Kdo jsi? (Dokončeno)

„Nebuď furt, tak upjatá," řekl, a do očí se mi nahrnuly slzy.

„Já prostě. Nedokážu mu říct ne," dodala jsem a ona si povzdychla. „Hlavně, že Davidovi to ne, řekneš i desetkrát za den," ušklíbla se a já měla chuť ji praštit tím hrnkem. „Nemůžeš srovnávat Bena a Davida, to je úplně něco jiného," namítla jsem. „Navíc, nikdy bych ti nelezla do zelí," uchechtla jsem se. „Já nechápu, kde jsi na to přišla, ale já s Davidem nic nemám. Jsme jenom dobří přátelé," řekla a já na ní hodila pohled: „Tak tohle ti nežeru." „Dobře, ale dáváš mu dost najevo, že má zelenou." „A jak?" nadzvedla pravé obočí. „Říká věci, které nejsou vtipné, a ty se začneš smát. Dotýká se tě, a ty na to nereaguješ zrovna záporně. Navíc dělá, jak kdyby to byl tvůj ocásek. Divím se, že tu s námi teď není," řekla jsem a ona se napila kávy, a poté se mi podívala do očí. „Víš, jak to s ním máš?" zeptala jsem se ji. „Nevím, když mi polovina mojí třídy předhazuje to, že jsme do sebe zamilovaní. Nikdy bych neřekla, že budu postavena do takové situace, ale nevím, co dělat. Stačí, když vidím Vojtu a podlomí se mi kolena, ale u Davida to necítím. Spíš to je kvůli okolí." „Neměla bys to dělat kvůli ostatním, ale kvůli sobě. Během pár dní odjíždíme do Anglie, kde nebude, ani jeden, takže tam máš prostor na přemýšlení," řekla jsem, a ona přikývla. „Je ti jasné, že budeš hlavně s námi," řekla mi a já se na ni nechápavě podívala. „Tak nevím, co máš v plánu s Benem," řekla s nadzvednutým obočím a já protočila oči. „Ne určitě nemám v plánu dělat něco z toho, co se ti teď honí hlavou," řekla jsem ji, a jí se na tváři rozlil úsměv, kterým mě vždycky dokázala vytočit.

Hodila jsem sebou o postel a myslela jsem, že vypustím duši. Po našem střetnutí v kavárně jsem došla domů, a odhodlala se jít si zaběhat. Nevím, zda se to běhu podobalo, ale snaha se cení. Udělala jsem si menší okruh kolem osady a dalších rodinných domků, což činilo necelých šest kilometrů. Vůbec nevím, zda jsem uběhla čtyři, tři nebo dva, ale běžela jsem. Takovýhle moment překvapení mám jednou za pár týdnů, když se opravdu něco děje a já si řeknu, že běhání pomáhá myšlení. Nepomáhá! Aspoň teda, mě ne! Jenže říkejte to tvrdohlavé Chriss, která si to musí vždycky vyzkoušet, i přes fakt, že má pak menší infarkt myokardu. Po pár minutách mého vydýchávání jsem se odhodlala zvednout, abych si dala zaslouženou sprchu.

Vrátila jsem se zpátky do pokoje, abych si oblékla mikinu, protože i přes to, že tu jelo topení na plno mi byla naprostá zima. Zabalila jsem se do Benovi mikiny a s telefonem v ruce se vydala na večerní dobrodružství do lednice. Sešla jsem schody a vešla do spojeného obýváku s kuchyní. V kuchyni byla máma, která něco hledala v lednici, a táta horlivě sledoval hokejový zápas v televizi. „Kdo vyhrává?" zeptala jsem se, ale nijak nereagoval. Byl tím totálně zaslepený, že mě neslyšel. „Přímo jsem tě chtěla volat dolů. Z práce jsem se stavila do obchodu a koupila jsem ti nějaké jídlo do Anglie, protože vím, jak máš ve zvyku vynechávat. Lucy s Kate si tě určitě pohlídají, nebo snad ten kluk, co tu dneska byl?" podívala se na mě mamka s úšklebkem. Když to řekla, moje oči málem vypadly z důlku, a moje slina mi málem způsobila udušení. „Nevím, o čem to mluvíš," řekla jsem. „Nath mi řekla, že sis tu s někým povídala," založila si ruce na prsou, a čekala na mé vysvětlení. „Jsme jenom přátelé," protočila jsem očima. „Jen aby," prohlídla si mě od hlavy až k patě, a já měla chuť Nath rozdělit na dvě půlky. A každou z těch půlek přivázat k jinému stromu. „A co jsi mi koupila?" zeptala jsem se. „Nakoupila jsem ti nějaké balené, sladké pečivo. Suroviny na tousty, nějaké sladkosti a pak dvě láhve ochucené vody," řekla a ukázala rukou ke spíži. Došla jsem k ní, abych se podívala, co všechno nakoupila pro můj mlsný jazyk. Bylo tam od všeho něco, takže jsem byla naprosto spokojená, protože na deset dní toho bylo opravdu požehnaně. „Jedlas?" zeptala se mamka, která nakládala nějaké maso na tři talíře. „Já si něco vezmu," řekla jsem a znechuceně se podívala na maso ležící před ní. „Přestaň se takhle dívat, jinak tě donutím to sníst," řekla přísně a já hned schovala obličej do dlaní, nad čímž se uchechtla. „Nath! Večeře!" zařvala máma a v tu chvíli se ozval ohromný dupot, který způsobila má sestra. Vrhla se na talíř, jakoby týden nejedla. Klasika. „Same! Přestaň být nalepený na té televizi, a pojď jíst, ať ti to nevystydne," napomenula tátu, a já se podívala do lednice. Natáhla jsem se pro cherry rajčata, okurku a papriku, které jsem měla v plánu nakrájet, abych z toho udělala salát. „Vezmeš si toho víc?" zeptala se máma, která mě sledovala, jako ostříž. „To mi stačí," namítla jsem, a rychle se odebrala do pokoje. Sedla jsem si ke stolu a otevřela notebook s nadějí, že tam bude zpráva od Bena. Nebyla, jediné, co mi na ploše počítače blikalo, byl příchozí mail s parametry jeho seminární práce. Naštvaně jsem to rozklikla a všimla si, že jeho téma je duševní poruchy. „To sedí," protočila jsem oči a soubor zavřela. Dojedla jsem večeři a najednou na mě padla nervozita. Za pár dní se odjíždí do Anglie, kdy se máme den před tím i v den odjezdu vidět. Mám pocit, že chce, aby se to někam posunulo, ale to já v plánu nemám. Nevím, zda mi víc naháněl hrůzu Ben, nebo zítřejší kino, kdy mám utužovat přátelské vztahy s Davidem, kterému pořád nevěřím.

--------

„Takže jedeme autem?" psala jsem naposledy Kate, když jsem se po náročném školním dni chystala do kina. „Ano, mamka říkala, že nás tam vezme, ale Caroline a Lucy se musí dopravit samy," napsala. „Takže jedu já, ty, David a Nath?" zeptala jsem se. „Nath ne," namítla. „Proč ne?" zeptala jsem se. „Protože se vymluvila, že je dneska zase s Marcem," odpověděla a já si povzdychla. Tráví s ním většinu svého času, a na nás totálně kašle. „Klasika," napsala jsem. „Letím se nachystat, zatím," napsala jsem naposledy, a poté letěla do koupelny, abych si vyfénovala vlasy, po tréninku v posilovně. Chodím tam dost často, ale je to něco, jako druhý domov, prostě bez toho nemůžu žít. I přes fakt, že jsem neskutečně líná, tak tam dokážu vydržet i dvě hodiny bez přestávek. Zapnula jsem si kulmu, abych si vytvořila kudrnatější kadeře, a obličej jsem si mezitím, co se kulma nahřívala, odlíčila. Nemohla jsem jít s totálně zpoceným obličejem a rozmazanou řasenkou. Namalovala jsem se jako obvykle, vyfoukala si vlasy a následně je natočila. Vešla jsem zpět do pokoje, abych si na sebe něco vzala, ale vyrušil mě zvonící telefon. „Mám ještě hodinu čas, tak kdo mě otravuje?" pomyslela jsem si a na displeji se ukázalo jeho jméno.
„Bene?" „Ahoj Chriss, nemáš náhodou už něco k té moji seminárce?" zeptal se, a já si povzdychla. „Neozveš se mi celý den, a pak mi zavoláš, jen kvůli seminárce?" zeptala jsem se. „Vždyť spolu máme být zítra honey, nebuď furt, tak upjatá," řekl, a do očí se mi nahrnuly slzy. „Tak promiň, že mám na práci i něco jiného, než dělat tvoje věci do školy," vzlykla jsem a položila mu telefon. Kate měla pravdu, on mě vážně ničí. 

Vaše názory?
Vaše Chriss 🌙