Narnia: princess from woods [Edmund Pevensie ff]

VI.

„Nebojuješ vůbec špatně," promluvil do ticha Petr a otočil se na Elys.

Čtyři sourzenci, Elysia a trpaslík pluli v loďce, kterou vzali těm dvěma Telmařanům, kteří měli popravit Dýnila. Mířili podél pobřeží směrem ke Skelným vodám. Rozhodli se, že to tak bude nejlepší. Na vodě budou cestovat rychleji a navíc je tam větší bezpečí.

Petr s Edmundem veslovali, naproti nim seděli Elysia se Zuzkou, Lucka byla na přídi a Dýnil u kormidla.

Jen za tu krátkou chvíli, co společně strávili, se stihli dostatečně dobře poznat a stali se z nich ze všech přátelé. Narnijská část společnosti stihla vysvětlit Pevensiovým, proč se v Narnii vlastně opět ocitli, také vše a Kaspianovi i o jejich současné situaci a sourozenci jim zase pověděli něco víc o sobě.

Petrovi bylo devatenáct a Zuzce osmnáct. Edmundovi šestnáct s tím, že v Anglii, nebo jak se jmenoval ten svět, odkud vládcové pocházeli, měl mít brzy sedmnácté narozeniny. Lucce bylo třináct a její narozeniny se v Anglii také kvapem blížily. To byla jedna z mnoha informací, kterou se Elys s Dýnilem o svých nových přátelích dozvěděli během posledních čtyř hodin.

Mezi ty další patřily například takové nepodstatné věci jako: že Zuzka má ráda knihy a umění, Edmundova záliba je přežírání pizzou, Lucka se chce naučit na kytaru a Petrův sen je být doktorem až bude starší. Chvíli samozřejmě trvalo než sourozenci vysvětlili Elys a Dýnilovi pojmy jako pizza, kytara, nebo doktor, ale nakonec to pochopili.

„Děkuju," odpověděla Petrovi Elysia na jeho otázku a mírně se nad tou pochvalou začervenala, „myslím si ale, že budu potřebovat ještě hodně tréninku, abych se vyrovnala vám, jestli je to teda vůbec možné."

„Všechno je možné, když v to věříš," podotkl Petr, „no a co se týče toho tréninku, asi tě zklamu, ale budeš si muset vystačit s mým bratrem, žádného pohledného a svalnatého kentaura ti asi teď na počkání neseženu.

„No tak to teda nevím, jestli tohle překousnu," zažertovala Elys. Ve skutečnosti byla spíš poctěna, že může trénovat boj s někým jako je Edmund. Zmiňovaný chlapec ale slyšel jen tu poznámku, ne ty další myšlenky potom, takže se nad její reakcí pouze ušklíbl.

Po tomto krátkém rozhovoru nastalo opět ticho, které ale o chvíli později protrhla Lucka.

„Víte, nechtěli jsme vás opustit," povzdechla si se smutným výrazem v obličeji. Muselo ji to hodně zasáhnout, to všechno, co se tu od jejich odchodu stalo. Po cestě vyprávěla svým novým přátelům o jejich době, o zlatém věku Narnie. Jak stromy tančily, všechna zvířata mluvila, v Narnii panoval mír. A co z toho zbylo do teď? Téměř nic.

„To už je teď jedno," řekl rozmrzele Dýnil a měl pravdu. Ačkoliv Elysia věřila, že Narniany neopustili sourozenci naschvál, teď už to opravdu jedno bylo.

„Hlavní je, že jsme zpátky a můžeme vám pomoct dát všechno do pořádku," řekla s povzbudivým úsměvem na tváři Zuzana.

Petr přikývl. „Nyní je nejdůležitější dostat se co nejdříve k Aslanovu vrchu a sejít se s tím Kaspianem, pak uvidíme co se dá dělat."

Po asi další hodině cesty konečně dorazili do Skelných vod. Nasměrovali loďku směrem ke břehu a zakotvili na mělčině. Dýnil, Edmund i Petr z ní hned vyskočili ven a tím překonali ten poslední kousek vody, co je dělil od suchého písku.

Chlapci se pak otočili zpátky k dívkám, aby jim mohli pomoct vystoupit. Petr natáhl svou ruku k Zuzce, která ji s děkovným úsměvem přijala a Lucka jednoduše skočila Edmundovi na záda, aby ji mohl přes vodu přenést, ačkoliv on sám se kvůli tomu zamokřil. Elys se pousmála nad tím, jak se Edmund o svou mladší sestřičku staral. Bylo to roztomilé.

Elysia už se taky chytala vystoupit na břeh, najednou se k ní ale natáhla ruka, dokonce dvě ruce. Patřily těm dvěma chlapcům, co před chvílí pomáhali svým sestrám. Dostalo ji to trochu do rozpaků, nejenže jí chtěli pomoci, což bylo sakra pěkné gesto, ale také nevěděla čí ruky se chytnout.

Chvíli to trvalo, než vymyslela, že vlastně není důvod nechytnut se obou, to už ale mezi chlapce vrazil Dýnil, odstrčil je a chytil Elys za zápěstí. Vytáhl ji z loďky takovou silou, až se dívka divila, že to přežila v suchu.

„Nemáš zač," ušklíbl se na ni a odkráčel směrem k Zuzaně s Lucií, které už byly zase o kousek dál na pláži.

„Nazdárek," vyhrkla vesele Lucka koukajíc někam k místu kde se střetává jak les, tak pláž, tak i voda. Všichni se tam najednou jako na povel otočili taky. Stál tam obrovský černý medvěd, který si nejspíš lovil ryby k večeři. Dívka ihned vyrazila směrem k němu.

„Nemusíte se bát, jsme přátelé," řekla, když se postavil na zadní a upřel na ni svůj pohled.

„Nehýbejte se výsosti," křikl Dýnil. Bylo ale pozdě, zvíře se rozběhlo směrem k Lucce. Elysia nečekala ani vteřinu a udělala úplně to samé, co ten medvěd.

Šelma už byla asi jen metr od úplně strnulé Lucinky, když v tu chvíli strhla Elysia dívku z medvědovy dráhy. Obě tvrdě dopadly do písku, ale alespoň unikly spárům šelmy. Zuzka hned vystřelila šíp, který se zabodl zvířeti přímo do středu hrudi. Medvěd se ještě zapotácel a pak padl k zemi.

Dívky, které ležely rozpláclé v písku hluboce oddechovaly. Zrovna se posadily, když už k nim stihli přispěchat ostatní.

Petr okamžitě padnul do písku před svou sestru a silně ji stiskl v obětí, div ji neumačkal.

Edmund kupodivu neběžel ke své sestře jako Petr, ale zastavil u Elys a zeptal se: „A ty, ty jsi v pořádku? Bylo to opravdu statečné to, co jsi udělala." V očích mu byla vidět starost.

„Jo, jasný, všechno v pohodě, klidně bych si to dala i znovu," zavtipkovala a ušklíbla se na chlapce. V jeho obličeji bylo vidět, že se mu výrazně ulevilo. S úsměvem k Elys natáhl ruku. Tentokrát už ji dívka přijala a nechala se jím vytáhnout do stoje.

Jakmile stáli naproti sobě, oba ztuhli. Edmund to nejspíš trochu nevypočítal a jak vytáhl dívku zpět na nohy dostalo je to do pozice, kdy měli obličeje tak deset centimetrů od sebe. Dívka se mu dívala do jeho hnědých očí, které mu neskutečně krásně zářily a on jí ten pohled opětovával. Cítila jeho dech na svých tvářích. Elys to přimělo začervenat se, ještě nikdy nikomu tak blízko nebyla. Vždyť vyrůstala s jezevcem a dvěma trpaslíky.

„Děkuju," přerušila svými slovy tu chvíli Lucinka. Elys zatřepala hlavou a pustila Edmundovu ruku. Lucce věnovala úsměv, kterým jí dávala najevo, že to ani nestojí za řeč, že to co udělala pro sebe, přátelé přeci dělávají. A taky jí v duchu děkovala, že přerušila ten trapný moment mezi ní a Edem.

„Proč ale nezastavil," zeptala se Zuzana.

„Byl divoký, jak jinak," odpověděl jí Dýnil, „vždyť už sem vám to říkal několikrát, už to není to co bývávalo za vašich dob.

...

Čauti👋🏻
Tak jak se máte? U mě nic moc, ale aspoň se tenhle týden trochu zlepšilo to psaní, na které jsem si minule stěžovala (už jsem ten Word alespoň otevřela a něco málo tam naťukala (díkybohu za prázdniny)).
Co jinak říkáte na to, že už se konečně naši "hrdinové" potkali? Co si budem, já jsem z toho happy, tak snad i vy🤍
Kazdoprdně užívejte života, #staysafe a za týden papa👋🏻

Maya❤️

PS: Ano, vím, že na úvodní fotce sedí v loďce jinak, než sem to popsla, ale tak co už, je to můj příběh, musím si to udělat i majinko podle sebe☺️