Teenage Mutant Ninja Turtles: Pátý Ninja

Poslední vteřiny do výbuchu

Už neexistovala cesta zpět. Trhač by měl konečně nést následky za všechno co udělal. To on způsobil konec clanu Hamato v Japonsku. To on neustále prahne po moci a pomstě. Oroku Saki, vychováván clanem vrahů jeho otce. Nenávist v jeho srdci byla obrovská. Tak obrovská, že každá buňka v jeho těle toužila po krvi Hamato Yoshiho a všech žáků, které vycvičil.

Můj dávný, nedokončený výcvik mi zajistil pozici na tom krvavém seznamu. Nejsem vlastně ani ninja. Po dokončení výcviku jsem se měla stát plnohodnotnou kunoichi. Tříska by byl můj sensei a pod jeho vedením, jsem měla bojovat proti zločinu v New Yorku. Jenže pak se to všechno pokazilo. Tříska se vzdal mého tréninku a najednou jsem pro všechny byla jen ta holka, co chodí s Donatellem. Tříska mě sice bral jako člena své rodiny, jako svojí adoptovanou dceru... Ale jinak jsem nebyla nikdo. Jen holka, co se jim špatnou souhrou náhod vetřela do života.

Kdyby mi kluci před lety nezachránily život, byla bych už mrtvá. Nebo bych byla donucená pracovat pro Trhače a dělat za něj špatnou práci. To by znamenalo bojovat proti všem současným přátelům. I když mi většina přátelských mutantů dává Donnieho smrt za vinnu.

Kdybych před lety zemřela, nepotkala bych Donnieho. Nebylo by tolik problémů, protože většina bojů vznikla kvůli mě. Trhač by zuřivě neprohledával město, aby získal látku kolující v mé krvi a nezemřelo by tolik lidí. Donnie by nezemřel kvůli komplikované lásce, nemusel by řešit bolestnou ztrátu syna a mohl se věnovat svým vědeckým výzkumům. Všechno by bylo v naprostém pořádku.

Já jsem ten problém, co přitahuje všechny ty nepříjemnosti. Celou dobu egoisticky obviňuju Trhače za vše špatné v mém životě, ale přitom za to můžu já. Jen nedokážu přijmout zodpovědnost a zbaběle se schovávám za druhé. Ninja musí nést následky za každé své rozhodnutí a napravit chyby, které svým jednáním způsobil. Jestli chci očistit své jméno a smířit se s Donnieho smrtí, musím napravit všechny své chyby. A začnu tím, že zabiju Trhače!

Sluneční paprsky mě hřejí na mé zelené kůži. Slunce zapadající za obzor, barvící oblohu do odstínů oranžové, rudé, modé i fialové. Teplý vánek, lehce se otírající o tvrdý krunýř. Město, které neutichá ani uprostřed té nejtemnější noci. To vše mi bude chybět, až můj život vyhasne.

Nemám šanci se postavit přímo Trhačovi a doufat, že bych mohla nějakým zázrakem přežít. Vždyť pro něj je umění ninjů jeho život. Trénuje každý den, aby byl připraven zlikvidovat své nepřátele. Je mistr, vůdce svého clanu a k mé smůle i jeden z nejlepších bojovníků na světě. Tříska mě naučil jen zlomek toho, co naučil své syny. Pak se mým mistrem stal Hamato Akemi. Jeden z posledních mistrů rodu Hamato, který zůstal v Japonsku. Jestli jsem někdy nadávala na náročnost tréninku s Třískou, tak tohle byla dokonalá noční můra. To co Tříska naučil kluky za patnáct let, jsem se naučila ani ne za tři roky. Nejednou se mi podařilo sáhnout si na úplný dno, ale stále je to málo. Souboj s Trhačem nemůžu přežít...

Nebyl problém se kanalizací dostat přímo pod jeho základnu. Trhač sice očekával můj útok, ale nečekal ho z podzemních tunelů. Bomba je na místě s nastaveným odpočtem. Mám dost času dostat se do laborky Stockmana a potom zmizet pryč. Čas do exploze 60 minut...

Probouzím se na chladné zemi v hlavní síni clanu Foot. Na rtech cítím čerstvou krev. Co se stalo? Předtím jsem byla v laborce. Všechny soubory úspěšně přesunuty k Rockwellovi, celý systém v továrním nastavení, do výbuchu něco přes 40 minut a najednou tma. Někdo mi udělal menší překvápko. Víc si nepamatuju. Pohlédnu na hodinky. Za 16 minut to tu vyletí do vzduchu a Trhač spokojeně sedí u prostřeného stolu.

,,Isabello, momentálně jsi nejhledanějším mutantem v New Yorku. Prý jsi toho tvého milovaného želváka donutila k sebevraždě a toho nejmenšího uspala, aby ti nebránil ve zbabělém útěku. Clan je jako rodina. Je to doživotní závazek, který končí smrtí. Skutečný ninja si raději vybere smrt, než aby sloužil nepřátelům. Pochopitelně někdy je zapotřebí ke splnění mise oblbnout nepřátele a tvářit se jako spojenec, do doby než do jejich těla zaboříš dýku... Ale to nemění fakt, že jsi zrádce. Zradila jsi Hamato Yoshiho. Opustila jsi svého senseie a tím zradila svůj clan."

Opatrně se postavím na nohy.

,,Nejsem ninja, nejsem kunoichi rodu Hamato a Tříska není můj sensei. Nikoho jsem nezradila, jen si jdu srovnat účty."

Trhač se zatvářil překvapeně.

,,On tě vážně nepřijal do svého clanu? I když celou dobu ví, jak si unikátní?"

Těžce polknu.

,,Jak unikátní?"

Mému dotazu se hlasitě zasmál.

,,Ty vážně nic nevíš? Tvůj otec vynalezl lék na všechny nemoce a zranění. Regenerační látka, která mě měla zbavit nemocí, stát se odolnějším a uzdravovat moje případné zranění. Jenže když jsi přišla do kontaktu s mutagenem, ta látka změnila celou tvojí DNA a stala se tvojí součástí. Proto jsi schopná vydržet víc, rychleji se učit, být lepší než ostatní. Z tvé krve se dá získávat slabší verze té látky. Zůstaň tu se mnou... Ne jako zajatec, ale jako čestná členka clanu Foot. Moje pravá ruka, která se stane smrtící hrozbou pro mé nepřátele. Ta krysa v tobě neviděla ten potenciál, co v sobě ukrýváš. Můžeš se stát královnou clanu Foot. Stát po mém boku a podmanit si všechny vzdorující mutanty. Získat pro sebe celé město. Jen musíš zpřetrhat ty otravné řetězy, které tě poutají k minulosti. Ochutnáš moc, kterou jsi nikdy nepoznala."

,,Nikdy se k tobě nepřidám! Nikdy! Zabil jsi mojí rodinu, neustále se snažíš zabít mojí druhou rodinu, Donnie se zhroutil a zemřel na následky infekce. Přišla jsem tě zabít, aby jsi už nikomu nesebral člena rodiny."

Trhač se hlasitě zasmál.

,,Ty mě jdeš zabít? Ani samotný Hamato Yoshi se mi nedokáže vyrovnat, protože tak úzkostlivě dodržuje ty svoje posvátný pravidla boje."

,,Porazil by tě, kdyby jsi nebojoval jako největší podrazák. A pak mi tu děláš přednášky o zradě a cti..."

Můj hlas se ztrácel v tlumeném vrčení. Není už moc času, bez varování se po něm vrhnu. Překvapivě rychle se útoku vyhnul, což mě nutilo zrychlovat své vlastní útoky. V následující vteřině letím přes polovinu místnosti a Trhač se spokojeně zašklebil.

,,Jsi slabá, bez zkušeností, kéž kdyby tě někdo z nich alespoň naučil pořádně bojovat! Nemůžeš se mi vyrovnat."

Má pravdu, nemůžu se mu vyrovnat. Nemůžu ani utéct, protože by běžel za mnou a můj plán by selhal. Pozorně si prohlížím jeho bojové brnění, které už nese viditelné známky opotřebení z boje. Na hrudníku mu chybí nepatrný kousek. To je moje příležitost! Vrhám se do boje. Přesně podle očekávání mi chytil pravé zápěstí s malým nožem. Ostří se ve vzduchu zalesklo a Trhač mě ho svým pevným stiskem donutil pustit. Levou rukou chytám nůž za jemně tvarovanou rukojeť a celá čepel si našla cestu do jeho těla. Bodnu ještě jednou do stejného místa, abych měla jistotu že mu to prorazilo plíci. Chtěla jsem bodnout přímo do srdce, ale na tom místě by nešlo probodnout silné brnění. Jak se mohla moje malá zbraň rovnat s obří katanou, která projela mým tělem jak příborový nůž máslem? Pustil mě na zem, vytáhnul si nůž z hrudi a těžce dýchal.

,,Zemřeš Isabello Hamato!"

Hodinky odpočítávaly posledních pár vteřin. Věnuju mu poslední úsměv.

,,Jestli mám zemřít, neumřu sama..."