Kdo jsi? (Dokončeno)

,,To už se mnou potřebuješ chodit i na záchod?" ušklíbla jsem se

Byli jsme nejspíš v půlce letu, což znamenalo, že nás čeká něco málo přes čtyři hodiny. Nebyla jsem z toho zrovna nadšená, jelikož můj divný pocit tu stále byl. Zvedla jsem se ze svého sedadla a snažila se opatrně Lucy překročit jelikož spala. Kate mi okamžitě vyklidila prostor pro mé gymnastické kreace a s mírným smíchem jsem šla až na toalety. Zavřela jsem za sebou dveře a podívala se do zrcadla. Byla jsem bledá, jako stěna. Opláchla jsem si ruce a jemně i obličej, abych se nějak osvěžila. Uslyšela jsem klepáni na dveře. ,,Minutku," řekla jsem. ,,Otevři, prcku," uslyšela jsem za nimi a pousmála se. ,,To už se mnou potřebuješ chodit i na záchod?" ušklíbla jsem se, když jsem otevřela dveře. ,,Tak trošku," ušklíbl se a vlezl dovnitř. Zamkl za námi dveře a můj žaludek se zcvrknul na velikost rozinky. ,,Uhm, já už asi půjdu," špitla jsem nervózně, ale zarazil mne v odchodu. ,,Dejve," podívala jsem se mu do očí, ve kterých se mu objevily jiskřičky. ,,Co je?" cítila jsem se pod jeho pohledem dosti nesvá. ,,Jsi krásna," řekl a já vykulila oči. ,,Cože?" nechápavě jsem se na něj podívala. ,,Slyšelas ne?" ušklíbl se a pohladil mne po tváři. ,,Počkej, cože?" znervózněla jsem snad ještě víc, měla jsem pocit, že moje nohy, které se začaly podobat želé, mne zradí a já se tu před ním skolím. ,,Myslím si, že nejsem jediný, kdo to tak vidí," špitl u mého ucha a já naprosto strnula na místě. Podíval se mi do očí intenzivněji, než kdy dřív. Napětí se dalo krájet, jeho ruce zaujaly své obvyklé místo na mém pase a přitáhl si mne blíž k sobě. Nemohla jsem to vydržet, tentokrát už ne. Přitáhla jsem si ho za tričko blíž k sobě a ucítila, jak se svými rty dotkl těch mých. Moje srdce vynechalo jeden úder. Jeho ruce stiskli můj pas silněji, čímž jsem se k němu dostala ještě blíž. Trvalo to asi setinu, ale mne to připadalo jako věčnost, než se jeho rty rozpohybovaly, aby udály své tempo. Neotálela jsem ani sekundu, cítila jsem, jak mě mé tělo zrazuje a pomalu jsem se rozpouštěla. Vždycky jsem si myslela, že se toho nikdy nedočkám, že to je prostě nemožné. Doufala jsem, že tento moment potrvá navždy. Že tímto započneme naše navždy.

-

,,Chriss, vstávej jsme tady," cítila jsem, jak mám tělem někdo třese. Vystřelila jsem do sedu bleskovou rychlostí. Sáhla jsem na své rty, které mne pulzovaly jakoby se to právě stalo. ,,Byl to jen sen," špitla jsem a podívala se bolestivým pohledem na Lucy, která absolutně nechápala o čem mluvím. Do očí se mi nahrnuly slzy. Podívala jsem se dozadu, kde jsem viděla prázdná místa. Už odešel. ,,Co se stalo?" zeptala se. Letadlo bylo poloprázdné, bylo tu jen pár studentů. Všichni už byli venku a čekali na svá zavazadla. ,,Zdálo se mi o Davidovi," špitla jsem a snažila se zahnat slzy. ,,Božatko," vtáhla si mne do objetí a já nechala slzy volně ztéct po mém líčku. ,,To bude dobrý," hladila mne po zádech a já se pousmála. Odtáhly jsme se a já se poupravila. ,,Tak pojďme," pousmála jsem se a vyšly jsme ven z letadla mezi posledními. V dálce jsem viděla Davida s ostatními, jak na nás mávají a musela se usmát.

,,Spala jsi, jako nemluvně," řekl a já se na něj podívala. ,,Tys brečela?" zeptal se šokovaně. ,,Ne, jen jsem se před chvilkou probudila," usmála jsem se. ,,No už jsem tě po probuzení viděl a takto jsi nevypadala," přeměřil si mne podezíravým pohledem. ,,Věř mi," povzdychla jsem si. ,,No dobře," nechal to být a já se pousmála. ,,No tohle bude prdel," řekla jsem, když se mi naskytl pohled na neskutečné množství lidí, kteří čekali na svá zavazadla. Po nekonečných třiceti minutách jsme naštěstí všichni nalezli své zavazadlo. Neumím si představit řešit problém s tím, že já jsem v Itálii a mé zavazadlo na jiném kontinentě. Přesunuli jsme se všichni do autobusu se jménem naší školy. Automaticky jsem se posadila vedle Lucy a vyčkávala na slova jedné z profesorek. ,,Naštěstí jsme dojeli všichni zdrávi," řekla a my se zasmáli. ,,Teď pojedeme asi půl hodiny autobusem k našemu místu v Caorle. Tam se rozdělíte do skupinek nejlépe po třech, ale máme také chatky i pro šest lidí, které si však už zabraly holky z druhé třídy maturitního ročníku, tedy slečna Parker a spol." Usmála jsem se sama pro sebe, přeci jen je skvělé, že se nemusíme dělit na půlku. ,,Až dojedeme na místo a rozdělení budete mít až do konce dnešního dne volno. Prosím nenastupujte do veřejné dopravy. Vím, že někdo zde jezdí na rodinné dovolené, ale nebudeme vás hledat po celé Itálii, jen proto že jste si chtěli zadovádět. V našem okrsku je i veřejný bazén, který je otevřen od devíti rána do deseti hodin večer. A deset minut pěšky máte i moře. Dnes je ideální počasí na to jít si zaplavat k moři. Prosím neutopte se. Dle všech protokolů bychom měly být s paní profesorkou s vámi, ale dle vašich papírů umíte plavat všichni. Tak prosím choďte aspoň ve dvou, ať ten druhý kdyžtak zachraňuje. Jelikož jste, doufám, zodpovědní tak snad se nezabijete. Protože hlídat vás, jak malé děti mi přijde celkem nevhodné," řekla a my všichni přikývli. ,,Otázky?" zeptala se. ,,Program?" ozvalo se zezadu. ,,Dneska tedy volno, jen vám na místě řekneme, kde najdete místní sámošku s potravinami. Zítra dle počasí bychom se chtěli s váni podívat po okolí a navštívit místní památky s tím, že každé ráno budeme začínat pětikilometrovým během. Kdo má různé zdravotní problémy, tak se účastí dva a půl kilometrové procházky s druhou paní profesorkou. Poté k večeru budete mít volný program. Další den bychom jeli do slavných Benátek, kde vám dáme celodenní rozchod a večer se vracíme zpět s tím, že bychom chtěly udělat táborák. Další je na programu Miláno, avšak z toho jsme udělaly dvoudenní výlet, že se budeme na večer vracet sem, ale budete mít na poznání města jeden den s námi a jeden den sami. Samozřejmě zbytek těch pět dní budete mít volno s tím, že vám dáme v těch volných dnech na výběr z různých aktivit. S paní profesorkou jsme si naplánovaly nějaká zajímavá místa, tak se k nám samozřejmě můžete přidat," dokončila velice namáhavý rozhovor. ,,Nějaké další otázky?" zeptala se a autobusem se linulo naprosté ticho. ,,Dobrá, tak tedy vzhůru na Caorle!" zařvala a řidič se rozjel směrem k našemu místu. ,,Už se těším," vyjekla jsem nadšeně. ,,Já taky!" vyjekla i Lucy a společně jsme se zasmály. Jako malé.

-

Na místo jsme dorazili během třiceti minut, jak se předpokládalo. Následovalo nás celkem vyčerpávající čekání na kufry z autobusu a následně nám paní profesorka předala klíče od našich chatek. Bylo to zajímavé. Chatky zde byly ve třech linkách, které se táhly celkem daleko. Uprostřed toho všeho byl velký bazén a bar, kde se určitě míchaly vynikající koktejly, na které se nemůžu dočkat. Podívala jsem se na číslo našeho ubytování a díky bohu nebylo to x kilometrů daleko. Číslo dvacet tři bylo pár metrů od nás. Byla to jedna z větších chatek. Ono to vlastně, ani nebyly chatky, spíš něco jak malé domky, akorát se tomu nedalo říkat domky. Snad chápete, co tím chci říct. Něco, jako bungalov. Vyšla jsem tři dřevěné schody, které mne dělily od našich dveří a odemkla je. Podívala jsem se na menší chodbičku, která měla klenby do obou stran. ,,Tak tohle se mi dost líbí," řekla jsem s úsměvem na holky, které netrpělivě čekaly, až vejdu dovnitř. Na jedné straně byl obývák společně s kuchyní. Bylo to opravdu malinké. Byla tu velká francouzská okna, které měly za úkol tento malinký prostor zvětšit, což se tomu dokonale povedlo. Na druhé straně byla obrovská místnost. Kde byla jedna manželská postel a čtyři postele zvlášť u každé stěny. Naproti manželské postele bylo další francouzské okno. ,,Beru si tu manželskou s Lucy!" vyjekla jsem hlasitě a obsadila to místo vlastním tělem. Lucy se zlomyslně zasmála a Kate vešla do místnosti a řekla. ,,Ty zrádkyně!" Všechny nás to rozesmálo. Nemůžu se dočkat na těch osm dní tady.

Vaše názory????
Vaše Chriss