Kdo jsi? (Dokončeno)

„O čem to sakra mluvíš?" zněl trošku podrážděně.

Byl to přesně jeden z těch dnů, kdy otevřete svá oční víčka a už víte, jak na nic dnešní den bude. Stačilo mi deset sekund a moje nálada byla na bodu mrazu. Veškeré pozitivní myšlenky se ze mě vypařily a já měla chuť se otočit zády k holkám a brečet. Přitom jsem neměla sebemenší důvod mít tuto menší stávku od pozitivního myšlení. Zvedla jsem se na lokty, abych se podívala, jak ostatní holky reagovaly na hlasitý budík. Lucy spala jako zabitá, včetně Nath, která ten budík ani nezaregistrovala. Jenže Kate, Tess a Carol už ve svých postelích nebyly. Podívala jsem se na okna, která byla zastřená dlouhými závěsy a povzdychla si. Přehodila jsem nohy přes postel a nepříjemně sebou škubla, protože podlaha byla opravdu ledová. Z mého hnízda jsem si udělala chaotický drdol a zabalená v peřině, jako nějaká housenka jsem odcupitala do kuchyně, kde holky spokojeně seděly. „No dobré ráno," ušklíbla se Kate s hrnkem kávy v ruce. „Chceš taky Chriss?" zeptala se Tess stojící u linky. „Ano, prosím," usmála jsem se na ni a hodila po Kate pohledem. „A jeje," uchechtla se. „Dneska je hrozný den," povzdychla jsem a konečně se podívala z okna. „Ono prší?" zeptala jsem se a holky přikývly. „Aspoň nebudeme běhat těch pět kiláků," usmála se Kate. „Ty astmatyčko, však bys stejně neběhala," řekla jsem a přede mně byl postaven menší hrníček s nádherně vonící tekutinou. „Miluju tě," vzdychla jsem a podívala se na Tess, která se na mne zaculila. Carol něco horlivě psala do telefonu a naši konverzaci úplně vytěsnila. „Takhle tu sedí od sedmi," řekla tiše Kate. „Však je osm," řekla jsem podrážděně. „No právě, asi víš jak," mykla rameny. „Matěj?" naznačila jsem rty a ona přikývla. „Dneska na tohle nemám sílu," řekla jsem a Kate přikývla. „Ale pohled je na tebe dokonalý," řekla se smíchem a já protočila oči. „Neprovokuj," vyprskla jsem a podívala se zaujatě z okna. „Takže po památkách a hezkých místech Caorle asi dneska nepůjdeme," napila jsem se. „Pršet má celý den, přestat by mělo až večer," řekla Tess, když koukala do telefonu. „Nenapsal někdo něco do skupiny, ať víme, co dělat?" zeptala jsem se. „Kouknu se," řekla Tess. „Jé, dobré ráno Chriss," řekla Carol a já se uchechtla. „Sedím tu už asi dvacet minut," řekla jsem ji. „Promiň, něco řeším s Matějem," řekla a já přikývla. „Jen dneska na to nemám sílu, mám úplně blbou náladu, ani nevím proč," vysvětlila jsem ji. „My víme, kdo by ti ji zlepšil," ušklíbla se na mě Kate a já měla chuť po ní ten hrnek hodit. „Nech si to Katharino," řekla jsem ji, tak jak ji oslovuje její mamka, když je naštvaná. „No, píšou tu, že snídani si máme teda obstarat a, kdo bude chtít, tak si má vzít pláštěnku nebo deštník, jelikož se profesorky po obědě půjdou projít. Běh se teda ruší, ale byly by rády, kdybychom se aspoň společně protáhli. Nemáme dělat blbosti a nikam cestovat, bez jejich svědomí. Vzhledem k tomu, že zítra má být krásně si máme ještě dnes odpočinout a připravit se na únavný zítřejší den," přečetla Tess. „Tak dneska hodíme relax," usmála se Carol a v klenbě se objevila rozespalá Nath s Lucy. „No dobré ráno šípkové Růženky," řekla jsem a ony se uchechtly. „Proč jste nás nevzbudily?" zeptala se Nath. „Zvonil ti budík. Patnáct minut. Nakonec jsem ho vypnula a šla si udělat kávu," mávla jsem prázdným hrnkem, který jsem podala Tess, jelikož stála u dřezu. „Chcete udělat kávu?" zeptala se Tess a holky s úsměvem přikývly. Sedly si k nám a tiše vstřebávaly svůj spánkový režim. „Máme dnes volno," řekla Kate. „Co budeme dělat?" zeptala se Lucy. „Přemýšlela jsem, že bych šla s nimi," řekla Kate. „Jo já taky," usmála se Tess. „Se mnou nepočítejte. Já se zachumlám do peřiny a budu ležet." „Cože?" nechápala Lucy. „Prší, profesorky řekly, že si máme odpočinout, ale ony i přes nepříznivé počasí jdou do města, kdo chce může jít také," vysvětlila Tess. „Já bych šla," usmála se Lucy. „Ty zůstaneš sama doma?" podívala se na mě Kate pohledem, nebuď blbá. „Zbytečně byste sebou braly takového bručouna," uchechtla jsem se a se zvednutím odešla do koupelny, kdy jsem při cestě hodila peřinu na svou postel. Tohle chce hodně dlouhou sprchu.

Vylezla jsem ze sprchy s turbanem na hlavě a trošku mě znepokojilo to ticho, které se tudy líhlo. „Halo?" řekla jsem a nic se neozvalo. Došla jsem do kuchyně, kde nikdo nebyl a natáhla se po telefonu. „Vážně mě tu nechali, jak nějakého psa?" řekla jsem si sama pro sebe a odemkla jej. Na ploše mi blikalo okénko Kate. „Šly jsme se nasnídat k Johnovi, přijď za námi." Protočila jsem očima a podrážděně povzdychla. Nemám na jídlo ani pomyšlení. Vzala jsem si telefon sebou a po převlečení do látkových kraťas společně s bílým tílkem, které jsem zakasala do kraťas, jsem ulehla do postele. Turban se mi celý rozpadl a já byla donucena si z vlasů udělat nějaký patvar připomínající drdol. Čučela jsem bezduše na strop, který mi přišel mnohem zajímavější než jakýkoli Instagram nebo snapchat. Přemýšlela jsem nad vším možným, ale stejně se vždy moje myšlenky zastavily na Davidovi. Kde jinde, že? Trošku mě znepokojilo, že ani po dalších dvaceti minutách nezanechal ani jednu zprávu s tím, jestli ještě spím. Jak bych mohla, když na devátou ranní byl domluvený ten běh. V takových dnech se mnou moc řeč není, právě naopak. Mluvím minimálně, což je u mne dosti nezvyklé. Moje myšlenky jsou dosti přehnané a já si připadám děsně. Momentálně mi hlavou hraje myšlenka, zda by nám to s Davidem vlastně mohlo někdy vyjít. Patří k nejchytřejším lidem v naší třídě, hlásí se na prestižní univerzitu ve Washingtonu a celkově je úplně někde jinde než já. Pak tu jsem já. Člověk, který na střední škole prošel s celkově dobrý průměrem, pokud se nedíváte na jeho nejslabší článek, matematiku. Hlásím se na poměrně dobrou školu na Floridě, ale jinak nejsem nic extra. Nepřijdu si pro něj jako ta správná osoba. Z mého přemýšlení mě vytrhlo klepání na dveře. Samozřejmě, že mi tu nechaly klíče. Kdyby mě tu zamkly, zabila bych je. Zvedla jsem neochotně svůj líný zadek a doplazila se ke dveřím. „Nechaly jste mě tu, jak psa zabi," nedokončila jsem větu, protože ve dveřích nestály holky, ale David. „Ehm, promiň myslela jsem, že jsi jedna z těch mých trubek," řekla jsem a nervózně se pousmála. „Můžu dovnitř? Nesu snídani," nevinně se pousmál a já ukročila, aby mohl vejít. „Jo, pomůžu ti," vzala jsem od něj zabalený talíř, aby se mohl zout. „Jak to, že jsi nepřišla?" zeptal se. „Dneska mám den blbec," řekla jsem a on přikývl. Vzal si ode mne ten talíř a přešel do pokoje. „Kuchyň je," nedokončila jsem to, protože se posadil na postel a rozbalil snídani. „Budeme jíst tu, pojď už," uchechtl se. „Jsi na mě dneska, až moc optimistický," povzdychla jsem si a sedla si naproti němu. Hodila jsem přes sebe peřinu a podívala se mu do očí. „Tobě je zima?" zeptal se se smíchem a já přikývla s vážným výrazem. „Páni, ty jsi dneska vážně brum brum," ohrnul spodní ret a já sklonila pohled. „Promiň," špitla jsem a on zvedl můj obličej. „Neomlouvej se. Je to naprosto normální. Papat, ale musíš a John dělal palačinky," usmál se natěšeně. „Doufám, že mě nekousneš za to, že jsem je nechal namazat nutelou," řekl a podíval se na mě. „Ne, právě že jsi udělal dobře," usmála jsem se a vzala si jednu palačinku z talíře. „Půjdeš do města?" zeptal se a já zakývala záporně hlavou. „Tak super, budu ti dělat společnost," usmál se a já se na něj šokovaně podívala. „Nemusíš tu se mnou zůstávat, pokud chceš jít tak určitě jdi," řekla jsem, jelikož mi to přišlo, až moc nucené. „Chriss, nekaž mi to," povzdychl si a já sklopila opět pohled. „Já tě tu jen nechci držet, když nejsem tvoje starost," řekla jsem smutně. „O čem to sakra mluvíš?" zněl trošku podrážděně. „Že pokud tu nechceš být, nenutím tě," řekla jsem a se slzami v očích se mu podívala do očí, ve kterých se odrážel vztek. Avšak když si všimnul mých slz, které měly na krajíčku, jeho pohled změknul. Položil talíř na noční stol a roztáhl paže. „Pojď ke mně ty trdlo," špitl a já se zvedla a pořádně ho objala. „Tohle nechci už v živoce slyšet, jasný?" řekl a já přikývla zatím co jsem měla opřenou hlavu o jeho rameno. Hladila jsem ho jemně na krku a ve vlasech. Užívala jsme si tu blízkost mezi námi, ty jeho jemné dotyky na mých zádech, které nenápadně přecházely k mým bokům a níž. Odtáhli jsme se po krátkých dvaceti minutách. „Tak co máme dneska v plánu ty moje trdlo?" usmál se a já se pousmála „Vidím snad úsměv?" ušklíbl se a dlubl do mě prstem. „Nech toho," zasmála jsem se a podívala se mu do očí. Uměl zahnat každou mou špatnou náladu, každou špatnou myšlenku, každý špatný čin. Prostě uměl zahnat veškeré mé negativní já.

Vaše názory???🥺
Vaše Chriss ❤️