Teenage Mutant Ninja Turtles: Pátý Ninja

Ztráta 2.část

Vyděsila mě hlasitá rána dopadu.

,,Jsi v pořádku?"

Žádná opověď.

,,Leo, nestalo se ti nic?"

Odpovědí mi bylo bolestivé zasténání.

,,Leonardo!"

Spustila se Jackova past, kterou chtěl použít jen v případě nouze. Celá laboratoř byla postavená tak, aby se výtahová šachta dala podle potřeby uzavřít. Do hodiny se celá šachta naplní vodou, ale přibližně za padesát minut se aktivuje uzávěr a navždy nás tu uvězní. Studená voda začala téct i do výtahu. Senseiovi rady o zachování chladné hlavy ve stresových situacích jsou momentálně někde v nenávratnu. Zmocňuje se mě panika. Donnie bojuje nahoře s Tygřím Drápem, Mikey s Raphem bojují s pěšákama foot clanu, Leo je nejspíš zraněný a voda pomalu stoupá. Břichem mi projela nepříjemná bolest. Ruka mi instinktivně vystřelila k místu, odkud se bolest ozvala. Po chvilce se to znova opakovalo.

,,Leo?"

Můj hlas zněl hodně zoufale, protože něco teplého mi stékalo po stehnech. Konečně promluvil.

,,Bello, jak jsi na tom?"

,,Dostaň mě ven, nemám už moc času..."

,,Přitiskni se do rohu a nehýbej se!"

Bez protestů poslechnu. Voda mi už sahala pod bradu. Dvě katany prorazily strop a vytvářely dostatečně veliký otvor, kterým bych se mohla protáhnout. Jenže když se Leonardovi podařilo otvor dokončit, byl výtah úplně zatopený. Snažil se zachovat chladnou hlavu a ve studené vodě nahmatal mojí ruku, za kterou mě vytáhnul ven. Viděl jak mi bolest zkřivila tvář.

,,Bello, co se děje?"

,,Já nevím...miminku se chce asi ven."

Bez dalších otázek si mě Leo přitisknul k sobě a pomalu se položil na hladinu.

Za nějakých třicet minut utichly poslední zvuky boje, Leonardo prohrával svojí snahu udržet mě nad hladinou a jeho tělo se pomalu ponořilo. On zachránil mě, já zachráním jeho. Bez ohledů na možné následky se potápím za ním, abych ho zase vytáhla na hladinu. Cítím, jak se mi chlad studené vody zahryzává hluboko pod kůži a veškeré tělesné teplo se koncentruje u životně důležitých orgánů. Podařilo se mi Lea stabilizovat na hladině, ale opouštějí mě síly. Slyším něčí zoufalý křik a ta studená voda mě celou pohltila.

Hlas plný autority v mé blízkosti promluvil.

,,Donatello, dělal jsem všechno co bylo v mých silách abych Bellu i to dítě zachránil. Bohužel malý kvítek života neměl šanci přežít. Je mi to líto. Bella bude za pár dnů fyzicky v pořádku, ale nevím jak dlouho se bude vyrovnávat s tím co se stalo."

Donnie se snažil statečně přijmout co mu sensei řekl. Pevně mi stisknul ruku a jemně odsunul neposlušný pramen vlasů z obličeje. Chladný prst dále putoval od mého spánku po mé tváři a zastavil se pod bradou. Roztřesené rty se naokamžik přisály k těm mým a zbloudilá slza dopadla na moje čelo.

,,Měl jsem tě víc chránit..."

Bolest v jeho hlase mě bodla u srdce. Sensei ve svém hlase nesl podobnou bolest.

,,Není to tvá chyba můj synu. Sdílím zármutek ze ztráty tvého syna, ale Bella to přežila a to je nejdůležitější."

,,Syna?!"

Zadrhnul se mu hlas.

,,Ano, byl to chlapec. Jenže ta látka, která změnila Bellu v člověka změnila i vaše dítě. A to takovým způsobem, že neexistoval žádný způsob jak ho zachránit. Pamatuj si Donatello, že pomsta nic nevyřeší..."

,,Jak víte sensei na co myslím?"

,,Cítíš obrovskou bolest v tvém nitru a toužíš po pomstě. V tvém případě je to zcela pochopitelné, ale neomluvitelné. Jsi ninja, ale to není důvod aby pomsta převzala vládu nad tvým životem. Spravedlnost si najde cestu můj synu."