Rozhodnutí, které nelze vzít zpět

175 12 15
                                    

,,Isabello..."

Ta moje látka funguje! Senseiovi se uzdravil zrak, ale dívá se na mě zoufale smutným pohledem. Počáteční radost však střídá předtucha špatných zpráv.

,,Donatello je..."

Téměř okamžitě cítím pálení slz v očích. V pozadí byl slyšet Leonardův naléhavý hlas.

,,Otče? Tohle musíte vidět!"

Tříska se neubránil silnému povzdechu.

,,Je to obrovská ztráta pro nás všechny. Isabello, neudělej prosím žádnou hloupost. Isabello? Isabello!"

Telefon Donnieho výroby se při nárazu o zeď roztříštil na tři kusy a doupětem zazněl zoufalý výkřik, kteří přivolal Mikeyho. Hlasitě zalapal po dechu.

,,Bell? Co se stalo? Kdo ti to volal?"

Zmůžu se jen na slabé zašeptání.

,,Tříska... Donnie je..."

Zazvonil mu telefon, ale on ten hovor nepřijal. Prstem přejel po červeném tlačítku a umlčel otravnou vyzváněcí melodii. Neuplynuly ani tři vteřiny a telefon znovu vesele bzučel v rytmu hlasité hudby. Když se mu Leonardo snažil dovolat potřetí, vztekle telefon rozlámal na jednotlivé součástky. Položil si bradu na moje rameno a nechal mě schoulenou brečet na svou hruď.

,,Víš jakou mám na něj poslední vzpomínku? Jak bezvládně leží napojený na různé přístroje, vnímá obrovskou bolest a pomalu umírá! Třískovi se vrátil zrak, tak proč to u Donnieho nezabralo?"

,,Neměl dost času aby se vyléčil."

,,A proč neměl dost času? Protože mi nikdo nevěřil, že bych ho mohla zachránit!"

,,Já ti věřil, jenže nekteré věci prostě neovlivníš. Každopádně jsem rád, že si před tím odpojením neuvědomoval ani sám sebe a odešel v naprosté tichosti."

Přes slzy skoro ani nevidím.

,,On vnímal... Povedlo se mi s ním navázat kontakt, když jsem vypila to silný kafe a byla chvilku mimo. Nějakým způsobem se moje vědomí dostalo do stavu hluboké meditace a on tam byl s Třískou a Leonardem. Cítil tu bolest. Bohužel nevěřil tomu, že bych ho dokázala vyléčit... Rozloučil se, ale já ho nedokázala nechat odejít. Když jsem ho naposledy políbila, zrychlil se mu srdeční tep... on mě v ten okamžil vnímal... a já budu do konce života žít s pocitem, že jsem mu neřekla jak moc ho miluju a že jsem u něj nebyla když... když..."

Mikey mi dal pusu na tvář.

,,Udělala jsi vše co se dalo dělat, ale musíme přijmout fakt, že už ho nic nebolí..."

Sám neudržel slzy a nechal se pohltit bolestí, která ho sužovala na hrudi.

Povedlo se mi Mikeymu do čaje podstrčit silné prášky na spaní. Nenechal by mě jen tak odejít, kdyby věděl co mám v plánu udělat. Dopis na rozloučenou mají na stole v kuchyni, vzala jsem si si nějaké vybavení z tréninkové místnosti a pár věcí z Donnieho laborky. Jestli můj plán vyjde, tak už se sem nikdy nevrátím. Pomstím Donnieho smrt a začnu u Trhače!


Teenage Mutant Ninja Turtles: Pátý NinjaDonde viven las historias. Descúbrelo ahora