Teenage Mutant Ninja Turtles: Pátý Ninja

Důvěra, která se otřásá v základech (18+)

Nebudu lhát, že mi ta spolupráce s Raphem neskutečně pomohla. Díky svým schopnostem se dostal na místa, kde bych se vystavovala riziku prozrazení. Přece jenom měl celoživotní zkušenosti s pohybem mimo zorné pole nepřátel. Pohyboval se tiše, s neuvěřitelnou rychlostí a využíval každého temného koutu, aby vyvolal iluzi zdánlivé neviditelnosti.

Stal se mojí podporou v nelehkých situacích a dokonce se ujal mého tréninku. Byl to hrozný pocit zjistit po tolika letech, že i Tříska mě při lekcích boje dost šetřil. Raphael nikdy neměl povahu někoho v boji šetřit. Vždycky do toho šel po hlavě a také neustále v soubojích vyhrával. Nestal se vůdcem naší party, protože měl výbušnější povahu a to pokaždé mohlo ohrozit průběh mise. Hned od začátku bylo nejlepší určit si hranice své působnosti, aby nedocházelo k brutální výměně názorů. Ono se to možná nezdá, ale v minulosti bylo pár společných hádek, protože ani jeden z nás nechtěl ustoupit ze svého stanoviska. Pak nás museli Leo s Donniem od sebe odtrhávat.

Každopádně to chtělo najít kompromis na obou stranách. V praxi to znamenalo kousnout se do jazyka, polknout sérii neslušných slov a ustoupit tomu druhému, aby se zachovala křehká rovnováha důvěry. Ne že bych Raphovi nevěřila, ale stále tu byla pochybnost komu zláme vaz až chytne nervy. On to cítil podobně. Svěřil mi velení a plánování akcí, ale v hloubce své existence trochu zpochybňoval mé nedostatečné taktické zkušenosti. Vlastně se mu ani nedivím. Leonardo byl skutečný vůdce, který své zkušenosti získával při každém střetu s Trhačem. I jeho plány občas selhaly. A teď měla tahle hromada svalů poslouchat o dva roky mladší mutantku bez zkušeností s vedením týmu. Naštěstí moje plány nedopadaly tak katastroficky jak jsem si myslela a Raph celkem dobře poslouchal. Společně jsme zničily Trhačovu továrnu robotů a teď už nám chyběl jen útok na samotného Trhače. Nedalo se však přehlédnout, že Rapha něco trápí.

,,Raphe?"

,,Hmmm?"

Ozve se za mnou napůl spícím hlasem. Nedostatečný prostor mého skrytého útočiště nás donutil spát na jedné posteli. Vůbec z toho nejsem nadšená, že zrovna Raphael mi v noci dýchá na záda.

,,Můžeš se prosím trochu posunout?"

Posunul se, takže jeho zafunění cítím až na krku.

,,Já myslela na druhou stranu..."

S nespokojeným odfrknutím se odkutálel na opačnou stranu.

,,Spokojená?!"

,,Děkuju."

Minulá noc se nemusí znova opakovat. Zdálo se mi o Donniem a trochu se mi spojil sen s realitou. Ano, políbila jsem spícího Rapha. Nebo si alespoň myslela že spí, ale bohužel nespal. Ano, probudila jsem se v jeho náručí. Každopádně ráno se naše oči setkaly s vyděšeným pohledem, plným očekávání z reakce druhého. On byl jinak celkem v pohodě. Podle něj se vlastně nic hrozného nestalo. To já začala panikařit, že jsem vlastně políbila Donnieho bratra.

,,Bello?"

Potichu se otočím na druhý bok, abych zahlédla zářivě zelené oči, které se na mě celou dobu dívají. Nečekal odpověď.

,,To co se včera stalo, mě donutilo nad něčím přemýšlet... Chtěl bych se jen přesvědčit, jestli jsi Donnieho doopravdy milovala, nebo tě jen fyzicky přitahuje náš druh."

,,Co myslíš tím fyzicky přitahuje náš druh?"

Překulil mě na záda, rychlým pohybem se mi obkročmo uvelebil na stehnech a pevným stiskem na obou zápěstích znemožnil jakoukoliv snahu se mu bránit.