Kdo jsi? (Dokončeno)

,,Prý ti to fakt sluší, tak jsem se ptal jakože o kom mluví,"

Naštěstí najít šaty nebylo tak těžké. Přeci jen v New Yorku se dá najít opravdu všechno. Neříkám, že jsme mé šaty našly hned, ale našly a to je hlavní. Byl to hezky strávený den, přesně tohle jsme s holkami potřebovaly. Po dlouhém přemlouvání se Kate nakonec kousla a přeci, jen nám zařídila auto. Nakonec se to ukázalo, jako vážně špatný nápad. Nemířím teď na Kateino řízení, jelikož to je kapitola sama o sobě, ale kvůli dopravní špičce jsme auto zaparkovaly u jejího bytu a následně se pěšky prošly přes park k centru, kde jsou obchody s oblečením. V prvním obchodě to byla naprostá hrůza. Myslela jsem, že jsme vešly do obchodu pro postarší dámy. Nejhorší na takových místech je, že slečny pracující v těchto obchodech vás vezmou do svých spárů a nechtějí pustit. Řekly jsme jim čtyřikrát, že to není to, co hledáme a až poté nás opravdu pustily. Nakonec jsme přeci jen došly k našemu oblíbenému obchodu a mohu si dovolit tvrdit, že se jednalo o lásku na první pohled. Byly na figuríně a já už v ten moment věděla, že má peněženka bude brečet. Naštěstí to nebyla taková pálka, jak jsem si myslela, ale byl to ten pocit, že i kdybych si měla půjčit od holek, tak to udělám. Jedná se o dlouhé tmavě modré šaty, které mají rozparek od půlky stehen. Vršek byl s malým výstřihem zvýrazňující mé klíční kosti na ramínkách. Vršek byl posetý do tmavě modrých kamínků s odlesky do stříbrné barvy. Rozhodla jsem se, že boty si vezmu své a nové kupovat nebudu. Přeci jen já a podpatky k sobě moc nejde a budu ráda, když opravdu přežiju jen ten jeden den. Po vyzkoušení jsem věděla, že ty šaty byly stvořeny pro mne, takže jsem se s radostí přesunula k pokladně, kde jsem si je nechala zabalit.
Celý den jsme po náročném zkoušení šatů završily v rychlém občerstvení. No jo! Já vím! Nezdravý jídlo to bychom neměly! Ale tak jednou za čas vás hamburgr nebo hranolky opravdu nezabijí.

Momentálně mi šaty visí v šatně a já se na ně nemohu vynadívat. Za chvilku se už budu muset začít chystat a David do mě neustále šije, ať mu je ukážu. Řekla jsem mu jasné ne, že je uvidí až v momentě, kdy vyjdu z domu, protože pro mne má přijet a v takových šatech busem nepojedu. Po chvilce jsem dopila svou kávu a zvedla se od stolu. Vzala jsem schody po dvou, abych byla v pokoji hned a následně vlezla do koupelny. Sundala jsem ze sebe své pyžamo, a poté vlezla do sprchy.

Vlasy jsem si opět spletla do copu a přešla do pokoje k zrcadlu, které mám v menší šatně. Sedla jsem si na koberec, abych se začala malovat. Zapnula jsem si jeden ze svých playlistů a při zpívání si začala dělat makeup. Nechtěla jsem to nějak přehánět a zůstala u klasiky. Decentní linky, řasenka a tělový růž. Vlasy jsem rozpustila a rukou pročísla. Vše vypadalo dle mého uvážení opravdu hezky. Blížilo se mi posledních dvacet minut, než se tu objeví Davidovo auto. Chňapla jsem po šatech a opatrně je položila na postel, abych je ještě nemusela žehlit, protože to by se na mě mamka vykašlala. Navlékla jsem na sebe punčochy a následně si oblékla šaty. ,,Mami!" zařvala jsem ze shora a ona přešla z pracovny za mnou. Otočila jsem se zády, aby dopla můj zip. ,,Děkuji," řekla jsem a otočila se na ni. ,,Moc ti to sluší," usmála se na mě a já ji úsměv vrátila. ,,Doufám, že umí řídit," řekla přísně. ,,Jasně, že umí," protočila jsem očima a šla pomalu dolů. ,,Až tam dojedete, tak mi napíšeš," stále na mne mluvila s přísným pohledem. ,,Neboj se, napíšu ti," řekla jsem ji, aby se trošku uklidnila. Mamka mi podala tmavě modré psaníčko, ze kterého se začaly ozývat zvuky. ,,Je tu," pomyslela jsem si a na tváři se mi objevil úsměv. Po chvilce telefon utichl a já se podívala na mámu. ,,Nedělej blbosti," zněla trošku ustaraně. ,,Co budeš dělat až odjedu na univerzitu?" pomyslela jsem si, ale neřekla to. ,,Neboj se. Já nikdy," řekla jsem a následně si obula černé boty na vyšším podpatku. Teď budu konečně vyšší a ne takový prcek, jako obvykle. Otevřela jsem dveře a všimla si, že stojí u naší branky, což znamenalo, že auto bude dál než jsem čekala. Podívala jsem se na něj a on na něco koukal do telefonu. Snažila jsem se jít tiše, jak nikdy před tím, ale má uši jak netopýr. ,,Ahoj," usmál se na mne a celou si mě prohlédl. ,,Ahoj," řekla jsem a otevřela branku, abych se ocitla před ním. ,,To čekání za to stálo," špitl a přitáhl si mě do objetí, které jsem s radosti přijala. Jeho studené ruce se setkaly s mými zádi a já tiše vyjekla. Po chvilce jsme se odtáhli a nasedli do jeho auta. Přesně v ten moment mi došlo, že budu čelit celé jeho rodině, kterou z větší poloviny ani neznám.
,,Dejve," řekla jsem a chytila jeho ruku, když chtěl zapnout písničky. Položil ji na mé odhalené stehno, jelikož přesně v tom místě byl rozparek, a já cítila ty menší elektrické průboje. ,,Copak? Máš strach, že?" ušklíbl se a hleděl mi do očí. ,,Jo, protože přeci znám jen pár členů tvé rodiny," řekla jsem a podívala se na jeho ruku a poté opět do jeho očí. ,,Dívej se," otočil se na mě. ,,Bude tam mamka a taťka, ty znáš moc dobře," usmál se, aby mě povzbudil. ,,Domču znáš taky ten se tě nemůže dočkat. Bude tam teta, kterou jsi potkala na tom našem grilování a pak i strejda. Jediné tři lidi, které neznáš je brácha od taťky, takže strejdu a pak babičku s dědou," řekl a já přikývla. ,,Ale i tak tši lidi," zašišlala jsem a beznadějně na něj koukla. ,,Ach jo, ty jsi takové trdlo," uchechtl se a roztáhl své ruce. Jak ho mám asi obejmou aniž bych si nezlomila záda?! Natáhl se blíž ke mně a nakonec se dost kostrbatě a celkem bolestivě objali. ,,Zvládneš to," pohladil mě po stehnu a já přikývla. Hned na to nastartoval a vyjeli jsme směrem k centru. Jen prosím ať nestojíme někde v zácpě.