Kdo jsi? (Dokončeno)

„Ahoj, jen jsem ti chtěl napsat, jako za starých časů,"

Probudila jsem se na silnou bolest hlavy, která pulsovala do mého čela. Instinktivně jsem se za něj chytla a posadila se. „Bože, on mě ještě zabije," zastěžovala jsem si a vylezla z postele. Hodiny na telefonu ukazovaly půl osmé ráno, což znamená, že sestra bude ještě v zimním spánku. Přešla jsem do kuchyně, abych si udělala něco k jídlu, ale bolest podrážděného žaludku mě přesvědčila o opaku a já si nalila sklenici džus. „Potřebovala bych vypnout," řekla jsem si sama pro sebe a sedla si na gauč v obýváku. „Dnešní den bude dlouhý."

O týden později
Prázdniny utekly, jako voda a dnešní den je další den, který budu muset prožít v Benově přítomnosti. Neochotně jsem se oblékla do svetru a černých kalhot, a aniž bych na sestru řvala, ať pohne se šla obout. „Na sestru nečekáš?" zeptal se mě táta. „Počkám venku," špitla jsem a šla si sednout ven. Ovál mě studený vítr podzimu, který se proplétal stromy a všemi koutky, kde se vleze jen on. Než vyšla z domu myslela jsem, že tam přirostu k židli, ale naštěstí jsem to přežila a odvedla jí do školy. Lucy na mě čekala s povzbudivým úsměvem, ale mé kruhy pod očima, které vypadaly jako plné pytle brambor, ji hned úsměv srazily. „Já vím, jak vypadám," povzdychla jsem si. „Není to tak špatné," snažila se to zachránit. „Lucy, moje domácnost vlastní zrcadlo. Bohužel Ben uvidí, jak moc mě zničil," špitla jsem, ale na to už mi nic neřekla, jen si mě vtáhla do silného objetí, které jsem tolik potřebovala.

Ve škole jsem se cítila, jako tělo bez duše. Moje myšlenky byl doma v posteli a snažily se najít východ, který ne a ne najít. Přes prázdniny jsem se cítila lépe, neměla jsem ho na očích, takže moje myšlenky zavítaly i jinam, ale teď při pohledu na jeho krk, kde si ho slečna dokonalá označila, mi nejen zvedl kufr, ale rozlomil srdce na další část. Oběd jsem vynechala, věděla jsem, že by mě můj žaludek poslal rovnou k záchodové míse.

 Snažila jsem se odejít aniž by si mě někdo všiml, ale stejně mě zastavil povědomí hlas. „Doufám, že jíš." Otočila jsem se za Kate, která měla jít na oběd, ale místo toho seděla u skříněk. „Snažím se, potřebuji čas," špitla jsem. „Musíš začít, nestál ti za to a nesnáším tě takhle vidět," povzdychla si. „Během týdne už to bude lepší, musím si zvyknout na to, že ho zase budu vídat," vysvětlila jsem ji svou situaci, a její pohled náhle změkl. „Dobře, budu ti věřit," řekla a v tu chvíli se tu objevil David, který se na Kate usmál, jako na svatý obrázek. Kate po mě hodila prosebný pohled, a já se ušklíbla. „Jdeš už Kate?" zeptala jsem se. „Jo, doprovodím tě," vyhrkla, vzala si svou tašku a s pouhým: „Čau," utekla z místa činu. „Tohle bylo dost zbabělé," řekla jsem ji a ona protočila oči. „To mi je upřímně jedno, už nevím, co dělat." „Vždyť byl dneska v klidu." „Hele! Tys byla celý den mimo, neprožila jsi to, co dělal," stěžovala si. „A co teda dělal?" zeptala jsem se. „Začal na mne víc sahat, dneska jsem málem vyletěla z kůže, když mi začal hladit stehno," ohrnula spodní ret, a já se rozesmála na celé kolo. „Co je těžké na tom, prostě vzít a tu ruku oddělat?" zeptala jsem se snažíc zastavit záchvat smíchu. „Co si myslíš, že jsem udělala?" vyjekla a rozhazovala rukama všude kolem. „Třeba bys mu měla říct, že k němu nic necítíš, pokud to tak je," zvedla jsem na ni obočí. „Já nevím. Ono to je, jak kdy. Většinou na něj nemám náladu a zvedá mi tlak, ale zase jindy jsem ráda, za to, že za mnou přijde," povzdychla si. „Podle mě ho nemiluješ, jen chceš pozornost, protože tě ten rozchod zasáhl," řekla jsem a ona se skloněnou hlavou přikývla. „No já letím domů, jen jsem nechtěla jít s ním," řekla. „Jo mě to došlo, když jsi po mě hodila, tak moc prosící pohled," řekla jsem a s následným zamáváním jsem se vydala svou cestou. 

Začala jsem nad vším přemýšlet, pokud mi to s Benem nevyšlo, neznamená to, že pro něj nejsem dost dobrá, to on není dobrý pro mě. Využíval mě a jediné, co vždycky uměl je sladká slova, kterými mi pomotal hlavu. Nečekala jsem, že mě takhle dostane, ale na druhou stranu. Dnešní den nebyl jeden z nejlepších, ale zažila jsem i horší dny, na které nerada vzpomínám. Ocitla jsem se před svým domem, kde byla oba auta, takže dneska nejsem první doma. Otevřela jsem hlavní dveře a do nosu mě praštila příjemná vůně těstovin se smetanovou omáčkou. „Mmm, mami ty vaříš?" zeptala jsem se, když jsem vešla do kuchyně. „Skončila jsem dneska dřív, tak mě napadlo udělat něco dobrého," usmála se a já si hned sedla k jídelnímu stolu. „Bude to za patnáct minut, tak se jdi zatím převléct a odnes si tu tašku, nebudu ti to říkat pokaždé," řekla přísně a já s protočením panenek udělala, co chtěla. 

Prohledávala jsem svou skříň, kde jsem našla dvě mikiny, které v mé skříni už nemají místo. Odhodila jsem je do kouta pokoje s tím, že mu napíšu, aby si pro ně došel, protože je tady prostě nechci. Oblékla jsem se do svých tepláků a volného trika, protože můj žaludek už žadonil po jídle. „Mě bude zle," pomyslela jsem si, když jsem se opět posadila ke stolu a viděla smetanovou omáčku. 

-

Po rychlé sprše, která mě dostatečně probrala jsem se odebrala ke školním věcem, ne že by se mi chtělo, ale musela jsem. Písemka z chemie se blížila neúprosným tempem a nechtěla jsem si pokazit svůj hezký průměr. Otevřela jsem sešit a začala si číst zápisy k plastům, když v tom mi cinknul telefon. „Měla jsem si vypnout zvonění," pomyslela jsem si a odemkla ho. Vyskočila na mě jeho kolonka, moje srdce vynechalo pár úderů, ale následně se vrátilo do původního tempa. „Ahoj, jen jsem ti chtěl napsat, jako za starých časů," podívala jsem se na zprávu a nechápala tu drzost. „Máš u mě svoje věci, měl by ses pro to stavit." Nevracela jsem se k jeho větě, protože jsem stejně nevěděla, co na to říct. „Dobře, tak já se pro ně zítra po trenalu stavím," řekl. Nenapsala jsem mu už nic, protože jsem ho dala do režimu letadlo a nechala poklidně ležet na konci stolu, abych se mohla věnovat chemii. 

Vaše názory?
Bene! Nech ji bejt!
Vaše Chriss 🌙