Kdo jsi? (Dokončeno)

„Tak zavolej, třeba Lucy. Jsi velká holka," řekl, a otočil se ke mně zády.

Cesta k němu domů se nesla v poklidném duchu, kdy mi říkal nějaké historky z hokeje. Zajímalo mě to? Upřímně, ani ne. Poslouchat historky o tom, jak se hrozně opili, a pozvali dalších deset holek. Není to moc příjemné pro mé uši, a jakákoliv snaha otočit konverzaci jinam, byla naprosto marná. Konečně jsme došli k paneláku, kde se nachází jeho byt, a já se nemohla dočkat, až budeme uvnitř.
Vyjeli jsme výtahem nahoru do sedmého patra, a krajní dveře vlevo, patřili jemu. Odemkl dveře, a hned nás pozdravilo štěně vlčáka, kterého si nedávno pořídil, když jsme se spolu šli projít. Bylo to dost spontánní, procházeli jsme se kolem útulku, a on se rozhodl, že je připravený na dalšího psa. Toho dne si domů odnesl Kenza, který se i mě samotné vryl do srdíčka. Začala jsem se s ním vítat, a šišlat, jak je u mě zvykem. „Pojď, budete se mazlit uvnitř," uchechtl se Ben, a já se vyzula, aby mohl zavřít vchodové dveře. Odložila jsem si tašku k němu do pokoje, a Kenzo za mnou chodil, jako ocásek. Posadila jsem se na postel, na kterou nedokázal vyskočit, tak jsem si ho vzala do rukou, abych ho na ní položila. „No ahoj," říkala jsem pořád dokola, s kombinací jeho jména. Hladila jsem ho, pusinkovala, prostě všechno, co byste pro malé štěně udělali i vy. „Proč mě takhle, taky nevítáš?" ušklíbl se, když nás pozoroval ve dveřích. „Protože si to nezasloužíš," špitla jsem, a zvedla se, abych ho políbila. Když jsme se políbili, Kenzo začal automaticky po Benovi štěkat. Přesně tak! Jsem Kenzova holka. „Bohužel, musíme se o ní dělit, kamaráde," uchechtl se Ben, a následně si mě přitáhl do objetí. „Co budeme dělat?" zeptala jsem se ho. „Napadlo mě kouknout na film, a potom bych tě odprovodil domů," navrhnul. „Tak jo," mykla jsem rameny, a natáhla se po tašce, abych se převlékla do něčeho pohodlnějšího. „Jdu se převléct," houkla jsem na Bena, který začal něco dělat v kuchyni. „Dobře," řekl nazpátek, a já se zavřela v koupelně. Nevím, proč, ale je to můj zvyk, v jeho pokoji se převléct prostě nedokážu. Oblékla jsem se do volného trička a černých legín, vše jsem dokončila vysokým culíkem, a opět jsem se cítila, jako doma. Vylezla jsem z koupelny, a Ben už seděl v posteli, na které byl tác s pizzou a dvě skleničky koly. „Udělal jsem nám něco k jídlu," usmíval se pyšně, jak kdyby na tácu byl nejlepší pokrm na světě, ale on to vlastně byl, protože to dělal on. „Šikula," usmála jsem se, a sedla si vedle něj. Kenzo si nás přeměřil pohledem, a vecpal se mezi nás, aby upoutal naši pozornost, a my ho začali škrábat. Pousmála jsem se nad jeho gestem, a splnila mu jeho nevyřčené přání. „Co teda pustíme?" zeptala jsem se ho, když něco hledal na notebooku, který připojil k televizi. „Hledám nějaký horor," řekl, a já jen přikývla. Horory mi nevadí, celkově patří mezi mé oblíbené žánry. „Je tu nějaký psychologický Ve vysoké trávě, a vypadá to dost dobře," řekl, a podíval se na mě. „Tak ho pusť, když to vypadá dobře. Když tak se zapne jiný," odpověděla jsem mu, a on ho s přikývnutím zapnul.

Film byl téměř v půlce a tác byl prázdný, proto ho Ben přemístil na zem, a přitulil se blíž ke mně. Nemohla jsem si pomoct a lehla jsem si na jeho hruď, spokojeně jsem se usmívala dívajíc se na film. Kenzo si lehl k našim nohám, takže nás naštěstí nechal v této poloze, protože jsem čekala, že po nás začne zase štěkat. Třeba mě, jen chtěl chránit.

Do filmu jsem byla úplně ponořená, že jsem nijak nereagovala na jeho hlazení, nebo snažení upoutat mou pozornost polibky. „Koukej se," vyrušila jsem ho, když mě začal líbat na krku, a on jen s povzdychnutím přestal, a díval se dál. Přitulila jsem se k němu ještě blíž, a hned na to otočila hlavu k němu. Spal. „To si děláš srandu?" špitla jsem, a podezíravě se na něj podívala. Spal, jako zabitý. Během pár minut byl film u konce, a hodiny ukazovaly něco málo po desáté večer. „Takže půjdu sama, po hororu, přes ten náš menší les," řekla jsem si v hlavě, a začala mírně panikařit. Horory mi nevadí, jen pod podmínkou, že pak nemusím jít sama domů. Naposledy jsem se ohlédla na Bena, a šla se převléct do koupelny, zpět do svého oblečení. Rozpustila jsem si vlasy, a prostě se odhodlala ho vzbudit. „Bene?" žduchla jsem do něj jemně, a on jen něco zamumlal. „Bene, musím domů," řekla jsem. „Tak jdi," řekl nevrle. „Nechci jít sama," namítla jsem. „V kuchyni mám peněženku, vem si peníze a odjeď busem," řekl rozespale. „Mám svoje peníze, šlo mi o to nejít sama přes ten les," řekla jsem, a pohladila Kenza, který na mě smutně koukal. „Tak zavolej, třeba Lucy. Jsi velká holka," řekl, a otočil se ke mně zády. „Aha, fajn. Ty budeš něco chtít," řekla jsem naštvaně, vtiskla Kenzovi pusu za ouško, a následně odešla se zavřením dveří z jeho bytu. „Idiot," sykla jsem naštvaně, a přivolala si výtah. Autobusová zastávka odsud byla jen dvě minuty, což nebyl takový problém, protože jsem v centru města, ale autobusem to je necelých patnáct minut, jenže zastávka se nachází na okraji lesa. A mám dvě možnosti projít menší les, čímž se cesta zkrátí na sedm minut, nebo si to obejít a jít v deset večer dalších dvacet minut. Podle jízdních tabulí by autobus měl jet během minuty, takže moje načasování bylo perfektní. Zaplatila jsem a sedla si na jedno z volných míst u okna. Odemkla jsem telefon, a automaticky napsala Lucy a Kate, co se stalo, a že jdu domů sama. „Tak mi, pak napiš, až budeš doma," napsala Kate, protože neměla čas. „Tak chceš volat?" navrhla Lucy. „Jo, až vystoupím, tak ti zavolám," odepsala jsem, a vyhlížela, kde jsem, abych vystoupila správně.

Vystoupila jsem naštěstí na správné zastávce, a hned vytočila Lucyino číslo. „Ahoj," ozvalo se z telefonu. „Ahoj," řekla jsem tiše. „Je tam tma?" zeptala se. „Ne, svítí slunce," řekla jsem ironicky. „Myslím lampy," řekla. „Ne, pořád to neopravili. Mám sluchátka, takže si budu svítit telefonem," řekla jsem, a provedla jsem, co jsem řekla. „A co se teda stalo?" zeptala se. „Přišli jsme k němu, nejdřív si povídali a hráli si s Kenzem. Navrhli jsme horor, první film jsme zvládli oba, a poté jsem pustila druhý, který on nedával, a usnul. Slíbil mi, že se mnou půjde domů, ale rozespale mi řekl, že nikam nejde, ať jedu busem, a jako velká holka dojdu domů," vysypala jsem to ze sebe rychlostí blesku. „Tak, když ti to slíbil, tak s tebou domů jít měl." „Tady nejde tolik o slib, jako o to, že jdu lesem pozdě večer," namítla jsem. „Kdyby o mě měl aspoň trochu starost, zvládl by to," dořekla jsem. „Jo to máš pravdu." „Já vím, vždycky jí mám." „Kde už jsi?" „Upřímně? Já nevím, asi v půlce," řekla jsem a podívala se kolem, jenže všude bylo hrobové ticho a tma. „Bože, nesnáším to tady," stěžovala jsem si. „Přes den to je hezký," řekla Lucy. „Jenže je skoro jedenáct." „Taky bych se bála." „Já se nebojím, jen mám blbý pocit." „Tomu se říká strach," řekla. „To je fuk," špitla jsem, a viděla konec lesa. „Už vidím konec," řekla jsem s radostí v hlase. „Konečně. Už mi to přišlo, až moc dlouhé," řekla. „Tobě? Já tímhle jdu," porozhlédla jsem se kolem, protože můj mozek začal být paranoidní. „Už vidím můj dům," usmívala jsem se, a zrychlila svůj krok. „Jsi sama doma?" zeptala se. „Jo, a mám z toho opět blbý pocit." „Takže máš strach." „Nech toho," uchechtla jsem se. „No co?" zasmála se. „Už odemykám," zajásala jsem, a odemkla branku. „Hurááá!" radovala se i Lucy, a já hned branku zamknula. Přešla jsem k vchodovým dveřím, které jsem odemkla, rychle naťukala pin kód od bezpečnostního zařízení, a po zavření dveří, je automaticky zamknula. „Jsem celá, uvnitř domu." „Zamknula jsi?" „Jo, zamknula." „Co budeš dělat?" zeptala se. „Teď?" „Myslím s Benem," odpověděla mi. „Netuším, má tu zítra přijít." „Tak uvidíš, jaký zítra bude," řekla. „Jo to jo. No, nechci to ukončovat, ale potřebuji sprchu, a pořádně se vyspat, před tou naší velkou cestou," řekla jsem nadšeně. „No, ani mi to neříkej, protože sedět přes sedm hodin v letadle. To je pro mě horor." „Tak v autobuse sedíme my dvě, před námi Ben a Kate a za námi je hned Tess s Lili. A v letadle to je po třech, a to by se mělo rozdělit až na místě. Takže o zábavu máme postaráno. Spíš mi jde o to, že já v letadle nedokážu usnout." „Jo to jsme dvě, protože létání nesnáším," mluvila se strachem v hlase. „To zvládneme, jsme přece velké holky," napodobila jsem Benův hlas, což Lucy rozesmálo. „Musíš mu to vytmavit," řekla Lucy. „Ani nevíš, jak moc bych chtěla, ale mám pro něj, až moc velkou slabost," povzdychla jsem si. „Zvládneš to," povzbudila mě, a já se pousmála. Přešla jsem k lednici, abych si nalila něco k pití. „No budu končit, letím do vany," řekla jsem, a napila se ze sklenice. „Taky půjdu," řekla Lucy. „Dobře, ještě si napíšeme. Ahoj." „Ahoj," řekla Lucy, a poté jsem hovor zavěsila. Na obrazovce mi nesvítila, ani jedna nová zpráva, takže Ben spí. Moje nálada opět klesla, a já napsala Kate, že jsem celá a zdravá doma. Vyběhla jsem schody, abych se dostala do pokoje, pro věci na spaní. Vzala jsem vše potřebné, a natáhla se ještě pro bedničku na písničky. Když už jsem sama doma, musím toho pořádně využít. Napojila jsem telefon, na již zmíněnou bedničku, a zapnula jeden z playlistů. Hudba se ozývala celou koupelnou, a já se mezi svými tanečky dostala do vany, kterou jsem napustila vařící vodou s koupelovou solí. „Potřebuji relax," řekla jsem si v hlavě, a ponořila se do vody. 

Vaše názory?
💬a✨ potěší
Vaše Chriss 🌙