým přesně mířeným šípem vojáka zneškodnila. To by byl další spadlý kámen ze srdce.

Po tomto Elysiiném menším infarktu došla čtveřice ke kamenné hradní stěně, přesně té, kterou v tu chvíli potřebovali. Vytáhli lana s háky na konci a přehodili je do okenního výklenku asi 15 metrů nad jejich hlavami. Tam teď směřovali, k oknu doktora Kornelia, starého učitele Elys a Kaspiana.

Šplhání probíhalo celkem bez problémů až do chvíle, kdy udělala Elysia jednu zásadní chybu. Jak už bylo řečeno, výšky nepatří mezi její top 5 destinace na dovolenou a ona teď udělala tu blbost, že se podívala pod sebe. Okamžitě se jí začala točit hlava, zatmělo se jí před očima a už cítila, jak nedobrovolně povoluje stisk na laně.

Pak ale ucítila silnou paži, která ji chytila kolem pasu a Kaspianův hlas těsně po své pravici: „Neblázni, co to máš za nápady, koukat dolů, když ti je z toho šoufl?" Očividně dívka vypadala stejně špatně, jako se i cítila, jinak by chlapec samozřejmě nepoznal, že je s ní něco v nepořádku. „Ještě spadneš a co já pak? Seškrabovat tě nepůjdu, beztak bych se toho ani nedožil, protože by mě dřív kuchnul Edmund."

Proč by měl Edmund Kaspiana vraždit, konkrétně kuchat, se Elys nedozvěděla a ani se nevyptávala, v tuhle chvíli hrozilo, že by z ní mohlo místo slov vylétnout ještě něco jiného, a to už by jí Kaspian tuplem nepoděkoval. Proto se tedy za pomoci svého bratrance pouze vyškrábala na vysněnou okenní římsu a jakmile prolezla oknem do místnosti a opět stála pevně nohama na zemi, ohromně se jí ulevilo.

„Kde je?" otázal se zvýšeným hlasem Petr a zamračeně pohlédl na Kaspiana. To on se chtěl hrozně vrátit pro svého učitele, a teď mu jako hodlá oznámit, že Mr. Profesor si asi odjel na dovolenku, takže to bylo všechno zbytečné?

„Já, já, měl tu být," koktal Kaspian a v roztřesených rukou přitom držel staré ošuntělé brýle, které právě zvedl z nočního stolku. Elysia je ihned poznala, patřily doktoru Korneliovi, nikdy je nesundával, a to muselo znamenat jediné – z komnaty neodcházel z vlastní vůle.

„Musím pro něj, mám tušení, kde by mohl být," rozhodl Kaspian a už sahal po klice u dveří.

„Tak to tedy ne, jsi potřeba u brány, abys ji otevřel, přesně tak, jak jsme byli domluveni," durdil se Petr.

„Bez něj," řekl Kaspian, kterému se pomalu ale jistě z celé Petrovy existence zvedal tlak, „bych tu již nebyl, Elys by beztak ležela pod drnem už pěkných pár let a vy byste se sem nikdy nevrátili. Jdu pro něj a neboj se, u brány budu taky včas," ten konec na Petra přímo vyprsknul.

Petr si pro sebe něco zamumlal a až moc se to podobalo: „Možná by to tak bylo lepší." Jeho sestra do něj však s pohoršeným výrazem kopla a Kaspian si toho nejspíš ani nevšiml, jelikož ticho místnosti bylo opět přerušeno.

„Jdu s tebou," vyhrkla Elysia, které se s pevnou půdou pod nohama vrátila zpět i kuráž, „byl to taky můj profesor."

„Ne," zazněl nesouhlas, kupodivu ne od Petra, ale od samotného Kaspiana, „ty máš svůj vlastní úkol."

„Vždyť to ty taky! Máme ho přece, až na menší rozdíly, stejný."

„Já vím, ale já při něm nejsem tak důležitý. Nemůže to udělat nikdo jiný než ty. Ani já, ani Zuzka, ani Petr toho nejsme dostatečně hodni. A proto teď půjdeš s nimi," Kaspian pokynul směrem ke dvěma nejstarším Pevensiovým, „dokončíš, co je třeba."

Elys si povzdechla, nejspíš měl pravdu, ale že by se na to těšila, to zase ne. „Tak pojď," promluvila, asi jako jediná klidným hlasem Zuzka a chlácholivě uchopila dívku za ruku. Za Petrova neustálého mrmlání slov jako: moc malá, nevyzrálá, nezvládne a tak dále, pak ti tři opustili místnost a vydali se skoro přes celý hrad směrem ke svému dalšímu úkolu. Kaspian opustil pokoj zanedlouho po nich a vyrazil směrem ke sklepení.

...

No nazdar👋🏻
Jakoby lidi, nebudu vám lhát, ale začínám se Vás trochu bát (ježda, to se rýmuje, to je cool😆). No každopádně na vysvětlenou, Vy jste magoři prostě. Já Vám dva týdny zpátky děkovala za 500 hvězdiček a 3500 přečtení, no prosím pěkně, teď tu máme 600 hvězdiček a 4300 přečtení, jakože cože? Jste sice magoři, to jo, ale v dobrým slova smyslu, hlavně s tímhle stylem magoření nepřestávejte. Miluju Vás a děkuju moc❤️
Jinak samozřejmě taky doufám, že se dnešní  kapitolka líbila a budu za ráda za veškeré ohlasy. Papa za týden👋🏻

Maya❤️