Narnia: princess from woods [Edmund Pevensie ff]

XX.

Následujících pár dní se Elys pohybovala po Aslanově vrchu jako nějaký duch, pro vysvětlení – úplně bez života. Efekt rozveselení od Lucky už opadl a na ni opět přišla deprese, jakou pocítila ten večer, kdy vyšla s pravdou o své rodině ven.

Petr ji teď, stejně jako Edmund ignoroval, nejspíš si sám přiznal, že to trochu přehnal, nebo ho k tomu dotlačily sestry, každopádně neměl dost odvahy na to, aby se snad Elys omluvil.

V průběhu druhého dne, po té velké hádce, se za Elys ještě stavil i Kaspian a všichni její další nejbližší kamarádi (oba trpaslíci, Lanýžník, Rípčíp a veverčák Cupita, ten, který byl vyslán hledat Pevensiovy u lampy na Planině Lucerny).

Všichni jí v zásadě opakovali to samé, co už jí večer předtím řekla Zuzka. Jak se na ni nikdo nezlobí, že ji chápou a takové věci. Elys by byla raději, kdyby to nedělali, takhle si připadala, jako kdyby snad měla každou chvílí umřít a oni ji chodili olitovat na smrtelnou postel.

Co se týče Edmunda, ten byl na tom úplně stejně. Účinky jeho večerního povzbuzujícího rozhovoru se Zuzkou už vyprchaly, přesně jako v Elysiiném případě se také všude potuloval v téměř mrtvolném stavu. Čas od času zahlédl Lucku se Zuzkou, jak nad ním jen nechápavě kroutí hlavou.

Cítil se zrazený, měl Elys rád, fakt moc, a o to to bylo horší. Myslí si snad, že mu nemůže věřit? Nějak naivně doufal, že je jí možná blíž než jeho ostatní sourozenci, ale očividně tomu tak není.

Připadal si hloupě, nejspíš to se svojí reakcí přehnal, měl si ji nejdřív pořádně vyslechnout, a pak až jednat. Teď už chápal, že to nejspíš neměla vůbec lehké. A měl to poznat už tehdy. Podle toho, jak se klepala, když ji držel za ruku, ale on ne, než aby ji podržel, tak raději utekl a dělal zlomeného chlapečka.

Praštil pěstí do stolu u sebe v pokoji, jak měl vztek sám na sebe. Ale nemá cenu brečet nad rozlitým mlíkem. Raději by se měl sebrat a něco udělat, něco užitečného. Promluví si ní, jo, to je ono. Teď ještě k tomu sebrat odvahu.

...

Petr s Kaspianem svolali na ten večer válečnou poradu. Všichni, kdo měli v Narnijské armádě nějaké postavení se tam sešli, aby si vyslechli, co mají chlapci na srdcích.

„Dnes v podvečer viděla jedna z našich hlídek Mirázovy špehy na okraji lesa, je dost možné, a hippogriffové to jistě zítra ráno potvrdí, že most přes Berunu je hotov a oni si obhlíželi terén na bitvu. Teď již určitě táhnou sem k vrchu a pokud ne, měli bychom to v nejbližší době očekávat. Nemůžeme proto už dál čekat, musíme rozhodnout, co bude dál," začal poradu Petr a bouchnul přitom odhodlaně pěstí do kamenné stěny po své pravici, tak silně, že hned na to zaskučel. „Pro nás to má ale celé jednu zásadní výhodu," pokračoval a mnul si přitom klouby na ruce, „už nezbývá nikdo, kdo by bránil hrad a proto navrhuji, abychom..."

„...obsadili hrad," dořekl, zatímco Kaspian v tu samou chvíli vyslovil svůj názor: „...se na bitvu připravili zde." Chlapci se na sebe otočili a ihned začali jeden druhého propalovat nenávistnými pohledy.

„Naše jediná naděje je udeřit dříve, než udeří oni," argumentoval zlostně Petr.

„To je šílenství, ten hrad ještě nikdy nikdo nedobyl," odvětil mu zvýšeným hlasem Kaspian.

„No nepředpokládám, že se o to moc lidí pokoušelo," odfrkl si Petr, „a navíc, někdo stejně musí být první," dodal povýšeným tónem.

„Nepokoušeli se o to, protože to je sebevražedná akce, snažit se tam dostat," křičel Kaspian, který si po stranách hlavy rval chomáče vlasů.

„Přestaňte!" utnuly najednou hádku chlapců Lucka s Elys, které už to nevydržely poslouchat. Jenže jakmile nastalo chvilkové ticho po této výměně názorů, už do toho zase začali vstupovat další a přidávali se na stranu jednoho či druhého chlapce.

„Útok na hrad čekat nebudou," prohlásil Dýnil.

„Ale tady máme výhodnou pozici, když se připravíme, dokážeme je udržet, jak dlouho budeme chtít," vstala Zuzka a přešla ke Kaspianovi. Ten nasadil spokojený pohled, očividně si cenil Zuzky na své straně mnohem víc než kohokoliv jiného.

„Já se cítím bezpečněji pod zemí," dodal Lanýžník, ale zůstal na svém místě. Očividně chtěl jen zkonstatovat, která varianta je mu příjemnější, ale nechtěl si nadělat zbytečné nepřátele. To už se nedalo říct o Edmundovi.

„Stačí, aby se mezi nimi našel jeden trochu chytřejší, který Mirázovi podhodí nápad, nechat nás tu vyhladovět a je vymalováno. Tohle není pevnost, tohle je hrob," tu poslední větu po Kaspianovi přímo vyprskl a vzdorovitě se postavil po boku svého bratra.

„Můžeme sbírat oříšky," navrhla nějaká veverka.

„Jo, a házet je po Telmařanech," uchechtl se sarkasticky Rípčíp, „sklapni."

Elys cítila, jak se v ní začíná vařit krev a švihla po myšákovi znechuceným pohledem. Copak to nechápou? Kaspian má pravdu. Zaútočit na hrad je sebevražda. Najednou, jako by jí všechen ten vztek dodal novou energii, kterou v posledních dnech tolik postrádala. Vstala a promluvila.

„Petře, nemáš šanci ten hrad dobýt," začala ještě poměrně klidným tónem. Tohle bylo poprvé, co na něj promluvila od té zkažené večeře a netušila, kolik vzteku v sobě chlapec ještě nosí, takže to raději nechtěla pokoušet. Na Edmunda se od začátku porady ani nepodívala a hodlala to dodržovat i na dále.

„Souhlasím s Kapsianem, má pravdu. Miráz není tak pitomej, jak se možná zdá, myslíš si, že na tohle nebude připravenej? Bude, s tím počítej. Podívej, troufám si říct, že ho znám o trochu líp než ty," v místnosti se pár lidí uchechtlo, Lucka a Zuzka je však zavraždily pohledem, takže rychle zase zmlkli „a vím že je to maniak, geniální maniak, který prahne po moci. I kdyby většina jeho armády doopravdy táhla na vrch, což ještě ani nemáme potvrzené, hrad nenechá nestřežený a pokud ten tvůj slavný útok zrealizuješ, nebude s vámi mít slitování," sama se divila, že v jejím hlase nebyla ani trocha vzteku, kterou očekávala, spíše se v něm odrážela naléhavost všechno to vysvětlit a vymluvit Petrovi jeho nápad, který by mohl mít tragické následky.

„Ještě že tady máme někoho, kdo má Miráze tak skvěle nastudovaného, aby nám před ním mohl zachránit zadek," ušklíbl se ironicky Edmund a na Elys se ani nepodíval. „Řekl bych, že teď, s pomocí té holky už máme všechny potřebné informace a můžeme vyrazit na hrad."

Té holky? A co ta posměšná ironie v jeho hlase? Elys zůstala na Edmunda zírat s otevřenou pusou, že se na něj nechtěla za večer ani jednou podívat, to už teď bylo vedlejší. Tohle bolelo, to sakra bolelo. Víc než tisíc facek, víc než všechny končetiny zlámané najednou, víc než dýka v srdci. Když ústa opět zavřela, už se na ni dívala většina přítomných. Pak se dívka s co nejlhostejnějším výrazem, který byl pro ni sakra těžký, jelikož uvnitř umírala vztekem a bolestí, usadila a začala odpočítávat minuty do konce porady.

...

Ahojdaa👋🏻
Tak jakpak se máme? Doufám, že fajne.
Zeptala bych se Vás, jak se líbila kapitola, ale, no, Edmund... Je to potřeba ještě víc komentovat? Trochu pitomeček prostě, tak doufejme, že to co nejdřív urovná, jinak ho asi Lucka se Zuzkou zaškrtí, řekla bych.
Jinak, tento týden jsem měla nějakou psací náladu, a tak jsem asi čtyři dny v kuse, každý večer napsala kapitolu (to se mi snad ještě nikdy nestalo). Takže mám ze sebe radost, a hlavně se teď třeba snad zase chvíli nebudu muset stresovat, že mi dochází předepsané kapitoly.
No nic, budu ráda za každou hvězdičku, komentář, sdílení či cokoliv podobného, hrozně mě to potěší, mějte se hezky a za týden papa👋🏻

Maya❤️