Narnia: princess from woods [Edmund Pevensie ff]

XXXI.

Zvednout levou nohu, posunout dopředu, položit, zvednout pravou nohu, posunout dopředu, položit, není to zas až tak těžké, ta chůze, samozřejmě že ne. Ovšem komplikace s ní mohou nastat v případě, že vám právě umírá kamarád, hrozí, že zůstanete zaseklí na nepřátelském území, vidíte všude kolem mrtvoly svých přátel či spolubojovníků a především po skoro sedmi letech znovu potkáte člověka, který pro vás kdysi znamenal (a stále znamená) více než všechno bohatství světa. Pak se ale vypařil a vy jste si mysleli, že už ho nikdy neuvidíte. To pak může člověku i taková primitivní věc, jakou je chůze, dělat problémy.

Bylo to o fous, s Edmundem na ramenou a Elysiinými chůze problémky se za bránu sice málem nestihli dostat, ale nakonec se na ně přeci jen usmála štěstěna a oni překročili hranice hradu právě včas. Hned na to se Elys zastavila. Ještě naposledy otočila hlavu přes rameno, aby zhlédla tu spoušť, kterou po sobě zanechali a oči se jí přitom zalily slzami.

Spoustu mrtvých a stejně mnoho raněných. Nejhůře se ale kupodivu koukalo na ty, co stále ještě žili, a právě prožívali poslední minuty jejich života. Každá akce má svou reakci, každý čin má důsledky, žádná válka se neobejde bez obětí a tento případ není výjimka. Ne všichni Narniané totiž měli to štěstí a dostali se za padací most. Spousta z nich zůstala na druhé straně, připravena čelit smrti, mnozí dokonce dobrovolně, aby dali ostatním šanci přežít. Jedním z nich byl i ten statečný minotaur, co jim po celou dobu držel bránu, a který právě naposledy vydechl. Elys ani neznala jeho jméno, natož aby mu třeba poděkovala.

Nemohli se ale zdržet dlouho, nebylo to příliš bezpečné, chlapec už tudíž Elysiu znovu popoháněl k pohybu. I když se dívka trochu zdráhala, ten pohled sice bolel, ale stejně se od něj nedaly odtrhnout oči, přeci jen po chvíli se slzami stékajícími po tvářích povolila. Oni se tedy mohli opět vydat směrem co nejdál od hradu a překvapivě bez větších potíží vstoupit do bezpečného teritoria lesa. Tam už to ale trochu smrdělo existencionálním dusnem.

„Kde jsi sakra byl? Nestalo se ti s ním nic, El?" To byla první věc, kterou Elys a její dva společníci uslyšeli (i když teda pochybuji, že by to Edmund, byť jen minimálně zaznamenal), když se s oběma chlapci dostala trochu hlouběji do lesa, kde už čekal celý zbytek narnijské armády. A tyto dvě věty nevyšly z úst nikoho jiného, než přehnaně ochranářského (alespoň co se Elys týče), Kaspiana. Samozřejmě, že je musel vyslovit on, když byl mimo Elys jediný, kdo toho neznámého chlapce poznal, a navíc s ním měl i nějakou tu nedodrženou dohodu. Ostatní na toho nováčka pouze koukali jak na Aslana samotného.

„Měl jsi i s profesorem čekat ve stájích, ale ty ne, zase muselo být po tvém..." téměř křičel Kaspian a přehnaně afektovaně přitom mával rukama. „Profesor mi řekl, že jsi se hned první vteřinu po tom, co jste tam vstoupili zase hnedka vypařil, takže... Kde jsi sakra byl?"

Světlovlasý chlapec pouze protočil očima a povýšeně se ušklíbl. Očividně nějakou takovou reakci očekával, a tak jej vůbec nezaskočila. „Zachraňoval jsem tvým kamarádíčkům zadky," odpověděl klidným hlasem a opovržlivě přitom pohlédl na Edmunda. Kaspian udiveně pozvedl obočí, ale na tu poznámku nijak nereagoval.

Nechal ji sice být, to jo, nicméně bylo jasně vidět, že takhle rychle s tím chlapcem teda neskončil. Aslanžel, nejspíš si to vyřizování bude muset nechat na jindy. Ačkoliv se totiž znovu chystal pokračovat v hádce, nestihl ani otevřít papulu, a už byl odstrčen Zuzkou někam do ofsajdu, zatímco dívka již pomáhala Elys se zraněným Edmundem. Očividně jí jako jediné došlo, že tu mají až příliš raněných na to, aby se hádali o blbostech.

„No tak, co ještě koukáte? On," kývla směrem ke svém mladšímu bratrovi, „jistě není jediný zraněný široko daleko, tak zpátky do práce, šup, šup!" okřikla ještě zbytek armády, který si očividně usmyslel, že jsou na nějakém vyvedeném divadelním představení, či co, a tudíž všichni jen stáli a přihlíželi.

„Co se mu to stalo?" ptala se Elys Zuzka, zatímco již společně pokládaly Edmunda na zem. Zbytek Narnianů se už také konečně dal do pohybu a šel pomoct s ostatními zraněnými.

„Já, já, já, nevím, takhle, on takhle už, už byl prostě," vysvětlila Elysia. Hlas se jí třásl a ruce klepaly. Až teď, když se dostala z bojiště a konečně se trochu uklidnila, si uvědomila, jak moc špatně chlapcovo zranění vypadá a tep se jí tak opět zvýšil. To si toho klidu moc neužila.

„Nějakej obvaz, nebo hadr aspoň, rychle," pobízela ji Zuzka, očividně již velmi zoufalá, když si vystačí i s kusem hadru. Elysia se tedy rozhlédla všude kolem. Kdyby bývala Zuzka potřebovala třeba jehličí nebo šišky, no problemo, ale zrovna obvaz nikde. Naštěstí ale tu bylo řešení. Měla přeci dost látky na sobě. Vzala tedy dýku, kterou měla u pasu a odřezala si s ní kousek rukávu. Přivodila si tím sice nepěknou řeznou ránu, jak se jí klepaly ruce, ale to teď bylo vedlejší, na tu Edmundovu to totiž nemělo.

Rychle podala tento provizorní obvaz Zuzce, jelikož sama by teď asi těžko třeba jen nalila sklenici mléka, natož aby ošetřila zranění, zatímco Zuzana zvládala zůstat až podezřele klidná (díkyaslanu), a oddechla si.

Mezitím, co jedna dívka obvazovala, ta druhá nevědomky chytila svého zmrzačeného kamaráda za ruku a zmáčkla ji tak, že mu div neupadla.

Elys prostřídala ta těch pár minut Zuzčiny péče o Edmunda snad všechny narnijské modlitby co znala, tak třikrát. Jen ať to Ed přežije, nic víc už k životu nepotřebuje. Vidět ho v takovémto stavu pro ni bylo mučením. A kdyby už nikdy neměl otevřít oči... Aslane, jen to ne.

„Hotovo," oddechla si Zuzka a Elys jako by tím vytrhla z transu. Dívka pustila Edmundovu ruku, aby ji snad někdo neviděl v momentě slabosti, a napřímila se. Když se opět rozhlédla kolem sebe po mýtině, padlí jí pohled na jednoho určitého světlovlasého chlapce, který ji zrovna pozoroval a hned si vzpomněla. Něco jí přeci dluží.

„Tak a teď vysvětlení," řekla mu rádoby povýšeným hlasem, ačkoliv se tak vůbec necítila, jak byla stále ještě vyklepaná, kvůli tomu jednomu individuu, o které právě málem přišla.

Chlapec se na ni pouze přeslazeně usmál, ale kupodivu ani neprotestoval, už se dokonce i nadechoval, aby promluvil, nicméně odpovědi se Elys stejně nedočkala.

...

Hii👋🏻
Tak jakpak se dnes máme, čo děláme? Co se týče mne, tak já jsem se dnes ráno probudila celkem vyděšená s otázkou: To už je ZASE neděle? Jakoby ups🤭, tak to mám pro vás asi špatnou zprávu...
Ať se totiž koukám, jak se koukám, nikde tu nevidím žádnou předepsanou kapitolu. Dnešním dnem jsme zkrátka out of předepsané kapitoly. A jestli za to chcete někomu poděkovat, dám vám kontakt na své profesory, těm totiž teď fakt už asi šiblo, či co🤷🏻‍♀️ Kromě toho, že teď máme snad do každého předmětu nějaký "větší projekt" a taky nás tento týden čeká pár prověreček, mě ale fakt pobavila naše angličtinářka. Zadala nám totiž, ať se místo páteční hodiny koukáme na film a vypisujeme si z nej slovíčka, nebo tak něco, jenže o pár hodin později nám tam od ní přistane ještě "Prince Philip project". A logika? Nevidím ji tam. Každopádně sorka Máří, ale film nebude, není time🤷🏻‍♀️
No shrnuto podtrženo, mám toho teď až nad hlavu a Wattpad je v mojí pyramidě priorit až někde ve sklepě, takže pokud sem příští týden nic nevyjde, víte kam směřovat stížnosti.
Nicméně já se vás pokusím nezklamat a do příštího týdne tu kapitolu nějak splácat. A pokud se mi podaří tohle, budem snad z krize venku. Pak už by to, doufejme, mohlo být zase trochu volnější. Nicméně pokud ne, doufám, že to zvládnete respektovat. Fakt se snažím, ale jsem taky jen člověk a někdy je toho už hold moc🙏🏻
No nic, mějte krásný týden až dobu neurčitou, mám vás ráda, děkuji za podporu🤍 a pa pa👋🏻

Maya❤️