Kdo jsi? (Dokončeno)

stejně nedokáže moje srdce poškodit, tak moc, jako to právě udělal Ben.

Usmíval se od ucha k uchu, a běžel přes celý areál letiště, až ke svému kamarádovi z dětství. Naše pohledy se setkaly, v tu chvíli zbledl, ale neudělal nic, jen odvrátil pohled. Moje srdce se rozpadalo, pokud se mnou nechtěl být, měl mi to říct, a nelhat mi. Cítila jsem, jak má nálada klesla, kdyby aspoň kulhal. Uklidnilo by mě to. Koutkem oka jsem ho neustále sledovala, když v tom jsem na rameni ucítila ruku. Cukla jsem sebou s vyjeknutím, čímž se na mě pár lidí otočilo. Moje tváře začaly nabírat karmínovou barvu, a já se otočila na danou osobu. „Nemůžu se dočkat," vyjekla Lucy, a já neměla sílu ji jakkoliv vynadat za infarkt, který stejně nedokáže moje srdce poškodit, tak moc, jako to právě udělal Ben. „Děje se něco?" zeptala se, a Kate kývla hlavou k Benovi. „Kulhá?" zeptala se, a já ji odpověděla kývnutím hlavy. „Běhal tu přes celý areál," řekla Kate, a Lucy se mračila, až mi připomínala bouřku. Miluji bouřku, ale tohle vůbec nebylo hezký. Když se Lucy naštve dokáže vám to dost dobře vytmavit, ale co teprve, až se naštve Kate. Dokáže vám spravit fyziku, jak by smet. Samozřejmě nemyslím, ten předmět, ale bylo to přeřeknutí, které používáme do teď. Kate s Lucy, něco řešily, pravděpodobně vraždu Bena, avšak já byla duchem jinde. Sledovala jsem ho, jako pominutá a v očích cítila slzy, které mě prosily o to, aby mohly jít na povrch. Stiskla jsem silně čelist snažíc se je zahnat, jenže jsem cítila, jak mě mé tělo zrazuje. Slzy vyhrály, a jedna za druhou se kutálely po mé tváři, Lucy s Kate automaticky zareagovaly, jedna mi podala kapesník, druhá mi dělala stěnu. Věděly, jak nesnáším pozornost druhých, který bývá vždycky falešná a ze zvědavosti. Stejně si všimli. Pár lidí se na mě podívalo, pár se zeptalo, co se děje. „Strach z létání," vyhrkla Lucy první věc, co jí napadla, a já ji pohledem děkovala. Věděla jsem, že tohle pokazí celou mou vysněnou Anglii.

Seděly jsme v letadle, naštěstí byli sedadla po třech, u okna seděla Kate která měla v plánu fotit, vše co jí padne do oka. Uprostřed já, abych se necítila sama, a na kraji Lucy, protože její močový měchýř má velikost oříšku, a kdyby přes nás neustále přeskakovala, vyhodila bych jí do uličky, tak či tak. Mobil jsem držela v ruce, a čekala, než nám letušky ukážou východ, záchod a další věci, které se obvykle dělají. Neposlouchala jsem nikoho, věděla jsem, že dvě řady za námi seděl Ben, Petr a Monica. Monica vypadala, jako Petrova holka, nedělala jsem si s ní starosti, ale i tak mě každý každičký pohled na ty tři, ničil. 

Konečně to bylo tady, letadlo jelo po ranveji ohromnou rychlostí, a následné vzlétnutí některým zalehlo uši, díky bohu, že mě ne. S tímto jsem nikdy neměla problémy, a jsem za to ráda, protože tak devadesát procent pasažérů tu žvýká žvýkačky, jako přežvýkavec se čtyřmi žaludky. Následně k nám došla letuška, která nám předala láhev vody, nějaký sendvič, jako forma snídaně a následně se zeptala, zda chceme kávu, nebo čaj. „Poprosím kávu," řekly jsem s Kate synchonizovaně, což mi zvedlo koutky. „Čaj, prosím," řekla tiše Lucy, slečna si následně vše sepsala a odešla. „Zajímá mě, co dostaneme, jako oběd," řekla Lucy, protože při dlouhém letu máme zajištěnou stravu i tekutiny. Posunula jsem si sedátko dozadu, abych se cítila komfortněji a následně zapojila sluchátka to malého tabletu, který byl na každém sedadle zezadu. Počkala na kávu, kterou nám dala během pěti minut, a následně si pustila jeden z filmů, který měli v nabídce. Bylo jich opravdu mnoho, ale vždycky jsem jásala, když tu měli filmy od studia Marvel. Uvelebila jsem se a snažila se soustředit na film, neřekla bych, že se mi to povedlo.

Blížila se čtvrtá hodina našeho letu, větší procento naší skupiny spalo, a já se rozhodla kouknout na sociální sítě. Letadlová wifi nebyla zrovna rychlá, ale dostačující. Prohlížela jsem si instagram, kde na mě vyskočilo Benův příběh. Otevřela jsem ho, a já měla pocit, že se stanu součástí sedadla. Byla tam fotka, kde má hlavu položenou na Monice, který spokojeně spala s popiskem: „Všichni spí, co teď?" Odepsala jsem mu, nevěděla jsem proč, nejspíš z principu. „Všichni ne." Zobrazil si to hned, ale neodepsal. Věděl, že jsem ho viděla, že je naprosto v pořádku. Bylo mi jasné, i přes to, že jsem si to nedokázala, nebo spíš nechtěla přiznat, že tohle je začátek našeho konce. „Měla jsem pravdu," odeslala jsem, a čekala zda odepíše, bylo celkem brzo, tedy aspoň u nás. „V čem?" přišla mi odpověď hned. „Ty nespíš?" „Vždyť je sedm ráno, kdo by spal?" „Třeba všichni?" „Neumím spát do dvanácti, jako ty, tak mluv, co se stalo." „Ben. Nekulhá, viděla jsem ho, jak běžel přes celou letištní halu s úsměvem na tváři, jakoby mu patřil svět. Když se naše pohledy setkaly, a poznal, že vím, že mu nic není. Odvrátil pohled a od té doby se na mě ani nepodíval, odepsala jsem mu na instagram, ale hodil mi zobrazeno. Mám strach Dejve," odeslala jsem a natáhla se pro kapesník, protože jsem opět brečela. Zvedla jsem se a tiše odešla na záchod, přičemž jsem prošla kolem Bena, který se mi podíval do očí. Viděl můj bolestný pohled, který způsobil. Zamkla jsem se na záchodě, a jako zbabělec brečela tam. Svoje vzlyky jsem se snažila tišit kousnutím do ruky, ale nemělo to vůbec žádný smysl. Cinknul mi telefon, David. „Je mi to líto, ale nevěřili jsme mu, ani jeden. Zkus se tím netrápit, je to těžké, když se vidíte celý zájezd, ale zkus si to užít, aspoň kvůli mě, když už tam nejsem. Hlavně mi posílej fotky a videa," odpověděl mi, a já se lehce pousmála. „Budu se snažit, ale bolí to." „Protože jsi ho měla vážně ráda, proto to bolí, ale nestojí ti za to, když kvůli němu brečíš." „Jo to máš pravdu," odepsala jsem. „Já utekla na záchod." „To si děláš srandu," vysmíval se, a mě se zvedly koutky. „No co, nemohla jsem dopustit, aby mě někdo viděl ubrečenou, aspoň se odlíčím a zkusím zaspat." „Dobře, tak klídek, užijte si to, pozdrav Kate, a dobrou." „Dobrou, Dejve." Vypnula jsem telefon, který jsem dala do kapsy a následně si mýdlem umyla obličej. Měla jsem namalované, jen obočí, takže jsem žádné beauty triky a další krémy opravdu nepotřebovala. Odemkla jsem dveře, abych v klidu odešla na své místo, ale můj pohled se zastavil na osobě, díky které se mé srdce rozpadlo na nespočet kousků. 

Vaše názory?
Vaše Chriss 🌙