Kdo jsi? (Dokončeno)

„Já, ani nevím. Cítím se. Prázdně," odpověděla jsem a zplna hrdla se napila.

Byl to už čtvrtý den, kdy jsme doma z našeho zájezdu. Právě jsou podzimní prázdniny, takže nic jiného kromě ležení nedělám. Nečekala jsem, že se ti dva dají dohromady, až tak rychle. Říkejte si, co chcete. Myslete si, jak ubohá jsem, ale prostě nemůžu přestat zírat na ty fotky, které s ní přidává. Všechny naše fotky smazal, a to ani neměli žádný milostný kontext, má tam jen, a jen ji. Dneska jsem domluvená s Katherine, protože její rodiče odjíždí na víkend pryč, že bych mohla přijít, abych pořád nebyla doma. Večer, ale budu muset dojet domů, kvůli sestry, která se večer vrací od kamarádky. Rodiče odjeli na svůj vysněný pobyt, který plánovali od jejího narození, a konečně se dočkali volna. Začala jsem se pomalu chystat na svou cestu, protože Kate bydlí mnohem blíž centru, než já. Nemám ráda cestování autobusem a metrem, ale co bych pro ní neudělala že? Oblékla jsem si na sebe sportovní šaty, protože dneska bylo opravdu nádherně, a následně na sebe hodila nízké tenisky, protože nejsem zrovna fanda vysokých podpatků. Vypadá to sice nádherně, ale dokázaly byste v tom chodit několik hodin? Pokud je vaše odpověď ano, měli byste vyhledat lékařskou pomoc. Dělám si srandu, jelikož máte můj obdiv. Mé nohy naprosto nenávidí vysokou obuv, a dávají to dost dobře najevo palčivou bolestí. Vzala jsem si ještě to nejnutnější do tašky, kterou jsem si přehodila přes rameno, a vydala se přes les k nejbližší zastávce. Do uší jsem si dala sluchátka, abych nemusela pozorovat okolní dění lesa, který mi i přes denní světlo naháněl husí kůži.

-

Cesta nakonec nebyla tak strašná, jak jsem si myslela a já se ocitla před jejím domem. Dveře se otevřely a já výtahem vyjela až do sedmého patra. Ve dveřích mě čekala s flaškou našeho oblíbeného alkoholu, a můj úsměv se zvětšil. 
„Jak ti je?" zeptala se, když jsem se převlékla do pohodlného oblečení, a obě jsme si sedly do obýváku. „Já, ani nevím. Cítím se. Prázdně," odpověděla jsem a zplna hrdla se napila. „Chybí ti?" zeptala se. „Jsem, jako nějaký stalker. Koukám na jeho instagram častěji, než na svůj, jestli nedal novou fotku s ní, nebo sám, protože ty naše tam nejsou. Neodkážu spát, jelikož moje myšlenky míří pořád na něj. Stále vzpomínám na to, co bylo, protože se to už nikdy nestane," vzdychla jsem a silně zkousla čelist, protože moje slzy chtěly ven. „Napij se," špitla a já se znovu napila. „Bude to trvat, ale nestojí ti za to, aby ses ničila. Doufám, že jíš," řekla mířící na mou minulost. „Samozřejmě, že jím, jen méně. Sama víš, jaké to je," povzdychla jsem si. „Já vím," řekla a v tom ji cinknul telefon. „Kdo ti píše?" ušklíbla jsem se, a ona protočila oči. „Hádej." „Ragbios?" usmála jsem se, a ona vykulila oči. „Kdo?" nechápala. „Vojta, má hlavu, jako ragbiový míč, už jsem ti to říkala. Vůbec mě neposloucháš," vyplázla jsem na ní jazyk. „Ne, to bych určitě oči neprotáčela, ale automaticky odepsala. David mi píše skoro pořád, divím se, že nevím, kdy chodí na záchod, protože tohle už je nemoc," stěžovala si, což mě opravdu rozesmálo. „Tak mu řekni, že nemáš čas." „On ví, že jsi měla přijít, ale i přes to mi píše, jak kdybych měla na seznamu dělání, jen jeho, což opravdu nemám." „Klid, jsi úplně vytočená," uchechtla jsem se. „Nesměj se mi, já už nevím, co mám dělat." „Já ti to říkala," řekla jsem ji, když v tom po mě hodila vražedný pohled, který zabíjel.

„Ty mi chceš říct, že sis s ním celý den nepsala, ale z ničeho nic ti přišla zpráva na dobrou noc?" zasmála jsem se. „Jo, přitom jsem mu řekla, že jsem jela za Adamem," řekla. „Proč jsi za ním jela?" zeptala jsem se. „Odnesla jsem mu věci a vzala si ty svoje," odpověděla mi, a z plna hrdla se napila. Byly jsme obě hodně v náladě, moje cesta centrem New Yorku do okraje, kde není tolik lidí, bude dosti náročná. „A dobrý?" zeptala jsem se. „Chtěl o něčem mluvit, ale prostě jsem nemohla. Nakonec se mě zeptal, jak mi je. A vypadlo z něj, že se mi ozve a někam zajdeme," mykla rameny. „Ne, ne ne. Nikam s ní nejdeš. Hezky se soustřeď na Ragbiose, nebo Davida," ušklíbla jsem se. „Proč furt mluvíš o Davidovi, když je úplně mimo mé zorné pole," řekla nafučeně, což mě rozesmálo. „No, co. Jednou vám přijdu na svatbu," provokovala jsem ji. „Já Davida nechci." „Jenže já nemluvím o Davidovi, že tě hned napadl zrovna on," olízla jsem si rty, a ona se zamračila. „Vždyť by to bylo hezké, z nejlepších kamarádu se stanou milenci." „Jak z nějakého debilního filmu," protočila panenky. 

Blížila se jedenáctá večer, když mi začal vyzvánět telefon, moje oči málem vypadly z důlku. „Ano?" „Chriss, kde jsi? Stojím, před domem, ale je tam zamčeno a zhasnuto," řekla moje mladší sestra. „Já už jedu domů, za chvilku tam budu, jdi zatím do pergoly, tam ti bude teplo, a je tam i světlo," řekla jsem. „No dobře, a kdy budeš doma?" „Do třiceti minut jsem u tebe. Zatím," tipla jsem telefon, a Kate se na mě šokovaně dívala. „Zapomněla jsi na vlastní sestru?!" vybuchla v smích. „Já nevím, proč nemá klíče," vyjekla jsem, a vyskočila na nohy. „Sakra," špitla jsem, protože moje oči viděli všechno, jen ne to, co bylo přede mnou. „A jak dojdeš domů?" začala se smát, jako pomatená. „Autobusem a metrem," řekla jsem. „No to budeš mít zážitek." „Ty jsi milá," protočila jsem oči. „Půjčím si mikinu," zařvala jsem na ni z jejího pokoje. „Okay," ozvalo se zpátky a já se převlékla do její mikiny a své tepláky jsem si nechala. Vůbec mě nezajímalo, že je čas jít někam tančit a já budu vypadat, jako nějaký bezdomovec, protože venku bude určitě zima, a já v šatech prostě metrem nepojedu. Ještě, když je tak pozdě večer. „Já letím," houkla jsem na ní. „Až dojdeš, napiš mi," zařvala zpátky a já hned zabouchla dveře, abych letěla na autobus, který podle všeho jede za pár minut. Stihla jsem to, ale moje plíce jsem vykašlávala ještě v metru, které mě zavezlo na požadovanou stanici. Prošla jsem to rychle kolem tisíce lidí, abych se dostala k další zastávce, odtud jsem to měla jen pár minut pěšky, přes děsuplný les. Nevěděla jsem, že to pořád ve mě je, ale zjevně bylo. Přeběhla jsem ho tak rychle, že ani ten les nedokázal zaregistrovat mou přítomnost. „Jsem tu," řekla jsem, a v tom se z pergoly vynořila moje sestra. „To bylo déle než třicet minut," odfrkla si, a já protočila oči. „Jdi dovnitř, prosím tě," řekla jsem, a zula své boty. Tak rychle jsem snad nikdy nevystřízlivěla, navíc můj běh v lese, bez ani jednoho pádu pod vlivem velkého procenta alkoholu, si napíšu do životopisu.

Ponořila jsem se do teplé vody a zadržovala dech, jak nejvíc jsem mohla. Nakonec jsem se natáhla pro telefon, abych dala Kate vědět, že žiju. Nebyla online, takže podle mě to zakotvila mnohem rychleji, než jsem čekala. Stále na mě koukalo okénko Bena, které tam tak nevinně svítilo. Stačil, jen pohled na to, že je online a nepíše mi, a já se cítila zase na začátku. Po tom všem, co se dnes stalo na to mám právo. Pustila jsem veškeré slzy i vzlyky ven, snažila jsem se klidnit, protože sestra byla hned naproti, ale nedokázala jsem to. Pustila jsem si písničky, abych to aspoň trošku uhrála do pozadí, když v tom zaklepala na dveře. „Chriss? Žiješ?" zeptala se. „Ehm, jo. Já se pořezala," řekla jsem. „A chceš náplast?" zeptala se, protože já jsem na tohle vážně štístko. „Ne dobrý, nepotřebuji. Utíkej spát," řekla jsem klidně a kousla své tváře zevnitř, abych nevzlykla. „No, dobře. Dobrou." „Dobrou," řekla jsem, a následně jsem slyšela vzdalující se kroky, a následné zavření dveří. Zhluboka jsem se nadechla, protože moje tělo se z té bolesti začalo třást, jakoby mu byla extrémní zima. Rychle jsem opustila možnost relaxovat, a radši se hned umyla, abych mohla, co nejdřív usnout. Před mé oči se začaly vracet vzpomínky, jak na běžícím páse, a moje slzy nebraly konce. Zachumlala jsem se do svého županu, a tiše odešla do svého pokoje, abych se zavřela před okolním světem. Oblékla jsem se do pyžama, telefon nechala telefonem, a ulehla do postele. „Prosím, ať už se netrápím," špitla jsem, a snažila se myslet na něco jiného, hezkého, abych dneska usnula. 

Vaše názory? ❤️
Vaše Chriss 🌙