Jsem z rodu Hamato

49 4 5
                                    

    Raphael se s bolestným úšklebkem svalil na podlahu doja. Rychle se vymrštil zpátky na nohy, aby mohl znovu bleskurychle zaútočit, ale přerušil ho Tříska.
    ,,Yame!"
    Pevným hlasem ukončil náš boj. K mému překvapení, se mi Raph s uznáním uklonil. Vážně je to ten samý Raphael, který si po prohraném zápase vyžádal okamžitou odvetu? Ten, který má problémy přijmout porážku a odmítá autoritu? Ten, co raději bude trpět než aby se omluvil a přiznal pravdu? Kouká na mě s hrdým úsměvem. Tříska se chopil proslovu.
    ,,Isabello, dnes večer ti nabízím možnost stát se skutečnou kunoichi rodu Hamato. Pokud moji nabídku přijmeš, budeš muset přijmout náš životní styl a mě uznávat jako svého mistra. Současně by se od tebe očekávala loajalita, čestnost a ochrana rodiny. Sama víš, že tuhle možnost nedostane moc jedinců, ale při souboji s Trhačem jsi prokázala dost kvalit, blížící se hodnotám ninjů. Bude mi ctí být tvým senseiem i otcem."
    Zatímco Trhač neustále pořádal nábory do svých řad, Tříska si téměř celé čtvrtstoletí vystačil jen s klukama. Ukloním se.
    ,,Mě bude ctí bojovat jménem rodu Hamato."
    Donatello mě zezadu objal kolem pasu.
    ,,Nyní jsi jedna z nás... A teď co se týče nás dvou. Nemůžu ti nabídnout to co lidský muž. Nežiju v přepychovém apartmánu v centru New Yorku, na svatební cestu taky nepojedeme, finančně na tom taky nejsem nejlíp a můj život je dost nebezpečný. Na druhou stranu udělám cokoliv aby jsi byla šťastná a aby ti nic nescházelo. Proto se tě tady před všemi ptám, jestli jsis to nerozmyslela a budeš mojí ženou."
    Musím se tomu zasmát.
    ,,Ano stanu se tvojí ženou. Kdo může říct, že bydlí v staré opuštěné stanici metra, pohřbené v nekonečné síti kanálů? Kdo může říct, že má v laboratoři věci v hodnotě tisíců dolarů a každý den pizzy kolik chce? Žádný člověk by mi nemohl nabídnout to co ty Donnie. Já ti můžu slíbit věrnost, oddanost a lásku."
    Oči se mu nadšením rozzářily a Tříska mi položil ruku na rameno.
    ,,Dobrá tedy. Od tohoto večera, vstupujete na společnou cestu životem. Jenže není čas na nějakou oslavu, protože zlo nikdy nespí. Isabello, dnes v noci tě potřebuji na hlídce. Zvládneš to?"
    Trochu mě uráží, že o tom může Tříska pochybovat.
    ,,Hai sensei, zvládnu to."

    Místo romantické svatební cesty, sedím na střeše výškové budovy. Místo svatebních šatů a květin, mám za opaskem smrtící vybavení ninjů a vedle sebe položenou svojí zbraň. Stejnou tyč bo, jakou má Donnie. Nejsem tu však sama. Cítím přítomnost známého stínu, který chce aby byl objeven. Beru to jako součást hry a trpělivě vyčkávám na vhodnou příležitost. Život s klanem ninjů mě naučil mnoho. I dojem zdánlivé nadpřirozené rychlosti. V jeden okamžik jsem stále na svém místě a o vteřinu později je střecha prázdná. Mého pronásledovatele to pochopitelně zmátlo. Jeho stín zmateně prohledával každý kout. Netušil, že se mi povede tak perfektně zmizet. Celou dobu jsem nad ním, na starém zásobníku na vodu. Normálně inteligentní tvor, by tohle místo považoval za první variantu a hned by se sem podíval. Přehnaně inteligentní tvor ví, že tu jsem, ale dělá hloupého a hledá dál. Vyčkání na vhodnou příležitost, lehký závan vzduchu při skoku a o zlomek vteřiny později moje oběť padá k zemi.
    ,,Pěkná práce, ale stále se máš co učit. Nehlídáš si svůj vlastní stín a na neslyšném pohybu bych taky ještě zapracoval. Obzvláště na starém, zrezlém kovovém povrchu. Byla jsi nenápadná jak slon na stromě. Ale to zmizení bylo parádní."
    Zalapám po dechu.
    ,,Nenápadná jako slon na stromě? To ty mě sleduješ z doupěte tak nenápadně, že o tobě vím celou dobu."
    Donnie se s úsměvem zakřenil a škodolibě vypláznul jazyk.
    ,,Jenže já se chtěl nechat chytit."
    Přistoupím na jeho hravou náladu a lehce ho cvrnknu prstem do nosu.
    ,,Aha, aha a jak můžeš vědět, jestli jsem se já chtěla nechat chytit nebo ne."
    Využil, že na něm sedím obkročmo a rychlým švihem si prohodil pozici. Teď já byla ta co ležela na zádech. Letmo se mi otřel rty o krk a zašeptal.
    ,,Přece jsis nemyslela, že tě nechám toulat se samotnou. V tomhle jsi horší než Mikey... Hotový magnet na průšvihy. Stačí tě nechat chvilku samotnou a hned abych pořádal pátrací akce, protože přitahuješ ty nejhorší případy z okolí."
    Ani netušil jak dokonale mi nahrál.
    ,,Já nevěděla, že jsi nejhorší případ."
    Jenže to jsem neměla říkat. Vytáhnul mě na nohy a pevně přitiskl ke zdi. S úsměvem nasadil roztoužený pohled.
    ,,Asi je na čase ti ukázat svoje nejhorší já... Kdyby to bylo na tebe moc tak řekni a já přestanu."
   
    To co předvedl, jsem nikdy v životě nezažila. Splnil si své manželské povinnosti, ale takovým způsobem, jaký bych od něj nečekala. Už jsem nebyla člověk, aby se mnou musel zacházet opatrně. Doslova si vynahradil ty roky, co jsem byla pryč. Ztratila jsem pojem o čase, chtěla jsem tenhle pocit hřejivého štěstí a uspokojení cítit napořád, ale pomalu začalo svítat. Asi máme problém. Donnie mi snad četl myšlenky.
    ,,Neboj, Raph vytáhl kluky na hlídku hned po tvém odchodu. Bylo jim jasné, že nechci svojí manželku nechávat samotnou o svatební noci... No a došlo jim, že by se hodilo trochu soukromí... Jen tak mimochodem, jak se cítíš?"
    Upřímně? Docela zničeně. Moje tělo je zrelaxované do takové úrovně, že připomíná rozteklé želé. Klepou se mi kolena, takže nebudu schopná normálně dojít domů a nutně potřebuju sprchu. I přes to, že jsme oba zpocení, se k němu přitisknu ještě více.
    ,,Budeš schopný tohle ještě někdy zopakovat?"
    Pobavilo ho to.
    ,,Pochopitelně. Kdykoliv a kdekoliv. Jsem rád, že tě mám zpátky a udělám cokoliv, aby to tak už zůstalo napořád."
    Chystal se mě znovu políbit, jenže mu zazvonil mobil. S povzdechem přijal hovor.
    ,,Raphe, měl bych tě upozornit, že nevoláš zrovna ve vhodný okamžik."
    Raphova odpověď přivedla Donnieho do rozpaků, až se z toho trochu zakoktal.
    ,,N-ne, nic takového neděláme... Ale kdyby jsi zavolal tak o hodinku dřív, tak bych tě nejspíš zabil."
    Pobaveně si zkousnu spodní ret, abych zadržela smích. Donnie zvážněl, vyslechl si co mu starší bratr chtěl a ukončil hovor. Něco se stalo.
    ,,Trhač je prozatím mimo město, ale Raph narazil na menší skupinu Foot clanu. Hledají tě. Trhač bude chtít dokončit co začal a sbírá síly na odvetný souboj. Jestli odmítneš, odnesou to lidé z tohoto města. Nedovolím, aby ti znova ublížil!"
    Pohladím ho po tváři.
    ,,Teď jsem Hamato. Jestli Trhač bude chtít boj, bude to má povinnost bojovat a chránit ostatní."
    Dobrá nálada ho nadobro přešla. V očích měl znova bolest.
    ,,Pokud máme bojovat, tak společně. Jsme clan, jsme rodina a rodina drží při sobě."
   

Teenage Mutant Ninja Turtles: Pátý NinjaWhere stories live. Discover now