Narnia: princess from woods [Edmund Pevensie ff]

XXVI.

Chlapec potichu otevřel dveře ložnice svého strýce a neslyšně vklouzl dovnitř s rukou stále připravenou tasit meč k boji. Obezřetnost byla totiž v tuto chvíli více než na místě. Poté přešel na druhý konec pokoje, kde našel, co hledal. Miráz ležel po levém boku své manželky Prunaprismii v honosné posteli se saténovým povlečením a tvrdě spal.

Po chvíli znechuceného zírání na svého strýce a bohužel i krále, vytáhl Kaspian meč z pochvy a přiložil jej strýci k hrdlu. Miráz sebou malinko trhl, po krku mu přitom stekla kapka krve, jak se otřel o ostří meče, nicméně k tepennému krvácení to mělo ještě hodně daleko. Poté otevřel oči. Ke Kaspianově údivu se zdál být skoro nepřekvapen tím, koho vidí.

„Oh, díkybohu, jsi naživu," úlisně se uchechtl a přeměřil si Kaspiana pohledem. „Už jsme si s matkou začínali dělat sta..."

„Vstávej," sykl na něj nevraživě chlapec, kterého strýcovy bláboly očividně vůbec nezajímaly. Miráz ihned poslechl. No, vlastně se není čemu divit, kdyby to neudělal, nejspíš by pak už nikdy nic neudělal, chápeme se. Meč, sek, plesk a hlava na zemi. Ale to je jiný příběh, ten náš se odvíjí relativně přátelským směrem. Zatím.

Miráz tedy vstal a doprovázen chlapcovým mečem se postavil vedle své postele, před okno, přímo do záře měsíčního světla. Mezitím už se probudila i Prunaprismia a celá vyděšená těkavě pozorovala scénu před sebou. „Ka– Kaspiane?" vykoktala udiveně.

„Lež, nehýbej se," varoval ji chlapec. Ona ale neposlechla, i nadále se zvedala z postele. „Co tady děláš?" zeptala se místo toho roztřeseným hlasem.

„To je snad jasné, drahá," odvětil své choti otráveně, rozespalý Miráz, „v některých rodinách se tohle považuje za neslušné chování."

„To nevykládej mně, ale sobě!" vyštěkl Kaspian.

„Jenže ty nejsi jako jsem já, hochu," pokud to šlo ještě víc, Mirázův úšklebek se prohloubil, „škoda, poprvé se chováš jako chlap a k ničemu to není," kroutil král nevěřícně hlavou a viditelně si užíval, jak chlapci permanentně zvedá tlak. Kaspian chtěl na něj ihned vystřelit nějakou další narážku v protiútoku, ale nestihl ani otevřít ústa a už byl přerušen. Jeho naděje na pomstu spadla ze sta na nulu rekordní rychlostí, propásl svůj moment.

„Skloň ten meč Kaspiane," Prunaprismia se stihla nenápadně natáhnout pro kuši visící nad postelí (protože proč si nad postel nepověsit kuši, že?) a teď už s ní mířila chlapci přímo na hruď. „Opravdu ti nechci ublížit."

„To bychom vám ani neradili," ozval se najednou nový dívčí hlas. Že by naděje na pomstu opět stoupaly? Dveře ložnice se rozrazily a tři postavy se vřítily celé udýchané dovnitř. Petr v čele, Zuzka s Elys mu byly hned v patách. (Vsadím se, že Petr si tenhle moment slávy náramně užil.)

Miráz na ně hodil pohled typu: jako vážně a řekl: „Tohle bývala soukromá ložnice."

„Co tady děláš, máš být přece u brány, tohle vůbec není podle plánu," začal okamžitě Petr svoji přednášku, ve které hodlal Kaspianovi vytknout všechny jeho chyby od a do z, ať už se týkaly plánu přepadení hradu, nebo ne. Beztak by našel něco špatného i na barvě chlapcova oblečení, třeba to, že je moc světlé, či pestré, a tak svítí ve tmě, nebo na stylu, jakým má zavázané boty. „Máš moc dlouhé tkaničky, ještě si na ně šlápneš, spadneš, uděláš randál a je po akci." Nějak tak by to nejspíš znělo. Bohužel, nebo spíše bohudík ale skončil jen u té první věty.

„Ne," přerušil jej totiž výkřikem Kaspian, nicméně neodtrhl svůj pohled od krále, „dneska v noci chci slyšet pravdu. Zabil. Jsi. Mého. Otce?" prskal Mirázovi přímo do obličeje, jak se k němu s každým z posledních čtyř slov o krok přiblížil.

Miráz si povzdechl: „A je to tady," ještě, než ale stačil Kaspianovu myšlenku doopravdy vyvrátit, nebo potvrdit, ačkoliv už stejně všichni znali odpověď, jeho manželka se k němu otočila: „Říkal jsi, že tvůj bratr zemřel ve spánku."

„Inu, to je víceméně pravda," odvětil Miráz tónem, jako by právě pouze předpovídal počasí, nebo dělal jakoukoliv jinou nedůležitou činnost.

Chlapec, kterému teď v žilách proudila vroucí krev a on toužil už jen po pomstě, se ke svému strýci přiblížil ještě o krok blíže, takže z Mirázova krčního potůčku krve se postupně stávala menší řeka.

„Kaspiane, počkej!" křikla v zoufalství Elys a vystoupila zpoza Petra. To, co její otec udělal tomu Kaspianovu ji nezasáhlo o nic méně než jmenovaného chlapce. Možná se cítila ještě hůř, jak to byl její otec, který stál na místě viníka, ale nebylo dokonáno, Kaspian to zatím nesměl ukončit, dnes je čeká ještě jedno odhalení pravdy. „Neříkal jsi, že to mám být já, nezasloužím si snad vědět pravdu?"

Chlapec se přestal Mirázovi tlačit do jeho osobního prostoru a zamyslel se, poté trochu ustoupil, sklonil meč a s hlubokým nádechem řekl: „Máš pravdu, měla bys to být ty, ale pomsti se za nás oba." Věnoval Elys povzbudivý úsměv, když jej střídala na místě před Mirázem a on se odebral na místo vedle Zuzky.

Elysia tedy postoupila doprostřed pokoje, kde na ni dopadla plná záře měsíčního světla a vzhlédla ke svým rodičům. „Tak co je to tu za divadlo, bude se už sakra něco dít, nebo tu budeme jen stát a posílat si srdečné pozdravy? Rád bych se na zítřek trochu prospal, jestli dov-," Miráz ale najednou zmlkl v uvědomění, kdo to právě vystřídal jeho synovce. Šest let ji neviděl, a přitom je pořád stejná, alespoň vzhledově stále po něm. Muž nebyl schopen slova. Jak je tohle sakra možné? Pomyslel si pouze.

Elys nejprve přejela znechuceným pohledem svého otce. Ach, jak ona ho nesnášela, nikdy se k ní nechoval jako ke své dceři, spíše jako k hadru. A navíc, i když jí to v zásadě nikdo nepotvrdil, posledních pár dní si byla již téměř jistá tím, že za její nucený útěk před šesti lety může z jisté části i on, minimálně mu její zmizení vůbec nevadilo. Proto byla také Narniany určena, jako ten člověk, který to má celé ukončit.

Poté pohlédla již trochu mírněji na svou matku. Měla ji ráda, vždycky spolu vycházely v zásadě za dobře, i když k bezchybnému matka – dcera vztahu to mělo ještě hodně daleko. O dívku se prakticky celé její dětství starala chůva. Když bylo Elys špatně, chůva jí donesla teplý čaj, když dostala dívka pochvalu od doktora Kornelia za své znalosti astronomie, běžela se pochlubit chůvě, ne rodičům. Ale i přesto přese všechno necítila ke své matce ani setinu toho odporu, který cítila k otci.

„Ahoj mami," řekla Elys potichu a sklonila svůj zrak zpět k podlaze. Prunaprismia se ani nepohnula a pouze zůstala zírat na svou dceru jako zkoprnělá.

„E– Elysio?"

...

Čauko👋🏻
Zeptala bych se vás, jak se máte, ale stejně mi nikdo neodpoví, takže jdu ze sebe opět udělat středobod vesmíru a mluvit jen o sobě, jako vždycky. Ne, ale vážně, kdyby jste někdo něco potřeboval, třeba jen popovídat, jsem tu, klíďo napište🤍
Teď tedy k mému sebestřednému já.
Mám existenciální krizi. Ne fakt, tak neproduktivní, jak jsem teď, to už jsem dlouho nebyla a přitom mám zároveň tolik věcí do školy, kolik jsem snad ještě nikdy neměla🤷🏻‍♀️ Ať už to skončí tohle to, fakt že jo🙏🏻
Každopádně, ta prokrastinace má i svá pozitiva, aneb koukání na nové filmy a seriály není úplně špatný. Takže, kdo jste ještě neviděl, můžu vám jenom doporučit Ginny & Georgia na Netflixu, je to fakt skvělý, zkuste to. Kdyby nebylo školy, myslím, že bych to zhltla v kuse. Btw: budu jen rada, když i vy doporučíte něco mně😉
No nic, to jsem se zase rozepsala, mějte se hezky a čauko za týden👋🏻

Maya❤️